Doktor Peter Lommer Kristensen a jeho dva kolegové Christian Stevns Hansen a Louise Holmsgaard Farch z nemocnice v dánském městě Hillerod zkoumali, zda platí starý dánský mýtus, že se lze opít ponořením nohou do alkoholu. Proto naplnili třemi lahvemi vodky lavor a vložili do něj své nohy. Poté si každou půl hodinu měřili hladinu alkoholu v krvi, na stupnici od jedné do deseti hodnotili vlastní sebevědomí, kontrolovali, zda potřebují nekontrolovaně žvanit, a počítali, kolikrát zatoužili někoho obejmout.
Tito tři doktoři následně výsledky svého zjištění publikovali v článku ve vánočním čísle seriózního britského lékařského časopisu BMJ (v roce 2009 měl impakt faktor 13,66). Závěr? Nohy ponořené v alkoholu opilost nezpůsobují.
Co z toho ale vyplývá především? Že vědecký výzkum se může týkat kdečeho a pokrok nelze zastavit. Dále že řízení auta i v případě bot plných vodky je bezpečné; a že zaměstnanci pivovaru, kteří spadnou do kádě s pivem, se v důsledku toho do křížku se zákoníkem práce nedostanou. A dánský mýtus zůstává i nadále – mýtem.
Současně je to špatná zpráva pro české poslance. Odpadá jim totiž výmluva, kterou v roce 1998 použil tehdejší poslanec Jan Kavan (ČSSD) poté, co naboural tři auta. Tvrdil totiž, že alkohol, který z něho policisté cítili, je Alpa francovka, kterou si namazal zátylek. Kdyby dánští doktoři podrobili mýtus vědeckému přezkoumání o dvanáct let dříve, měli by tehdy policisté pádný argument, proč trvat na dechové zkoušce či odběru krve. Obojí totiž Kavan odmítl.
