Podnikatele Ladislava Drába si mnozí vybaví jako sponzora bývalého prezidentského kandidáta Jana Fischera, který na jeho účet ukládal miliony korun v hotovosti. Neméně zajímavé je ale sledovat Drábův byznys jako příběh muže, jehož někdejší image pomalu zachránce české energetické bezpečnosti – v dodávkách plynu – se postupně mění v obraz podnikatele se zcela nedůvěryhodnými projekty. Zatímco tuzemská plynárenská jednička RWE nedávno potvrdila zastavení investic do rozšiřování podzemních zásobníků plynu, Drábova společnost GSCeP se stále prezentuje projektem drahého, „superrychlého“ zásobníku Rožná v lokalitě uranového dolu, který se podle kritiků nemůže vyplatit.
Sílí podezření, že Drábův projekt by mohl dávat smysl pouze v případě velmi vstřícného postoje státuA sílí podezření, že takový projekt by mohl dávat smysl pouze v případě velmi vstřícného postoje státu, který by rozhodl buď o nutnosti skladovat státní strategické rezervy plynu, nebo třeba ve velkém budovat paroplynové elektrárny. Skladovací kapacity je totiž na trhu přebytek, provozovatelé zásobníků v Evropě – ale už se to týká také české RWE Gas Storage – zápasí s tím, kde najít klienty, kteří by si strategickou surovinu uskladnili.
Je sice pravdou, že společnost KKCG Karla Komárka ještě jeden český zásobník v Dambořicích chystá, ale ve spolupráci s ruským Gazpromem, který také hodlá sám využívat 90 procent jeho kapacity. Rozhodování Gazpromu se nicméně řídí jinou logikou – jako dodavatel plynu chce mít vlastní zásobníky v zemích, které surovinu odebírají.
Na rozdíl od Dambořic není vůbec jasné, kdo by skladoval plyn v Rožné. Jeho předností by měla být zmíněná „superrychlost“, kdy je možné plyn velmi rychle do zásobníku vtlačovat a zpětně z něj těžit. To ale na druhé straně znamená velmi nákladný projekt – jde o takzvaný kavernový zásobník, kdy se razí speciální chodby ve skalním masivu. Tedy nikoliv v solném masivu, jak uvažuje například Gazprom v Německu.
Podle informací RWE Gas Storage jsou zatím na světě jen dva zásobníky podobné tomu zvažovanému v Rožné – v Hájích u Příbrami a v Japonsku. Ohledně ekonomické logiky fungování „superrychlého“ zásobníku podle odborníků panují pochybnosti. O rychlé vtláčení a čerpání plynu by sice zájem byl, ale málokdo je ochoten platit s tím spojené vysoké náklady. V Rožné jde přitom o projekt, který by vyšel minimálně na pět miliard korun.
Muž z jiné doby?
Mnohé zkrátka nasvědčuje tomu, že Ladislav Dráb patří do jiné doby. Lidé z plynárenské branže vzpomínají, jak se v době plynové krize 2009 a utažených ruských kohoutků pro přepravu suroviny přes Ukrajinu zjevil záhadný podnikatel, který informoval o sjednaném kontraktu na dodávky plynu norského. Pochybnosti ale měli mnozí už tenkrát – proč se věnuje taková velká pozornost Drábovu kontraktu s Nory, který pokrývá jen velmi malou část českých potřeb?
Dnes žijeme v jiné době. Ruský plyn míří nejen přes Ukrajinu, ale také plynovodem Nord Stream. Zásobníků, jejichž budování podpořila EU, je už tolik, že se musejí zavírat.Doba ale přála velkolepým plánům. Hitem byl nejen „superrychlý“ zásobník, díky němuž by bylo možné reagovat na náhlé krize, ale také další Drábův projekt – plynovod Mozart, který měl propojit českou přepravní soustavu s rakouskou. Peníze měli poskytnout američtí investoři. Premiér Mirek Topolánek tehdy „šéfoval“ Evropské unii, jednal o plynu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem i ukrajinskou premiérkou Julijí Tymošenkovou. Všem byla na první pohled zjevná dramatičnost situace.
První dohoda Ladislava Drába se státním podnikem Diamo o využití Rožné pro plynový zásobník ostatně spadá ještě právě do éry vlády Mirka Topolánka a ministra průmyslu Martina Římana. Tehdy byla bez výběrového řízení vyšachována ze hry RWE, která se o Rožnou také zajímala, což zřejmě mělo jistý smysl z hlediska úvah o energetické bezpečnosti – zatímco RWE obchodovala především s Gazpromem, od Drába se očekávalo, že pro Česko zajistí jiný než ruský plyn. Kabinet premiéra Jana Fischera v díle svých předchůdců pokračoval a události nabraly nečekaný obrat v době, kdy se Ladislav Dráb stal Fischerovým sponzorem a dokonce bývalého premiéra na čas zaměstnal.
Dnes žijeme v jiné době. Ruský plyn míří do Evropy nejen přes Ukrajinu, ale také podmořským plynovodem Nord Stream. Vzhledem k boomu břidlicového plynu v USA se celosvětově těží více suroviny, což znamená, že do Evropy míří více plynu nejen plynovody, ale také ve zkapalněné podobě na lodích. Zásobníků, jejichž budování podpořila Evropská unie, je už tolik, že se třeba ve Francii musejí zavírat. A provozovatel českých plynovodů Net4Gas už počítá se dvěma vlastními propojeními s Rakouskem. Bez Drába.
Politická ochota investovat v Česku miliardy či desítky miliard korun do strategických rezerv plynu (které by se uskladňovaly třeba v Rožné) je za této situace minimální. Plány budovat ve velkém plynové elektrárny, jejichž ekonomika (stavba + provoz) pořád vychází dráž než v případě uhelných či jaderných zdrojů, by zatím také nedávaly smysl.
Vše nasvědčuje tomu, že Drábovy projekty zasáhla doba temna. ČESKÁ POZICE několikrát nabízela podnikateli schůzku, na níž by své plány vysvětlil a pochybnosti vyvrátil. Po počátečním Drábově souhlasu posléze vždy následovalo zrušení schůzky kvůli jiným naléhavým záležitostem. Podezření, že něco nehraje, tím jen sílí.
