Letošní kampaň je divná. Nudná, mdlá, jakoby navzdory poryvům roku, jež započaly Klausovou amnestií a vyvrcholily neslýchanými aférami jako zatýkáním lidí kolem premiéra Petra Nečase a vznikem Zemanova kabinetu sněmovně navzdory. Cynik by se skoro těšil na kampaň zdivočelou. Atmosféra před volbami je však selankovitě klidná, pomineme-li kreativní ztřeštěnosti, a to i na rozdíl od předchozích kampaní. Co je toho příčinou?
V roce 2002 bylo tématem předvolební kampaně jakési zúčtování s opozičněsmluvní vládou Miloše Zemana a Václava Klause. (ČSSD tehdy měla štěstí, že rok před volbami nahradila Zemana nekonfliktním Vladimírem Špidlou.) Česká republika se navíc v té době blížila ke vstupu do Evropské unie, čímž se evropské téma stalo důležitým předmětem kampaně.
Volby v roce 2006 byly polarizovány zápasem mezi výraznými lídry Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem a korunovány Kubiceho zprávou.
V roce 2010 bylo ústředním tématem kampaně strašení „Řeckem“ a „Paroubkem“, jakož i boj proti korupci a dinosaurům.
Letos politické strany výrazné téma nenarýsovaly. Agenda se vynořila s jistou samozřejmostí: tučnější hospodářská léta vystřídala léta hubená, všichni – voliči i politici – se zdají být unaveni léty rozkladu mravů a řádných funkcí státu. A stranám došly peníze. Markantně se to ukazuje u ODS, což na druhou stranu signalizuje pozitivní posun, totiž že část lobbistů a kmotrů odpojila penězovody.
Ještě před několika měsíci se také předpokládalo, že dojde na ostré personální spory. Zemanovci už tehdy vylepili protikalouskovské billboardy, jejich kampaň však zasáhly vnitrostranické střety mezi Hradem a Miroslavem Šloufem, což rétoriku proti Miroslavu Kalouskovi téměř zastřelo. Očekávalo se, že TOP 09 znovu nahodí styl prezidentské kampaně a Karla Schwarzenberga bude líčit jako živoucího protektora před rozpínavostí Miloše Zemana. Postava agenta 009 však jaksi postrádá „povolení zabíjet“.
Neudělat chybu
Sociální demokracie na sebe upozorňuje hesly o fungujícím státě, vymezení vůči pravici i kritika za předchozích sedm let vládnutí však utichá. Krom marginálního pošťuchování panuje nekonfliktnost hraničící s ostražitou opatrností. Jako by vůdčím heslem bylo neudělat chybu. Třeba podobnou, jakou vyrobil před třemi roky tým Jiřího Paroubka, když přestřelil hranici agresivity, za níž už lídr působí jako nebezpečná šelma. Anebo chybu, která se vymstí v nejisté době povolebních vyjednávání. Anebo chybu, která například pnutí v ČSSD promění ještě před volbami v bratrovražedný mač.
Kampaň postrádá konflikt na „pravolevé“ ose. Dost možná proto, že na tomto kolbišti bylo rozhodnuto dávno před volbami.
Kampaň postrádá konflikt na „pravolevé“ ose. Dost možná proto, že na tomto kolbišti bylo rozhodnuto dávno před volbami, když padla neoblíbená vláda Petra Nečase a na scénu nastoupil prezident Zeman, posléze s Rusnokovým ansáblem, který vyluxoval do té doby nahromaděný hněv vůči pravici. Bylo a zůstává vysoce pravděpodobné, že veřejnost bude na několik let dopředu bude nakloněna doleva.
A konečně: česká politika je dlouhodobě vyprázdněná, kampaň je toho důkazem. Zavedeným politickým stranám chybějí skuteční lídři, v terénu je ze strany veřejnosti zájem především o nová hnutí Andreje Babiše a Tomia Okamury. Ani sociální demokracie, hlavní favorit voleb, nedokáže na náměstí přitáhnout větší počet lidí. „Ulici“ volby dvakrát nedrásají, anebo má dávno jasno.
Kde jsou různé protikorupční aktivity (snad jen projekt Rekonstrukce státu je aktivní), nevládní lidskoprávní organizace, bijci za občanskou společnost jako Karel Janeček a spol.? Oproti roku 2010 a akcím typu Vyměňte politiky je letos na této frontě ticho.
Neškodné šrapnely
Přívnivé snad je, že zatím nejsme konfrontováni s žádným vybíráním žump krátce před volbami, s žádnou zničující aférou. Nicméně do voleb zbývá ještě osm dnů... Kauza „Rath“ přerostla regionální rozměr a nikdo neví, co dalšího se může objevit v souvislosti s obviněním firmy Metrostav – financování politické strany? Světlo světa spatřila „pornoaféra“ Kateřiny Zemanové. V kauze privatizace Mostecké uhelné bylo ve Švýcarsku odsouzeno několik manažerů více či méně spjatých s vládami ODS a ČSSD. Jeden z odsouzených uhlobaronů, Antonín Koláček, už naznačil, že by mohl začít mluvit, dle středečního vystoupení v České televizi se však nezdá být připraven rozhazovat granáty. Den před volbami se zase v kinech začne promítat film o kmotru Mrázkovi, který byl spojován s předními politiky ČSSD (dnes i SPOZ) a ODS. Ve filmu se sice nešetří střelivem, ale politickou ničivost postrádá.
Ideálním načasováním pro výbušnější skandál je zhruba týden před volbami – potenciálně právě nyní. Anebo až po volbách, kdy se očekávají vyjednávání o vládě, jež dají proklatě rychle zapomenout na kampaň divnou, nudnou, mdlou?
