Nedělní výročí „Sametové revoluce“ znovu přilákalo před kamery a mikrofony defilé politiků současných i bývalých. U pamětní desky na Národní třídě zapalovali svíčky bývalý prezident Václav Klaus, bývalý premiér Petr Nečas, nynější premiér Jiří Rusnok a někteří jeho ministři, bývalý pražský primátor Pavel Bém i současný primátor Tomáš Hudeček, bývalý ministr Miroslav Kalousek, a další a další.
Některé exhibice samozřejmě působily až skoro komicky. „Považuji za naprosto zásadní, abychom nedopustili, že bude 17. listopad a jeho význam jakkoliv smazáván. To byla v každém případě nejvýznamnější chvíle našich moderních dějin,“ vyjádřil se Václav Klaus, který na Národní třídu dorazil po boku myslitele, jenž „Sametovou revoluci“ prohlásil za podvod a první krok na cestě k totalitě, tedy Petra Hájka.
Každopádně bývalý prezident se v neděli 17. listopadu alespoň snažil sdělit, že je pro něj 17. listopad něčím významným. Ne tak jeho nástupce.
Od Miloše Zemana totiž nezazněla jediná věta. Hradní kancelář v pátek vydala pouze prohlášení tiskové mluvčí, že vzhledem ke svému poraněnému koleni prezident pouze rozešle své podřízené s věnci a kyticemi na pamětní místa.
Samozřejmě nikdo nemůže prezidentovi vyčítat zdravotní potíže. Kapacitu na zformulování několika řádek však jistě má.
Samozřejmě nikdo nemůže prezidentovi vyčítat zdravotní potíže. Ovšem pokud zvládá přijímat návštěvy v Lánech, podepisovat pověřovací listiny pro své oblíbené velvyslance, rozdávat rozhovory, naznačovat, kdo smí a kdo nesmí do vlády, koho kdy jmenuje premiérem, jistě má kapacitu i na zformulování několika řádek, v nichž by připomněl listopadové výročí a zdůraznil jeho význam pro vývoj moderního Česka, mimo jiné i proto, že byl nepřehlédnutelným aktérem událostí roku 1989.
Miloš Zeman to nepovažoval za nutné. Během svého léčení už přitom stihl i vzkázat invalidům, že se jim nehodlá omlouvat za výrok o nedůstojnosti pobývání na vozíku. Obhajoba vlastního hulvátství je pro prezidenta zjevně důležitější než uctění památky Jana Opletala a pádu komunistického režimu.
Když měl naposledy Zeman virózu, že sotva chodil, strávil odpoledne mezi svými přáteli na ruské ambasádě. Nyní při indispozici, kdy „zvládá chůzi o berlích i po schodech, dokonce během rehabilitačního cvičení absolvoval krátkou procházku po Lánském parku“, si u příležitosti výročí převratu od totality ke svobodě nenajde čas ani na krátké prohlášení. Kde leží páně prezidentovy priority?
