Radek Schovánek kontrolu označuje za účelovou a říká, že pokud někdo při digitalizaci selhává, je to Archiv bezpečnostních složek (ABS), nikoli ti, co digitalizují.
ČESKÁ POZICE: Předpokládám, že jste dost nemile překvapený, jak vypadá zpráva o kontrole digitalizace v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Překvapila vás?
SCHOVÁNEK: Mě strašně překvapuje hlavně to, jak se s tou zprávou nakládá. Ředitel Hazdra říkal, že špinavé prádlo by se mělo prát doma, to ale evidentně není tento případ.
ČESKÁ POZICE: To mluvíte o formě. A z hlediska obsahu?
„Ve třech svazcích je pokaždé jedna strana chybná. Znamená to, že je třicet procent špatně?“ |
SCHOVÁNEK: Uvedu příklad: provedete kontrolu deseti svazků, které mají dohromady deset tisíc stran. Ve třech svazcích je pokaždé jedna strana chybná. Znamená to, že je třicet procent špatně?
ČESKÁ POZICE: Říkáte, že ta kontrola neodkryla žádné podstatné chyby?
SCHOVÁNEK: Ano, neodkryla nic. Navíc je ta zpráva neobratně napsaná a kontrola proběhla bez jakékoli metodiky. Není žádná zadávací dokumentace pro tu kontrolu, pokud vím, tak ani žádná neexistovala; byla pouze ústní. A co je nejzajímavější: Archiv bezpečnostních složek kontroloval dočasné úložiště, které mu nepatří. V něm ještě nejsou svazky odkontrolovány tak, aby mohly jít k badateli. Měly projít ještě finální kontrolou, než by byly uloženy do digitálního archivu. A tu kontrolu měl provést nikdo jiný než Archiv, protože ABS je správní úřad – ten zodpovídá za úplnost těch svazků. Je to podobné případu, kdy máte v psacím stole nehotový rukopis, nakladatel vám stůl vypáčí, vezme ten nedokončený text a řekne, že stojí za houby.
ČESKÁ POZICE: Jak vlastně probíhá digitalizace v ÚSTR?
SCHOVÁNEK: Dostaneme písemnost z Archivu proti podpisu, zkontrolujeme, zapíšeme do knihy a dáme ji operátorovi. Ten ji naskenuje a předá ji do meziúložiště a vrátí písemnost. Já zkontroluju, jestli jsou správně základní data – jestli jsou správně pojmenované obrázky, jestli jsou úplné, jestli jsou čitelné.
ČESKÁ POZICE: Kontrolujete všechny skeny?
SCHOVÁNEK: Všechny skeny ne, kontroloval jsem to namátkou. Nedívám se na každý sken, ale kontroluji metadata u každého skenu.
ČESKÁ POZICE: A potom?
SCHOVÁNEK: Po této kontrole se přeřazují materiály do úložiště. A teprve z tohoto úložiště se dokumenty předávají do digitálního archivu, ne dříve.
ČESKÁ POZICE: Existují nějaké zápisy o tom procesu? Myslím tím to, že je někde dohledatelné, že spis ypsilon digitalizoval konkrétní člověk, kontrolu provedl (a s jakým výsledkem) jiný člověk atd. Prostě nějaká kartotéka dokládající kontrolní mechanismy?
SCHOVÁNEK: Já vám jsem schopen říct od roku 2011, kdo digitalizoval jakoukoli jednotku.
ČESKÁ POZICE: A najdu taky, kdo provedl kontrolu každé z těch milionů stran a s jakým výsledkem?
SCHOVÁNEK: Kontrolují to dva lidé, já jsem jedním z nich, sedm let. Skoro polovinu těch digitalizovaných dokumentů tvoří mikrofiše, kde se díky způsobu skenování chyba téměř nemůže objevit. Když si to propočítáte na celou dobu digitalizace, vyjde vám asi 5000 stran denně. To se opravdu odkontrolovat dá. Navíc po mě je další kontrolní stupeň před uložením do digitálního archivu a poté musí dle realizační dohody i vnitřních směrnic provést kontrolu ABS.
ČESKÁ POZICE: Když říkáte, že kontrolujete namátkou, že v úložišti nejsou skeny ještě komplexně odkontrolované, tak platí, že badatel nedostane nikdy materiály z úložiště? Tím myslím materiály, ve kterých ještě mohou být, jak říkáte, chyby.
SCHOVÁNEK: Může materiál dostat z úložiště. Předtím by ale měl ABS provést závěrečnou kontrolu. My archivářům zpřístupníme svazek, který si badatel vyžádá, oni mají provést kontrolu. Jednoduché. Že tu finální kontrolu archiváři odmítají provést – a mají zkontrolovat originál z digitalizátem do třiceti dnů – přece není naše chyba.
Jen pro ilustraci: prováděl jsem podrobnou kontrolu digitalizace vysílání Radia Vatikan. Ze 77 000 stran bylo dvanáct chyb, tedy 0.015 procenta. Z nich asi pět šlo odstranit v počítači a sedm stran bylo třeba digitalizovat znovu. Taková chybovost je asi v průměru v celé digitalizaci a průběžnou kontrolou se stále snižuje.
ČESKÁ POZICE: Kolik se vlastně zdigitalizujete denně stran?
SCHOVÁNEK: Dřív kolem třiceti tisíc, dnes zhruba kolem deseti tisíc.
ČESKÁ POZICE: Je v moci archivářů, aby zkontrolovali deset, dříve třicet tisíc stran denně, které stihnete skenovat?
SCHOVÁNEK: Ta kontrola tam být musí. My sami opatříme naskenované archiválie základními metadaty, jejich další rozšíření je ale dle realizační smlouvy už na ABS. Navíc při zpřístupnění materiálu badateli je archiv povinen tu kontrolu provést vždy. Je jedno, jestli předkládáte badateli originál nebo digitální kopii.
ČESKÁ POZICE: A je podle vás v silách personálu Archivu to zkontrolovat?
SCHOVÁNEK: Jak si to Archiv zařídí, není naše starost. A mimochodem: oni teď říkají, že jejich teď tak prezentovanou kontrolu prováděli půl roku. Kde na ni vzali čas, když říkají, že jsou zavaleni prací?
ČESKÁ POZICE: Kdyby vám někdo z Archivu argumentoval, že to zkontrolovat nelze a že je lepší méně skenů než třicet nebo deset tisíc denně, ale jejich kvalitnější kontrola – co byste mu na to řekl?
„Zásadně ale odmítám, že bychom měli vyšší chybovost, než má například Národní archiv“ |
SCHOVÁNEK: Lze tak argumentovat a můžeme o tom vést diskuzi. Můžu s tím i souhlasit. Jde tu o poměr cena versus výkon. Vždy hledáte nějakou optimální cestu mezi množstvím a nějakým počtem chyb. Kontrolu je možné posílit, nemám s tím žádný problém, můžeme ji posilovat klidně donekonečna – když se vedení rozhodne, že ta chybovost by měla být ještě nižší. Zásadně ale odmítám, že bychom měli vyšší chybovost, než má například Národní archiv. Já se chci ohradit proti té drzosti, že někdo zkontroluje deset tisíc stran, v nich najde dvě chyby a začne říkat, že je všechno špatně.
ČESKÁ POZICE: Ale ta kontrola přece argumentuje, že tam v těch náhodných vzorcích chybělo někdy i stovky stran, ne dvě z deseti tisíc.
SCHOVÁNEK: Tak to v žádném případě! Tam chybí asi dvacet stran v jednom vyšetřovacím spisu, a to ještě tam chybí takový cyklostylovaný oběžník – je to proticírkevní spis –, jehož předmětem je příprava křesťana na křest. Je tam jen první strana. Rozumím, že je to archiválie, že by to mělo být zdigitalizované celé. Ano, je to chyba, ale to přece vůbec nemá význam pro výsledek případného badatelského zkoumání!
ČESKÁ POZICE: Jestli to má, nebo nemá význam, a v jakém kontextu to má, nebo nemá význam, by ale měl posoudit až historik. Těžko to může posoudit člověk, který jen digitalizuje svazky. Nemůže dělat předvýběr a říkat: tohle je nedůležité, tohle důležité, takže to naskenuju, tamto ne…
SCHOVÁNEK: Ale vždyť to můžeme opravit, to není problém. Tento spis byl už ale čtyřikrát zpřístupněný a žádný z badatelů si nestěžoval.
ČESKÁ POZICE: Třeba nepoznal, že tam má hledat problém, předpokládal, že více se nedochovalo…
„Ve svazku ke Svobodné Evropě je jako jedna z příloh telefonní seznam obyvatel Mnichova, máme vypsat všechna jména?“ |
SCHOVÁNEK: Ale tam to je vidět, ty papíry jsou na sobě. Tady je ale jiná otázka: máme dvacetkrát skenovat Strážní věž, když jsme našli dvacet stejných exemplářů v jednom vyšetřovacím spisu, nebo stačí oskenovat jenom jeden exemplář? Nebo máme vypisovat všechna jména ze svazku? Dobrá. Ve svazku ke Svobodné Evropě je jako jedna z příloh telefonní seznam obyvatel Mnichova, máme vypsat všechna jména? Tohle jsou otázky, na které nám ABS naprosto dluží jakékoli odpovědi. Nemáme od nich žádnou metodiku. Dřív všechno fungovalo v mezích lidské komunikace, vše se vyřešilo zvednutím sluchátka. Dnes ne.
ČESKÁ POZICE: Kdy to přestalo fungovat?
SCHOVÁNEK: Ještě za ředitele Hermana to fungovalo, pak nastal obrat. A ta kontrola je jen další pokračování: umělé vytváření problémů bez jakékoli komunikace s námi. Současný náměstek ředitelky Archivu, pan Zeman, je hlavním autorem tohoto stavu.
ČESKÁ POZICE: Předpokládám, že i když vám ABS žádnou metodiku nedodalo, že nějakou směrnici i přesto máte – třeba o těch telefonních seznamech.
SCHOVÁNEK: Ano.
ČESKÁ POZICE: Já chápu digitalizaci – kromě toho, že šetří archiválie – tak, že ulehčí práci. Třeba když budu chtít něco zjistit například o festivalu Porta, tak přijdu do badatelny, řeknu, že chci materiály StB o Portě a pracovník archivu mi na základě toho, že heslo Porta vepíše do svého vyhledávače, jednoduše najde veškeré archiválie. Nebo si to nejlépe najdu doma na webu ABS, kde si heslo Porta napíšu do vyhledávače sám. Ono to ale takhle zatím nefunguje, nebo ano?
SCHOVÁNEK: To mluvíte o metadatech a o tematickém vyhledávání. Státní bezpečnost měla ale většinu svých evidencí postavenou na jménech – na fyzických osobách. Vy se teď k té Portě (nebo k jakémukoli jinému tématu) dostanete buď tak, že si zjistíte, jestli existoval objektový svazek na Portu. Pokud ne, tak bych si zjistil, kdo Portu organizoval a hledal bych přes jména. Pak bych si vyhledal příslušné roční plány a vyhodnocení a četl bych tam. Zjistíte, že Portu měl na starosti jeden příslušník StB. Pak už není nic jednoduššího, než že si najdete všechny svazky, které tento příslušník vedl a rozleze se vám ten pavouk a máte to.
ČESKÁ POZICE: Já jsem si ale myslel, že digitalizace by měla zjednodušit ten proces, který jste právě popsal do toho – nejlépe webového – prostého vyhledávače. Pak by si třeba v materiálech bezpečnostních složek hledalo a četlo i více lidí, kdyby to bylo jednodušší.
SCHOVÁNEK: To máte pravdu, tomu rozumím. Archiv bezpečnostních složek si ale musí vybrat, co bude dělat. A problém je, že toho moc nedělá. Archiv – a to je podle mě větší problém, než který jste zmínil – by měl dělat archivní práci, to znamená vytváření archivních fondů a vznik inventářů, a to se neděje. Za poslední rok nevypracoval ABS jediný inventář, nezpracoval jeden jediný fond. Bohužel náměstek ředitelky ABS je pan Zeman, učitel, který s archivním vzděláním nemá nic společného, a neustále se naváží do digitalizace.
„Někteří archiváři jsou prostě lidé, kteří žijí v předminulém století“ |
Tady dříve fungoval systém sovětských archivů – vy jste přišel do Archivu ministerstva vnitra s čokoládou a bonboniérou a oni vám něco dali. Ale přišel někdo jiný a dostal dvakrát tolik – podle velikosti té bonboniéry.
ČESKÁ POZICE: Když se ještě vrátím k té kontrole – podle toho co říkáte, předpokládám, že si myslíte, že měla nějaký účel.
SCHOVÁNEK: Účel byl poškodit digitalizaci, umenšit ji. A od rady ÚSTR je to neuvěřitelná hloupost.
ČESKÁ POZICE: Proč by měl někdo záměr poškozovat a umenšovat digitalizaci?
SCHOVÁNEK: Někteří archiváři jsou prostě lidé, kteří žijí v předminulém století. Nechtějí si přidělávat práci – toto vedení ABS si nechce přidělávat práci. A pak jsou tu osobní animozity. Digitalizace je vnímaná jako dílo Pavla Žáčka, který chtěl, aby se toho stihlo co nejvíc a část archivářů proti tomu od začátku protestovala. A říkám: část archivářů, neříkám všichni.
Související články:
- Ke kontrole digitalizace v ÚSTR: Další absurdita v ÚSTR: Archiváři proti digitalizátorům
- Rozhovor s ředitelem ÚSTR Zdeňkem Hazdrou a ředitelkou ABS Světlanou Ptáčníkovou: ÚSTR byl továrnou na čísla. S archivářstvím to nemá nic společného.
