Tříapůlmilionový Berlín je zhruba stejně zadlužený jako celá Česká republika. Jeho závazky dosahují částky okolo 1,7 bilionu korun. Chybějí mu byty, peníze prakticky na jakékoli investice a ve skříni má opravdu astronomicky drahé a stále rozestavěné letiště BER.
Co na to radní, kterým se u Sprévy říká senátoři? Soudí, že je třeba, aby se hlavní město Německa ucházelo o letní olympijské a paralympijské hry v roce 2024. Je to skvělý nápad, nebo šílenství?
Vyrovnané skupiny
„Mám z berlínské kandidatury radost. Hodně sportovišť už existuje, takže by nebylo třeba tolik nových stavět. Zároveň by se obnovila zpustlá zařízení. Věřím, že by to bylo pro Berlín dobré,“ myslí si Armin Piálek, který ve městě žije a pracuje v neziskovém sektoru.
Skupiny zastánců a odpůrců her jsou dnes podle průzkumů skoro vyrovnané |
„Berlín má i bez olympijských her dostatek nákladných stavenišť. Jen samotná kandidatura spolkne mnoho peněz, které by město raději mělo dát na sociální projekty. Berlín tuto prestižní událost nepotřebuje,“ soudí naopak místní novinářka Carmen Ellerová. V jejich názorech se dobře zrcadlí dilema, které německé hlavní město řeší.
Skupiny zastánců a odpůrců her jsou dnes podle průzkumů skoro vyrovnané. První vidí v pořadatelství šanci, jak pozvednout prestiž německé metropole, urychlit její rozvoj a podpořit sportovní život. Druhá naopak olympiádu považuje za luxus, který si Berlín nemůže dovolit, nebo rovnou za megalomanskou akci s neuhlídatelnými náklady, po které městu nezbudou skvělá nová sportoviště, ale jen zničená veřejná prostranství a nové dluhy.
Trnitá cesta
Zvítězí-li nakonec nadšení, nebo skepse, není snadné říci. Jisté je, že Berlín zatím žádná olympijská horečka nezachvátila a pro senátory nebude snadné váhající občany o svém smělém plánu přesvědčit. Ukázalo to i slavnostní spuštění „olympijské“ kampaně před třemi týdny.
Cesta k berlínské kandidatuře bude ještě hodně trnitá. Metropole totiž nemusí řešit jen pochybnosti svých občanů, ale i vážného konkurenta – Hamburku. |
Jak škodolibě zaznamenala místní média, nový starosta Michael Müller postával před pestře osvětlenou Braniborskou bránou s hrdým nápisem „Chceme ty hry!“ prakticky opuštěný, jen v hloučku několika kamerových týmů. Nezbývá mu než doufat, že Berlíňanům vlijí více krve do žil velkoplošné reklamy a plakáty, které mají město zaplavit. Nebo že zapůsobí agitace slavných obhájců projektu, mezi které patří dirigent Daniel Barenboim, fotbalista Jérôme Boateng či úspěšná paralympijská plavkyně Kirsten Bruhnová.
Cesta k berlínské kandidatuře bude každopádně ještě hodně trnitá. Metropole totiž nemusí řešit jen pochybnosti svých občanů, ale i vážného konkurenta – severoněmeckého Hamburku.
Konkurent Hamburk
Hamburk se rozhodl o pořádání olympiády v roce 2024 ucházet již dříve a podle řady komentátorů je s plánováním i přesvědčováním svých obyvatel mnohem dále než Berlín. Hanzovní město do svých služeb mimo jiné povolalo úspěšného koordinátora her v Londýně Klause Greweho a olympiádu chce pojmout jako přelomový katalyzátor svého dalšího rozvoje.
Zásadní výhodou Hamburku je, že se snaží přivést olympiádu přímo do středu města a naplánovat sportoviště tak, aby byla co nejblíže od sebe. V tom se mu prý Berlín nemůže vyrovnat. |
Od her si slibuje nejen čest a slávu, ale i splnění dávného plánu na „skok přes Labe“ – propojení města s jeho jižním okrajem – a revitalizaci zanedbaných centrálně položených oblastí kolem řeky. Zásadní výhodou podle Greweho také je, že se Hamburk snaží přivést olympiádu přímo do středu města a naplánovat sportoviště tak, aby byla co nejblíže od sebe. V tom se mu prý Berlín nemůže vyrovnat.
Kdo se postaví silným zahraničním soupeřům, především americkému Bostonu a italskému Římu, rozhodne Německý olympijský výbor (DOSB) 21. března na mimořádném zasedání ve staroslavném kostele sv. Pavla ve Frankfurtu nad Mohanem, kde v roce 1848 zasedl historicky první lidem volený německý parlament.
Zájem občanů
Zástupci DOSB stojí před nelehkou volbou. Musejí vybrat město, které bude schopné olympiádu obhájit nejen na mezinárodní scéně, ale i před svými občany. Je totiž jisté, že pořadatelství se nakonec bude schvalovat v místním referendu – ať už v Berlíně nebo v Hamburku.
O tom, že lidové hlasování není formalita, svědčí nedávná bavorská zkušenost. O pořadatelství zimních her v roce 2022 se chtěl ucházet společně s Garmisch-Partenkirchenem a dalšími obcemi Mnichov. Jeho kandidaturu, kterou podporovala prakticky celá regionální smetánka i mocné firmy, jako je Audi, BMW a Allianz, zmařili právě občané, kteří návrh na pořádání her rezolutně odmítli. Podobné blamáži by se němečtí zástupci olympijského hnutí letos rádi vyhnuli.
Zástupci Německého olympijského výboru prohlašují, že v březnu dostane s největší pravděpodobností šanci město, jehož občané budou podle průzkumů o olympiádu více stát |
Dopředu proto prohlašují, že v březnu dostane s největší pravděpodobností šanci město, jehož občané budou podle průzkumů o olympiádu více stát. Někteří komentátoři, například Lorenz Maroldt z deníku Tagesspiegel, soudí, že by se musel stát zázrak, aby vyhrál Berlín. Za hamburskou kampaní totiž časově zaostává a také nálada Berlíňanů je horší. Hlavní město se může chlubit snad jen tím, že plánuje utratit méně peněz za výstavbu, protože řadu vhodných sportovišť už má.
Dosavadní hospodaření berlínského senátu ani ekonomické výsledky minulých her však nevzbuzují mnoho nadějí, že by se plánovaný rozpočet podařilo dodržet. Podle studie Oxfordské univerzity, která se zaměřila na olympiády v letech 1960 až 2012, překonávají reálné náklady původní odhady v průměru o 179 procent a hrozí u nich mnohem větší pravděpodobnost, že se vymknou z plánovaného finančního rámce než u jiných velkých veřejných projektů.
Nová příležitost
Jisté je, že si němečtí milovníci sportu pořádání her velmi přejí. Země, která se v medailovém pořadí pravidelně umísťuje na předních místech, zatím olympiády hostila jen za vlády nacistů v roce 1936 v Berlíně a Garmisch-Partenkirchenu a za studené války v roce 1972 v Mnichově. Tu navíc krutě poznamenal teroristický útok proti izraelské výpravě. Německo by si proto prý zasloužilo novou příležitost.
Kdyby to Berlínu ani Hamburku nevyšlo pro rok 2024, Německý olympijský výbor už hlásí, že je připravený kandidaturu zopakovat pro následující letní olympiádu |
Už za pár týdnů se dozvíme, zda se o ni popere právě Berlín. A kdyby to jemu ani Hamburku nevyšlo pro rok 2024, Německý olympijský výbor už hlásí, že je připravený kandidaturu zopakovat pro následující letní olympiádu. Úspěch by velmi potřeboval. Kromě zmiňovaného Mnichova, který neuspěl nejen pro rok 2022, ale podlehl i v souboji o olympiádu 2018 jihokorejskému Pchjongčchangu, DOSB ztroskotal i s nabídkou Berlína pro rok 2000 a Lipska pro 2012.
Rozhodnutí o místech konání her byla v uplynulých letech dost kontroverzní. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) sklidil negativní ohlasy zejména za „přiklepnutí“ letní olympiády Pekingu v roce 2008 a loni zimní ruskému Soči. Terčem kritiky se staly především náklady na jejich konání, bezohlednost pořadatelů vůči přírodě i místním obyvatelům i fakt, že dané sportovní svátky mohly ke své propagaci zneužít nedemokratické režimy.
Přesvědčování váhajících
Zastánci německé kandidatury doufají, že se atmosféra v MOV v nedávné době změnila, a mohli by proto uspět se svými projekty, které kladou důraz zejména na spořivost a dlouhodobou udržitelnost sportovišť. Hamburk plánuje, že za hry utratí „pouze“ 6,5 miliardy eur. Berlín dokonce jen třetinu této částky – 2,17 miliardy eur (asi 60 miliard korun). Pokud by se mu to podařilo, byla by tato olympiáda asi sedmkrát levnější než ta v Pekingu.
Otázkou ale zůstává, zda je tato kalkulace reálná. V olympijských rozpočtech jsou totiž položky, jejichž výše se dopředu nedá vůbec odhadnout. Za všechny jmenujme třeba náklady na zajištění bezpečnosti pro účastníky her a diváky. Berlínský senát se nicméně tváří, že má vše pevně pod kontrolou.
Politici se snaží váhající Berlíňany především přesvědčit, že hry by pro Berlín nebyly komplikací, ale trvalým přínosem |
O tom i o dalších výhodách olympiády se bude v následujících týdnech snažit přesvědčit opatrnou veřejnost. Plánuje sérii velkých veřejných diskusí i vytvoření 40hlavého poradního sboru složeného ze specialistů, zástupců spolků a angažovaných občanů. Slibuje, že žádný dotaz občanů nezůstane bez odpovědi.
Politici se snaží váhající především přesvědčit, že hry by pro město nebyly komplikací, ale trvalým přínosem: „Nechceme pořádat hry, které přistanou v Berlíně jako UFO a pak znovu odletí,” prohlásil například jeden ze zástupců vládnoucí SPD Björn Böhning.
Olympijské kandidatuře zatím fandí zejména mladší obyvatelé města. Ve skupině od 18 do 29 let má prý projekt zastání skoro tří čtvrtin Berlíňanů. S rostoucím věkem ale nadšení rapidně klesá. Většinou se lidé obávají, že se bohulibé záměry senátu nepodaří naplnit, někteří mají ale výhrady i k současné podobě olympijských her.
Nejen peníze
„Jsem spíše skeptický,“ říká Matthias Behre, který v Berlíně pracuje pro jednu z velkých německých firem.
A dodává: „Na jednu stranu jsme v minulých letech viděli, jak velké sportovní akce městu a jeho kulturnímu životu prospívají. Zejména s ohledem na hnutí Pegida by byla kandidatura na olympiádu, na které je hostem mládež z celého světa, skvělým signálem. Na druhé straně se mi skutečně nelíbí komercializace sportu. MOV a DOSB jsou jako pořadatelé příliš mocní a ponechávají kultuře a společnosti jen málo prostoru. Vše se omezuje a město ani jeho lidé se nemohou zapojit.“
Okolo deseti procent berlínských zastánců olympiády počítá s tím, že se případné hry ekonomicky nevyplatí. Navzdory tomu si myslí, že za to ta legrace stojí. |
Zároveň ale přiznává, že je tak trochu rozpolcený: „Finanční náklady jsou neoddiskutovatelné. Jsem tedy spíše proti. Ale na olympijské hry ve městě bych se těšil.“
Behrův názor ukazuje, že v případě olympiád jde o víc než jen o peníze – o propagaci myšlenky světového míru a férového soupeření; o největší sportovní svátek, který může pořadatelům podobně jako Barceloně či Londýně přinést zisk, který se nedá dobře podchytit suchými čísly; o čistou radost pro fanoušky, kteří mohou na dva týdny zapomenout na své každodenní starosti; a o splnění velkých snů pro sportovce z celého světa.
Není proto divu, že si mnozí lidé přejí být aspoň jednou v životě při tom a zažít slavnostní atmosféru ve vlastním městě. Podle průzkumů už dnes okolo deseti procent berlínských zastánců olympiády počítá s tím, že se případné hry ekonomicky nevyplatí. Navzdory tomu si myslí, že za to ta legrace stojí. Uvidí se, jestli jejich nadšení dokáže nakazit i ostatní.
