Portoriko je na pokraji bankrotu a čeká, zda a za jakých podmínek jej větší a nepříliš milovaný „bratr“ USA vytáhne z problémů. Dva bankroty ze vzdálených částí Země se podobají v příčinách, ale v důsledcích se liší. Kvůli krachu Řecka prodlužovanému pět let se za pozornosti celého světa otřásá euro i Evropská unie. Ohlásí-li však portorický guvernér Alejandro García Padilla, že tato (ne)část USA nebude schopná uhradit svůj dluh ve výši 72 miliard dolarů, nikoho ani nenapadne očekávat zhroucení dolaru.
Přitom ekonomicky jsou Řecko a Portoriko pro své velké bratry EU, respektive USA, zhruba stejně nevýznamné. První představuje 1,4 procenta evropského HDP, druhý jen 0,6 procenta amerického. O Řecku byly napsány spousty analýz, jaké jsou však problémy karibského ostrova, který po vítězství ve španělsko-americké válce v roce 1898 náleží pod správu Washingtonu?
Polokolonie
Portoriko dodnes zůstává polokolonií, která má sice autonomii, ale zahraniční, měnové, obrannou záležitosti a veškeré federální zákonodárství za ni vyřizují politici v Bílém domu a Kapitolu. Ty Portoričané, ač jsou od roku 1917 plnoprávnými americkými občany, nemohou volit.
Portoriko dodnes zůstává polokolonií, která má sice autonomii, ale zahraniční, měnové, obrannou záležitosti a veškeré federální zákonodárství za ni vyřizují politici v Bílém domu a Kapitolu |
Ostrov v Karibiku totiž není státem USA, takže kromě své chybějící hvězdičky na americké vlajce ani nemá určený počet kongresmanů a volitelů v případě výběru prezidenta. Pokud chce být Portoričan politicky aktivní na celostátní úrovni, nemá jinou možnost, než se přestěhovat na pevninu.
Každopádně všech 3,5 milionů osob s trvalým bydlištěm na Portoriku (tedy i rodilí Američané) nemohou nijak zasahovat do rozhodování rodících se v Kongresu. Tam mají jen jednoho svého zástupce, který má právo podílet se na rozpravě, ale nemůže hlasovat. Musí se však řídit zákonodárstvím, které je pro ně často nevýhodné. To má negativní důsledky i v hospodářské oblasti.
Kdy přibude hvězdička…
Není to tak, že by zlí gringové utiskovali nebohé latinos, jak to světu předkládal například kubánský vůdce Fidel Castro. Uskutečnila se už tři referenda, ve kterých si Portoričané, kteří mají například své nezávislé sportovní výběry, mohli říct o nezávislost. Nikdy to neudělali.
Až při čtvrtém plebiscitu před necelými třemi roky si většina obyvatel Portorika řekla, že by přece jen měli dostat svou hvězdičku na americké vlajce |
Stejně se stále odmítali stát pevnou částí USA. Až při čtvrtém plebiscitu před necelými třemi roky si většina obyvatel Portorika řekla, že dosavadní, od padesátých let 20. století existující status „samosprávného společenství“ už jim nestačí a přihlásila se k tomu, že by přece jen měli dostat svou hvězdičku na americké vlajce. Jenže s tím musí dát souhlas i jednotlivé státy Unie, což se nedá očekávat. Je za tím spíše politikaření než politika.
Podle průzkumů veřejného mínění čtyři z pěti Portoričanů se přiklánějí na stranu demokratů. Republikáni, kteří nyní ovládají většinu států, o přičlenění území, které by jim zkomplikovalo šance na ovládnutí Kongresu nebo na vítězství v prezidentských volbách, nestojí. Lze proto očekávat, že všechny snahy o připojení 51. člena Unie budou blokovat ze všech sil.
Od třtiny k lékům
Za španělských koloniálních časů Portoriko sloužilo podobně jako další karibské državy především k produkci cukrové třtiny, tabáku, kávy a ovoce. Příliš se na tom nezměnilo ani za prvních deset let americké správy. Až prezident USA Franklin Delano Roosevelt ve třicátých letech začal dělat praktické kroky k modernizaci karibského ostrova. Ta se však pořádně rozběhla až v padesátých letech.
Portoriko sice hospodářsky zaostávalo a zaostává i za těmi nejchudšími státy USA, ale při srovnání se španělsky mluvícími zeměmi v řadě statistik předstihuje i Španělsko a Chile |
Výrazně se zlepšila díky financování z Washingtonu nejen infrastruktura, ale i školství a zdravotnictví. Firmy, které svou produkci přemístily na ostrov, dostaly za odměnu daňové prázdniny. Využíval toho především textilní, elektronický a farmaceutický průmysl. Portoriko také sloužilo pro turisty jako plážová náhražka za Kubu poté, co se stala sovětským satelitem.
Portoriko sice hospodářsky zaostávalo a zaostává i za těmi nejchudšími státy USA, ale při srovnání se španělsky mluvícími zeměmi v řadě statistik předstihuje i šampiony hispánského světa Španělsko a Chile.
Devět let stagnace
Od roku 2006 Portoriko přešlapuje na místě. Pokud se započítá i inflace, pak dokonce pokleslo o 14 procentních bodů. Je za tím kombinace faktorů, kvůli kterým se Portoriko ocitlo v oku ekonomického hurikánu. Roztáčel se pomalu, ale najednou nejde zastavit. Onoho roku totiž skončily daňové prázdniny. Pro podniky bylo výhodnější přemístit výrobu do levnější Asie nebo do Mexika či Dominikánské republiky, se kterými mají USA dohody o bezcelním obchodu.
Portoriko se ve srovnání s nimi stalo příliš drahým, a protože má dolar, měnu devalvovat nemůže. Navíc musí dodržovat všechny ekologické a pracovní normy, nad kterými se jinde v rozvojovém světě zavírají oči. Dále musí platit zaměstnancům americkou minimální mzdu, která je pro místní podmínky přehnaně vysoká. To zaměstnavatele vede k tomu, aby se co nejvíce vyhýbali najímání nových lidí.
Od roku 2006 Portoriko přešlapuje na místě. Pokud se započítá i inflace, pak dokonce pokleslo o 14 procentních bodů. Je za tím kombinace faktorů, kvůli kterým se Portoriko ocitlo v oku ekonomického hurikánu. |
Ti o to často ani nestojí, protože na federálních sociálních programech pro chudé lze bez práce na Portoriku docela dobře žít, zejména když se k tomu přidá stejně jako v Řecku vydělávání v šedé zóně mimo dohled daňových úřadů. Nezaměstnanost ve výši 14 procent je tu dvojnásobná oproti průměru USA.
Naopak ti, kteří mají větší ambice než živořit na podpoře, nevidí pro sebe ve svém rodišti budoucnost. Emigrace z karibského „ráje“ na pevninu je konstantou moderních dějin, takže dnes žije v USA více lidí portorického původu než na ostrově. Ale za stagnace úprk za lepším ještě akceleroval. Odešlo dalších 334 tisíc lidí, především mladých a studovaných, kteří by za normální situace měli domovinu pozvedávat.
Je to jen matematika
To vše vede k výpadkům ve výběru daní a zároveň k nárůstu poptávky po sociálních službách ze státních zdrojů. Portoriko, jehož zákony nadřazují splácení dluhů nad ostatní výdaje, řešilo situaci půjčkami a dosud je i s úroky splácelo, ale jen za cenu dalších půjček s vyššími úroky.
Navzdory varovným hlasům v uplynulých měsících teprve na konci června guvernér Alejandro García Padilla v rozhovoru pro deník The New York Times přiznal, že jeho vlast své závazky ve výši 72 miliard dolarů (1,7 bilionu korun) nedokáže vrátit. A dodal: „Nehledejte za tím politiku. Je to jen matematika.“ Jak z toho ven? Portorická správa si už v minulých letech opasky výrazně utáhla, propouštěla a rovněž omezila důchodový systém, takže těžko hledat další prostor pro škrty. A zvýšit daně, by ještě více zaškrtilo už tak přidušenou společnost.
Na prvním místě je třeba snížit nad poměry vysokou minimální mzdu, kterou však povinně ukládá federální právo. Ale i kdyby se to učinilo hned zítra, Portoriko to před bankrotem nespasí. |
Před třemi lety zkusilo portorické vedení dostat na ostrov finance tím, že lákalo k přesídlení milionáře. Nabídlo jim nulovou daň z kapitálových zisků a pouze čtyřprocentní daň ze zisků právnických osob. Pět stovek movitých Američanů se přestěhovalo, ale nebylo to dost, aby to ekonomiku posunulo na vzestupnou trajektorii.
Dlouhodobě bude především třeba osekat překážky, které firmám brání brát nové zaměstnance. Na prvním místě je třeba snížit nad poměry vysokou minimální mzdu, kterou však povinně ukládá federální právo. Ale i kdyby se to učinilo hned zítra, Portoriko to před bankrotem nespasí.
Detroit jako vzor?
Portoriku by se nyní hodila přechodná ochrana před věřiteli, kterými jsou především soukromé fondy – na rozdíl od Řecka, jehož dluhopisy po vlnách zachraňování vlastní evropské země. Během této doby by karibský ostrov nemusel splácet a měl by čas se se svými věřiteli dohodnout na odložení či snížení některých dluhů.
Představitelé Unie se zatím netváří, že by chtěli na úkor společného měšce tahat Portoriko z problémů. I když se to časem může změnit. |
To pomohlo v roce 2013 Detroitu, metropoli autoprůmyslu, na který dopadla krize nejkatastrofálněji, vyhrabat se z nejhoršího. Jenže něco takového americké právo státu na rozdíl od města neumožňuje. Představitelé Unie se zatím netváří, že by chtěli na úkor společného měšce tahat Portoriko z problémů. I když se to časem může změnit.
Na pevnině žijí zhruba čtyři miliony lidí, kteří se identifikují s portorickým původem. Hodně je zajímá, co se „doma“ děje. Takže prezidentští kandidáti, až si budou v začínající kampani chtít naklonit voliče na klíčové Floridě, na které je portorická diaspora silně zastoupena, nebudou nad problémy ostrova blahosklonně mávat rukou.
Zatím klid
Každopádně bankrot ještě vyhlášen není, ale varování před ním už bylo vypuštěno. Peníze, pokud mu někdo opět nepůjčí, Portoriku dojdou nejspíše v říjnu. Jenže zatímco v Řecku na počátku července nefungovaly bankomaty a občané se strachovali, co se stane s jejich úsporami, pokud se Atény s Bruselem nedohodnou, v Karibiku byl klid.
Bankrot ještě vyhlášen není, ale varování před ním už bylo vypuštěno. Peníze, pokud mu někdo opět nepůjčí, Portoriku dojdou nejspíše v říjnu. |
Obyvatelé věděli, že – ať už se Portoriko položí, nebo nepoloží – jejich našetřených peněz se to nedotkne. Krize ve zdrojích státu se v USA automaticky nepřelévá na banky, protože v USA mají úřad Federální korporace pojištění vkladů. Ten je ztělesněním bankovní unie, která znamená, že si finanční domy mezi sebou vzájemně ručí za vklady, čímž zvyšují důvěru drobných střadatelů. Pokud by se tedy potopila některá z portorických bank, zachránili by její zákazníky akcionáři jiných ústavů.
Takovou jistotu Řekové nemají, protože při zřizování měnové unie se na tu bankovní zapomnělo a dohled nad finančními ústavy byl jako dříve ponechán členským zemím EU. To je však pro občany existenční problém, pokud právě ten jejich krachuje a do víru zmatků stahuje vše ostatní. Teprve s aktuální řeckou zkušeností se představitelé EU snaží flikovat díry, které jejich předchůdci přehlédli při rychlém šití měnové unie před necelými 20 lety.
Peso není drachma
Přestože by se Portoriku z mnoha důvodů hodila vlastní měna, kterou by mohlo upravit k síle vlastní ekonomiky, po návratu pesa nikdo nevolá. Přece jen se jím platilo naposledy před sto lety, takže k němu ostrované nemají žádný vztah na rozdíl od vlastenecké nostalgie, kterou Řekové chovají k drachmě. Dolar je pro Portoričany jejich měna, zatímco pod Olympem vidí euro jako novotu, na kterou lze hodit vinu za všechny současné problémy.
Dolar je pro Portoričany jejich měna, zatímco pod Olympem vidí euro jako novotu, na kterou lze hodit vinu za všechny současné problémy |
Zatímco se Portoriko dostalo k dolaru v minulosti v podstatě mimoděk, euro bylo pro Řecko důkazem, že patří k vyspělému světu. Proto zašvindlovalo se statistikami, aby se k němu mohlo připojit. Představitelé EU na konci 20. století sice věděli, že Atény nehrají fér, ale euro bylo politický projekt potvrzující úspěšné sjednocování kontinentu. Takže se v té době, kdy Evropa zažívala zlaté časy, na hospodářskou realitu helénské republiky nehledělo.
Architekti EU se snažili pod deštník se značkou € nahnat co nejvíce zemí, aby společná měna vypadala co nejpůsobivěji. Tím, že to je umělý, což ale neznamená špatný projekt, krize jedné nevýznamné ekonomiky závislé na turistice a drcení oliv na olej nebývalé rozhoupala celou Evropu. Pád Řecka před pěti lety vážně hrozil stáhnout ke dnu i další středomořské ekonomiky, s nimi pak euro, a možná i celou myšlenku evropské integrace.
Druhořadá zpráva
Proto představitelé EU v čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou věnovali za detailní pozornosti médií tolik úsilí, aby Řecko a EU těžkou situaci ustály. Nyní – zdá se – paralýza, kterou sledujeme nekonečných pět let, míří díky rozhodnutí lidu v referendu se vší parádou před zraky celé Země ke krachu. Ten sice zatím nenastal, ale řecká pralýza nadále pokračuje. Evropa by však měla být připravená, aby se pro ni nestal smrtelnou ranou do vazu.
Pokud zbankrotuje Portoriko, bude to pro americká média i politiky druhořadá zpráva |
Pokud zbankrotuje Portoriko, jistě se to dostane na televizní obrazovky a jistě se k tomu vyjádří i prezident USA Barack Obama. Bude to ale pro americká média i politiky druhořadá zpráva, protože nikoho nenapadne dění na karibském ostrově spojovat s osudem dolaru. Lze si vsadit, že ani poté průměrný americký občan nebude stejně jako dnes tušit, že Portoriko patří ke Spojeným státům americkým.
