Odchod Velké Británie z Evropské unie by byl krokem do neznáma

Před pár měsíci se ve všech pádech skloňoval Grexit, možnost odchodu Řecka z eurozóny. Aktuální hrozba Brexitu, vystoupení Velké Británie z Evropské unie, staví EU ještě před větší výzvu.

Je pravděpodobné, že Spojené království opustí EU? Co by to pro obě strany znamenalo? I na tyto otázky se v rozhovoru snaží odpovědět německý europoslanec za CDU David McAllister, spolupracovník německé kancléřky Angely Merkelové.

ČESKÁ POZICE: Britský premiér David Cameron formuloval v listopadu ve svém dopise předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi požadavky své země na reformu Evropské unie. Podle jeho názoru je splnění těchto bodů nezbytné, aby Britové v plánovaném referendu podpořili setrvání v EU. Zrcadlí Cameronovy návrhy pocity britské veřejnosti?

MCALLISTER: Britský premiér slíbil už v roce 2013, že v případě svého znovuzvolení uspořádá referendum o setrvání Spojeného království v EU. Volby vyhrál a nyní chce svůj slib dodržet. A z dobrého důvodu chce ještě před referendem vyvolat diskusi o unijní reformě a na základě jejího výsledku vyslovit pro své spoluobčany doporučení, zda mají hlasovat pro, nebo proti setrvání Británie v EU.

Potud je britský postup z Cameronova hlediska důsledný. Stále totiž zdůrazňoval, že jde o to dospět na základě britských návrhů ke kompromisu, s nímž by mohlo žít ostatních 27 členských států EU.

ČESKÁ POZICE: Někteří britští konzervativci, spolustraníci Davida Camerona, označili jeho požadavky za zklamání a odsoudili je jako málo ambiciózní. Sdílí tento názor širší britská společnost?

MCALLISTER: Cameronův postup byl vnímán zcela rozdílnými způsoby. Část britské veřejnosti ho kritizovala, že zachází příliš daleko, jiní mu vytýkali, že klade příliš malé nároky. Záleží na tom, zda jsou, nebo nejsou lidé příznivci EU.

Podle mne premiér dobře shrnul čtyři velké oblasti, kolem nichž se už léta točí britská debata. Nesdílím všechna jeho stanoviska, ale jsou to klíčové záležitosti, o které Britům jde – udělat EU konkurenceschopnější, projednat otázky národní suverenity a vztah eurozóny vůči zemím, které euro nemají, a otázku sociálních dávek pro přistěhovalce. To jsou skutečně témata, která určovala britskou debatu v uplynulých dvou letech.

ČESKÁ POZICE: Které z těchto podmínek jsou pro německou vládu přijatelné a které méně?

MCALLISTER: Nemohu mluvit za německou vládu, ale jsem německý křesťanský demokrat a velmi dobře spolupracuji s kancléřkou Angelou Merkelovou. Rozdělil bych britské požadavky do tří kategorií. Za prvé, řadě z nich vyslovujeme velkou podporu – zejména úmyslu udělat EU efektivnější a konkurenceschopnější.

Pak je tu druhá skupina návrhů, v níž má Německo pro britské záměry pochopení. Například, jak zlepšit roli národních parlamentů nebo zpřesnit vztah mezi eurozónou a zeměmi mimo ni. Konkrétní právní realizace není snadná, ale i zde považuji kompromisy za možné.

Třetí kategorie jsou komplikované britské požadavky. Zejména ten, že by občané EU měli nárok na určité sociální dávky až po čtyřech letech od svého příchodu do Británie. To není jen tak beze všeho slučitelné s evropskými právními předpisy, protože v EU platí princip volného pohybu pracovníků a nediskriminace ostatních občanů unie.

ČESKÁ POZICE: Požadavek na krácení dávek pro přistěhovalce naráží v řadě členských zemí EU na odpor. Jasně proti se například vyslovila Varšava, protože v Británii žije početná polská menšina. Je ale jednohlasně odmítán i v Německu, kde dříve, například od předsedy CSU Horsta Seehofera, zazněly námitky proti „přistěhovalectví do sociálních systémů“?

MCALLISTER: O těchto tématech jsme v Německu diskutovali již v roce 2013. Na jejím základě jsme optimalizovali národní legislativu. To znamená, že evropský právní rámec dává členský státům EU určitý prostor, aby svoje zákonodárství měnily podle vlastních představ.

S Brity jsme zajedno, že se zneužívání sociálních dávek musí účinně potírat. V EU sice existuje volný pohyb pracovníků, ale žádný všeobecný volný pohyb spojený s právem imigrovat do sociálních systémů. V tomto směru mám pro britské pozice velké porozumění. Musíme jen přísně dohlédnout, zda je lze uvést do praxe v souladu s evropským právem.

Britský požadavek tedy chápu, ale k důležitému principu EU také patří, že je se všemi občany všech 28 členských zemí unie zacházeno v zásadě stejně. Pokud se udělají výjimky, je třeba je pečlivě odůvodnit, aby byly z právního hlediska nenapadnutelné.

ČESKÁ POZICE: Jste optimista, pokud jde o kompromis s Velkou Británií?

MCALLISTER: S řešením musí souhlasit všech 28 členských zemí EU. Nakonec bude velmi záležet na politických a právních detailech. Proto je před námi ještě hodně práce. Ale, obecně vzato, nemůže mít nikdo ani v EU, ani ve Spojeném království na Brexitu zájem.

Británie je co do počtu obyvatel třetí největší zemí EU a z hospodářského hlediska druhou nejsilnější. Je velmi důležitým partnerem. Říkám to zcela vědomě jako Němec, který má i britský pas. Výslovně si přeji, aby Británie zůstala v EU aktivním a silným členem.

ČESKÁ POZICE: O konečném výsledku bude ale rozhodovat britské referendum. Jak odhadujete šance euroskeptiků, zastánců odchodu Británie z EU?

MCALLISTER: Ano, nakonec rozhodnou britští občané. Budeme muset respektovat jakýkoli výsledek. V současné době je samozřejmě ještě brzy na jeho předvídání, zejména proto, že zatím ani nebylo stanoveno žádné datum referenda.

Průzkumy veřejného mínění momentálně naznačují, že to bude napínavý a těsný souboj. O výsledku rozhodnou dosud nerozhodnutí lidé. Zhruba třetina Britů je totiž pro setrvání v EU, třetina proti a třetina nerozhodná. Sázím na to, že nakonec zvítězí britský zdravý rozum a prosadí se britský pragmatismus.

Mnohé přece mluví pro to, aby země v EU zůstala. Zastánci Brexitu veřejně nemluví o alternativách ke členství v EU. A to zcela záměrně – protože všechny tyto alternativy jsou pro Británii méně atraktivní než její současné postavení. Nedovedu si představit, že by role Norska, Švýcarska nebo Turecka – existují přece velmi různé modely – byla rozumnou alternativou ke členství v EU.

Velká Británie je velmi silně hospodářsky závislá na vnitřním trhu. Spoluvytvářet pravidla uvnitř systému dává větší smysl než být mimo něj a nemoci už v něm aktivně spolupůsobit.

ČESKÁ POZICE: Jakými dalšími argumenty byste přesvědčoval Brity o výhodách členství v EU, pokud by to bylo vaším úkolem?

MCALLISTER: Přesvědčil bych Brity, že ze členství profitují všichni v zemi. Začíná to tím, že mladí lidé mohou strávit část svých studií v jiné zemi. Že se vzájemně uznávají různé profesní kvalifikace, že se dá všude po Evropě volně cestovat, žít a pracovat. Že britské hospodářství velmi silně vydělává na vnitřním trhu, na zrušení cel a dalších omezení obchodu.

Připomněl bych, že více než dva miliony Britů žijí v jiných zemích EU a mohou využívat výhod společného právního rámce. Že i toto je v sázce. A také bych zdůraznil, že odchod z EU je krokem do neznáma, protože nikdo neví, co by se pak stalo – ani hospodářsky, ani politicky.

Na závěr bych řekl – mnoho věcí v EU můžeme dělat lépe, o tom není sporu, ale je přece přínosnější aktivně do diskuse o budoucnosti Evropy vstupovat a předkládat konkrétní návrhy, než ze spolku vystoupit. Německo a mnozí další – tady mluvím i za svoji Evropskou lidovou stranu – jsme připraveni dobré a smysluplné britské návrhy podpořit.

ČESKÁ POZICE: Jak byste naopak vysvětlil ostatním Evropanům, co by EU odchodem Británie ztratila?

MCALLISTER: Bez Británie by se EU změnila, a nikoli k lepšímu. Velká Británie je nejen třetí nejlidnatější zemí EU a z hospodářského hlediska druhou nejsilnější, ale i vedle Francie vojensky nejmocnější silou unie. Britové mají vynikající diplomacii, celosvětově a zejména v anglickém jazykovém prostoru disponují skvělými kontakty.

Britové jsou důležitými iniciátory prohlubování vnitřního trhu a posilování volného obchodu, přinášejí nové nápady, jak udělat EU konkurenceschopnější, jak odbourávat byrokracii v Bruselu. Zastávají se zaměstnanosti a růstu. Nejsou vždy jednoduchým partnerem, ale jsou cenným přispěvatelem v mnoha oblastech evropské politiky. Stručně řečeno, Evropská unie by byla bez velké Británie jako ryba bez chipsů.

ČESKÁ POZICE: Velká Británie není jediná, kdo volá po reformě EU. Lze debatu o možném Brexitu vnímat i pozitivně? Jako podnět k zásadním reformám unie?

MCALLISTER: Ano, neměli bychom tuto debatu vést podle principu jeden – Velká Británie – proti 27. Spíše bychom měli politické reformní návrhy považovat za příležitost vést konsensuální debatu o budoucnosti EU. Jak jsem říkal – nesouhlasím se všemi britskými návrhy, ale diskuse je tu od toho, abychom přemýšleli, jak společně udělat Evropu konkurenceschopnější.