V kutnohorské Galerii Středočeského kraje (GASK) lze v těchto dnech navštívit výstavu Jakuba Švédy Technovirus. Jedná se o přehlídku starších i novějších prací na papíře. Švédovy kresby či malby již řadu let soustředěně odrážejí umělcovo apelativní úsilí ekologického charakteru v širším smyslu slova. Nejedná se však o literární či ilustrující agitku. Jde o výsostně výtvarné uchopení tématu angažovaného i aktuálního. Návštěvník tak má před sebou osobité zprávy o naší civilizaci, o reflexi jejího existenciálního narušení a zásadního ohrožení.
Jakub Švéda (1973) je solitérem střední generace české výtvarné scény. Jeho práce jsou naléhavé i nezaměnitelné, formálně brilantní i obsahově závažné. Je malířem krajiny, respektive stavu životního i mentálního prostředí. V kresbách zdánlivě lehce a samozřejmě mění akcenty i média – výrazové prostředky vhodné k dosažení kýženého výsledku.
Svůj pracovní postup přibližuje Švéda takto: „Před začátkem mám záblesk, před dokončením je to zápas, napětí a pak zklidnění. (…) Místo černé tuše dnes používám speciální pera, kterými vytvářím jemné stopy. Ty postupně pokrývám barevnými vrstvami, airbrushovými zásahy a plynulými přechody, ale i různými pigmenty nebo otisky skutečných věcí.“ Divák na plochách vnímá neklidnou energii, stopy industriální i přírodní krajiny a ve výsledku barevně hybné drama, jindy nostalgii či smutek.
Devastující katastrofa
Švéda je malířem postmoderní doby, civilizace směřující ke globální vleklé krizi, možná i k devastující katastrofě. Ve svých varovných kompozicích poukazuje na racionalitu okleštěnou od duchovního korektivu a vizuální harmonii mísí či atakuje destruktivním chaosem citovaným neukotvenými fragmenty „civilizované“ reality. Tyto znaky se střetávají v kolorovaných kresbách s výrony emocí – posledními stopami odporu; v jeho případě se jedná o expresivní toky barev: lité či stříkané gejzíry zpravidla nekontrolovaně utvářené a náhle fixované.
Kurátorka výstavy Adriana Primusová přibližuje dramaturgii výstavy takto: „V GASKu jsou vystaveny starší kresby, které galerie získala do svých sbírek v roce 2005 (Nanojoungle, 2004, Bioprostor, 2004, Přiblížení se středu, 2005). Záznamy energetických stop v jemných kresebných liniích a barevných plochách nanesených airbrushem zachycují mikrokosmos. Vjemy z přírody se prolínají se záznamy lidského DNA a propojení člověka s kosmem téma posouvá do roviny science fiction. Časová perspektiva, jestliže nějaká existuje, míří do budoucnosti.“
V malovaných, litých, lepených i stříkaných cyklech divákovi předkládá ve vizuální zkratce svět zaplavený nejasnými symboly, gesty, logy, fragmenty, hesly, čipy, šiframi, vykřičníky i otazníky. |
Při prohlížení Švédovy expozice si návštěvník všimne naléhavosti a důraznosti některých artefaktů. Právě ty se váží k novější sérii, kterou je přehlídka výrazně obohacena. Primusová k tomu říká: „Také je zde vystaven výběr ze Švédových novějších sérií, v nichž nebezpečí ohrožení sílí, jsou naléhavé a apelativní. Například kresby ze série Fusionpoint (2013), které navazují na velkoformátové obrazy vystavené v Galerii umění v Karlových Varech a v Galerii Klatovy / Klenová (2013), melancholicky vyznívající kresby cyklu Relations (2014) jako vzpomínka na přítomný svět a nejnovější série Technovirus (2017). Poslední kresby nově pracují s barevností a směřují opět k velkým obrazům. Černé kontury předmětů pohybujících se prázdným prostorem kontrastují se signálním odstínem žluté barvy, jindy zásahem pastelu, který upozorňuje na jemnost a křehkost stavu věcí.“
Švéda své práce charakterizuje takto: „Jsem skeptik z donucení okolního prostředí a společenské atmosféry, optimista z vnitřního přesvědčení a na základě každodenně spatřených křehkostí. I moje obrazy mají být jako pilulka, která zhořkne v puse nebo žvýkačka, která se začne lepit. Na pohled z dálky jsou krásné a klidné, ve středním pásmu mírně neklidné a v útoku nablízko plné nervozity, apelů a skrytých významů.“
Švéda se snaží proniknout dále, za těkající iluzi poklidu: „Okolní skutečnost promlouvá sama a samostatně, balast – šum jen plyne, zůstává však pod povrchem jakýsi modus – kód. Moje redukce je pokusem o přesnější odraz vlastního skrytého jádra.“ Švédovy práce vypovídají o klamu a skutečnosti, o plíživém a stále vlivnějším nedorozumění v komunikaci. V malovaných, litých, lepených i stříkaných cyklech divákovi předkládá ve vizuální zkratce svět zaplavený nejasnými symboly, gesty, logy, fragmenty, hesly, čipy, šiframi, vykřičníky i otazníky.
Globální zkušenost
Švéda patří k lidem s globální zkušeností a bezprostřední informovaností. Při studiu na pražské Akademii výtvarných umění (1993 – 2001) u profesorů Jiřího Sopka a Jiřího Davida prošel různými etapami, hledáním i experimenty. Tehdy odjel na takřka roční stipendijní pobyt do San Franciska. Poznal svobodu i nebývale konkurenční prostředí, a vyslechl si také apokalyptické předpovědi náčelníka kmene Hopiů. Za oceánem se seznámil s novým technologiemi. Zde je pramen jeho tvůrčí volnosti a velkorysého užívání rozmanitých výrazových prostředků, a to včetně netradičních sprejů, airbrushů.
Švéda je krajinář nového typu bez tradičních schémat a zbytečných omezení. Celek skládá z četných detailů viděných nebo různě nalezených, ale také jen ukrytých ve vrstvách vlastní paměti. Je formálním eklektikem. Z množiny detailů sestavuje na základě úvahy či intuice působivé i alarmující celky. Své počínání shrnuje takto: „Nezobrazuji a nechápu krajinu jako integrální celek, spíše se mi hlásí v podobě fragmentů, nalézám její „odpadlé“ části – listy jsou otisky reálné krajiny stejně jako recyklované industriální odštěpky. S nimi pracuji ve vrstvách, s částečně očekávanou náhodou, skvrny jsou krajiny, deformovaný útvar, tekoucí planety překrývané industriálními řády, usměrňované schématy šipek. Vnímám je jako nezvratný diktát, fašizující loga, texty, narušující šumy, kódování, šablony, ale i radost ze skladby barevných ploch.“
Výstava bude v kutnohorském GASKu k vidění do 21. ledna 2018.
