Budoucnost financí není v peněženkách, ale zašifrovaná v mobilech

Vydělat na každém automobilu, který sjede z výrobní linky dva a čtvrt milionu korun není špatné, i pokud jste luxusní značka, jako je Porsche. Škoda Auto loni, ve svém zatím nejlepším roce v historii, vydělala na každém prodaném voze zhruba stokrát méně. Pohledem do ekonomických výsledků ale zjistíme, že v onom zázračném roce 2008 vydělala ikonická značka šestkrát víc obchodováním s akciemi než prodejem krásných sporťáků. Nikoli bezdůvodně se proto tehdy Porsche říkalo hedgeový fond s automobilkou navíc.

Automobilka se skutečně chovala jako spekulační fond a jejím ambiciózním cílem bylo převzít celý koncern Volkswagen. A to pro nic menšího než pro staré rodinné vazby a spory v rodinách Porsche a Piëch, které vlastnily v obou firmách klíčové balíky akcií. Mistrně připravována akce tehdy kvůli finanční krizi dopadla přesně naopak – dravec Porsche se naopak stal kořistí koncernu Volkswagen, na celé transakci vydělal rodinný klan, nebo především jeho vítězná část, a případ kvůli podezření z nelegálních spekulací prověřovaly německé úřady.

Ekonomičtí novináři by možná situaci popsali jako „bob“, tedy „bored of banking“ neboli znudění bankovnictvím. Oblíbená zkratka se dnes běžně používá pro nezájem veřejnosti o každý další skandál ze světa financí, kterých uplynulých deset let přineslo nespočet. Častokrát vypráví téměř identický příběh chamtivého top manažera, který se s vidinou rychlého zisku vzdává skutečného podnikání a místo něho se pouští do spekulativní výroby peněz.

Příklad Porsche ukazuje, jak je finanční systém těžce nemocný. Místo aby sloužil vzniku a expanzi nových firem, slouží sám sobě na jejich úkor. Ekonomie na to dokonce má nový pojem „financializace“, který popisuje rostoucí velikost a význam finančního odvětví, přičemž dusí ta skutečně produktivní.

Příliš velké banky

Banky jsou příliš velké, aby jim politici dovolili zkrachovat, a zároveň natolik vlivné, aby se bránily přísnějšímu dohledu, jak jsme viděli po finanční krizi. Nikým nevolení centrální bankéři tištěním peněz a kouzly s úrokovými sazbami fakticky řídí hospodářství, rozhodují o úspěchu a neúspěchu vlád, firem i živobytí jednotlivců, jak jsme viděli na vlastní kůži s českou korunou.

Peníze se odtrhly od své funkce ukazatele hodnoty a o tom, kolik co stojí v obchodu na rohu, rozhodují spekulanti v mrakodrapech tisíce kilometrů daleko, jak vidíme každý den. Jak ukázaly marné snahy amerického hnutí Occupy Wall Street či španělských Indignados, finance neuzdraví volání ulice po morální obnově, Bernie Sanders ani Donald Trump. Tentokrát revoluci, potichu a mimo titulky hlavních zpráv, přinesou moderní technologie.

Nečekané přiznání přišlo nedávno od Christine Lagardeové, generální ředitelky Mezinárodního měnového fondu (MMF), který se více než 70 let se smíšenými výsledky snaží zajistit finanční stabilitu globalizovaného světa. Na konferenci v Londýně ve svém projevu provedla bankéře hlavním městem financí, jak si ho představuje v roce 2040.

Nebavila hosty teoretickou úvahou, zda se novým dravcům podaří přemalovat fasádu City, nejvlivnější žena světa ukazovala, jak malé firmy, známé jako fintech, přebudují město pomocí umělé inteligence, virtuálních měn a nových obchodních modelů. Účastnici pomyslné procházky, jejichž teplá místa moderní technologie ohrožují, museli uznat i cynický smysl pro humor francouzské šarmantní první dámy světových financí.

Fintechové firmy

Lagardeová svůj proslov pojmenovala dvojsmyslně „Překrásný nový svět“, což v sobě skrývá odkaz na dvě literární díla. Díky technologiím semůžeme ocitnout v krásném shakespearovském statečném novém světě plném cudných (finančních) vynálezů. Nebo se vydat cestou antiutopického románu Aldouse Huxleyho, kde pokrok věští konec civilizace, i když možná jen té, kterou milují dnešní finančníci a bankéři.

Banky v uplynulých desetiletích připomínaly právě koncern Porsche. Jen 15 procent peněz, čili výrobní kapacity, největších finančních institucí teče k podnikům na posílení jejich činnosti. Zbytek produkční linky zabírá obchodování na finančních trzích, kde banky zprostředkovávají a samy se účastní nákupu akcií, dluhopisů, nemovitosti či jiných výnosných aktiv.

Zisk v ekonomice tak stále více nevzniká díky přidané hodnotě ze služeb, prodeje zboží či zaměstnávání lidí, ale hrou v kasinu s finančními žetony. I deset od krize velké finanční instituce nepodporuji hospodářský růst, ale bohatnutí bohatých. Na nezájmu bank poskytovat služby méně bohatým zákazníkům se dá i vydělávat. Přesně na tom svůj obchodní model stavějí fintechové firmy.

Jen od letošního května do června na to získaly pět miliard dolarů investic, o 40 procent více než za stejné období loňského roku. Zatím to nestačí, aby banky, které jen v USA vydělaly loni přes 170 miliard dolarů, ztratily svou pozici hegemona. Rostoucí zájem investorů ale jasně ukazuje, že malé firmy jsou schopné nabídnout služby, které pro banky přestaly být zajímavé, nebo jejich nabídka není přijatelná pro běžného člověka.

Zbytečné utrácení

Bankéři dnes skoro zapomněli na svou skutečnou úlohu – propojovat ty, kdo chtějí zúročit své ladem ležící peníze, s těmi, kdo chtějí uskutečnit své podnikatelské sny. Namísto nich to dnes dělají právě fintechové firmy, když propojují třeba online společnosti s nízkým obratem, a tudíž malým ziskem pro banku, s investory, kteří odkoupí jejich pohledávky. Díky tomu jim zajistí tok peněz na každodenní podnikání. Takzvaný peer-to-peer model podobně funguje i pro půjčky mezi lidmi.

Hlavní cíl bank dnes není půjčovat peníze, ale přivázat si klienta, a především v Česku z něho pak udělat onoho pověstného „oslíčka“. Poplatky za služby bank u nás sice několik let mírně klesají, ale každý z nás za ně každoročně stále zaplatí přibližně čtyři tisíce korun a jinde často ještě více. Zbytečně utrácíme za služby, které lze díky technologiím poskytnout lépe, levněji a rychleji.

Některé fintechové firmy tak utočí na tuto nešťavnatější kořist v cenících finančních domů, především poplatky za převody, platby či výběry peněz. A to dnes zejména ty mezinárodní, které klienty stále přijdou na nemalé peníze. Poté, co začaly fintechové startupy přicházet s reálnou konkurenční nabídkou platebních služeb, dostaly se rychle do povědomí i těch největších hráčů. Zatím ale nesplnily naděje vkládané do nich před pár lety, i dost naivní očekávání, že vznikne „Uber“ finančního systému.

Není to tak snadné, na rozdíl od taxislužby se špatnou pověstí jsou finance odvětvím s desítkami odlišných služeb, především pak mladé firmy mohou zatím jen snít o kapitálu a databázích klientů, jimiž disponuji tradiční instituce. Mohou si však připsat alespoň dva úspěchy. Vrací finančním službám jejich původní cíl – sloužit zákazníkovi, a nikoli spekulacím a nepřiměřeným ziskům. A jsou to ony, ne tradiční hegemoni, kdo ukazuje cestu k jejich proměně v budoucnu.

Alternativní „peníze“

Víte, jak vznikají peníze? Většina z nás obrátí při této otázce zrak do centra Prahy, kde už od první republiky sídlí Státní tiskárna cenin a kde se rodí české bankovky. Dříve se přenášely tunelem do tehdejšího sídla centrální banky, dnes urazí krátkou, ale vysoce střeženou cestu několika set metrů do pevnosti České národní banky na Příkopě.

Poučenější z nás si uvědomí, že hotovost tvoří jen malou část toho, čemu ekonomové říkají peněžní zásoba, v Česku jen přibližně 15 procent, většina z ní je v nemateriální podobě. A zpravidla vystudovaní ekonomové si vzpomenou, že větší část oné nemateriální zásoby vytvářejí samotné komerční banky. Zjednodušeně řečeno, pokaždé když někomu dají úvěr, na bankovní účet dlužníka se zapíše vklad, z něj zase jeho banka někomu půjčí a enter: v oběhu jsou nové peníze!

Jednou z velkých inspirací jsou takzvané kryptoměny a z nich nejznámější bitcoin. Alternativní „peníze“, existující jen v digitální podobě, vedly některé centrální banky třeba ve Skandinávii, nebo dokonce i proslulou a úctyhodnou Bank of England k úvahám o zavedení vlastní digitální měny. Nejde jim ale o podobu peněz, tedy papír versus plastová kartička či mobil, ale jejich dostupnost.

Samozřejmě že centrální banky dnes kontrolují objem peněz na trhu – nařizují komerčním bankám, kolik mohou půjčit, a měnovou politikou určují, zda je výhodné si peníze půjčit, či je vložit na účet. Nikdy však úplně přesně nevědí, kolik reálně peněz v ekonomice je. Vklady na účtech jsou „jen“ účetní zápisy v komerčních bankách. Každý má zkrátka své peníze v peněžence nebo u prostředníka nějaké banky. Přímo u samotné centrální banky málokdo, kromě výjimek právě jen komerční banky či klíčové instituce.

Obrovská konkurence

Kdyby se však centrální bankéři rozhodli vydávat univerzální digitální měnu, jakousi digitální formu bankovek, každý včetně podniků či domácností by je držel přímo, mohl je ukládat, vydělávat na úrocích a platit jimi. Jinak řečeno, centrální banka by fakticky převzala stěžejní roli komerčních bank pro celý finanční systém v emisi peněz. Zcela jednoduše by je vynechala. Zdánlivě nepatrná změna by tak mohla od základů překopat celý finanční systém.

Národní digitální měna uložená v digitální účetní knize by rychle umožnila zjistit její objem, a centrální banka by tak mohla lépe reagovat na změny poptávky po penězích i na ekonomické cykly. V nedávném rozhovoru to potvrdil i viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Varoval ale zároveň, že jsou to stále jen vzdálené úvahy, nanejvýš experimenty, a nikdo neví, co by to v praxi přineslo. Výzkumný tým britské centrální banky pro národní digitální měnu simuloval její zavedení a zjistil i další pozitiva.

Vstup dalšího hráče na finanční trh, na něhož by se bez prostředníků mohli napojovat soukromí poskytovatelé inovativních finančních služeb, by pro ostatní banky představoval obrovskou konkurenci a nutil by je poskytovat lepší služby. Výsledek prvního skutečného experimentu s národní digitální měnou bude možná znám už za necelé tři roky. Skupina japonských bank s podporou té centrální chystá k začátku letních olympijských her v Tokiu v roce 2020 projekt nazvaný J-Coin.

Digitálním jenem, vyměnitelným jedna ku jedné za fyzický, se bude platit chytrými telefony a QR kódy a na rozdíl od běžných mobilních plateb bude taková platba zdarma. Digitální měny tak vstupují i do mezinárodní politiky. Snahou japonských bankéřů je jednak ušetřit náklady domácí ekonomice, jež závisí na hotovosti, jednak snížit obchodníkům a zákazníkům poplatky za transakce. Především však chtějí zabránit používání služeb čínské konkurence Alipay, jež patří tamnímu rozpínavému gigantovi Alibaba.

Podobně o digitálních měnách mluvila i šéfka MMFLagardeová, když zmínila, že turbulentní státy třetího světa mohou po změnách režimů a v budoucnu třeba přijímat univerzální digitální měnu místo své a místo dříve obvyklého dolaru. Doslova to označila za dolarizaci světa 2.0.

Blockchain

Účetní jsou pro většinu z nás trochu kouzelníci a milovníci čísel. Takový byl i italský mnich Luca Pacioli, který v roce 1494 zavedl novou metodu vedení přehledu o obchodních tocích, jež byla zásadní pro fungování moderních finančních trhů. Takzvané podvojné účetnictví, které Pacioli kodifikoval a rozšířil, zpřehlednilo zápis o finanční situaci podniku a rozdělilo jednu transakci na dvě části – dluh a úvěr. Právě tato „drobnost“ umožnila za renesance benátským obchodníkům podívat se na svůj majetek jinak.

Věděli, na rozdíl od ostatních, kolik mají kapitálu, mohli jej oddělit od příjmů a určit dividendy pro investory. Změna účetního zápisu umožnila otevřít světový obchod a společně s bankami odstartovala růst toho, čemu dodnes říkáme kapitalismus. Jeho příští fázi pravděpodobně přinese další účetní novinka po více než 500 letech. Jmenuje se blockchain a jde o technologii, která umožnila vznik virtuálních a digitálních měn – o kombinaci virtuální, decentralizované účetní knihy a kryptografie, která jí poskytuje anonymitu a zaručuje nezměnitelnost zapsaných transakcí.

Blockchain můžeme chápat jako potrojné účetnictví. Na základě matematiky (kryptografického algoritmu) vzniká jednoznačný zápis, kdo, co a odkdy vlastní. Dvě strany transakce známé z dnešního účetního systému se shodují na pravdivosti směny a třetím vstupem je všemi ověřitelná digitální účtenka. Hlavní výhodou, je, že systém nedovoluje dvakrát „konzumovat“ tutéž hodnotu. Navíc pro ověření transakce není třeba třetí strany, jako jsou dnes zúčtovací centra pro platby mezi bankami, spojená často s nemalými poplatky a se zpožděním hodin či dnů.

V účetní knize založené na blockchainu se dá najít i zapsat informace v řádu vteřin či minut. Jeho použití je přitom obrovské i mimo finance – od veřejných registrů přes logistiku dodavatelských řetězců a komunikaci s celní správou až po zdravotní záznamy.

Soubor pravidel

František Palacký, zobrazený na tisícovce, naší nejpočetnější bankovce, říká: ten, kdo ji má v peněžence, drží hodnotu tisíc jednotek české koruny. Krom něho se pod toto tvrzení podepisuje i guvernér centrální banky. Pokud tisícovku máme v digitální formě na účtu, zápis o hodnotě je doplněn o jméno jejího držitele. Peníze a jejich pohyb tak nejsou nic jiného než data.

Digitalizace fyzických peněz není nic nového. Nejprve přišly platební karty, pak platby online a teď mobilem, hlasem nebo doslova mrknutím oka na obrazovku. Zanedlouho budeme nakupovat tak, že si z obchodu odneseme vše, co chceme, aniž bychom stáli ve frontě, protože senzory automaticky odečtou cenu zboží z našeho účtu.

Přesně to zkouší už dnes v praxi americký technologický obr Amazon. Vývoj peněz ale neskončí tím, že jeho hodnotu převedeme do binárního kódu. Můžeme z nich udělat jednoduchý program: <pokud se stane x, zaplať>. Stává-li se z peněz soubor pravidel, otvírají se miliony možností, co pro nás mohou udělat peníze samy. Pravidla uložená v kódu rozhodnou, kdy a za jakých podmínek se transakce provede, mají tak podobnou funkci jako obchodní podmínky. Podobně funguje například použití wi-fi na letišti: souhlasíme s podmínkami použití, dostaneme službu.

Předání květiny k narozeninám dnes znamená vzít hotovost, zajít do obchodu, vybrat ji a pak osobně předat. Její nákup v online obchodu ušetří čas, ale vše by bylo jednodušší, kdyby například stačilo poslat tzv. emodži ve tvaru květiny na mobil. Dnešní technologie sice ještě neumožňují zhmotnění růže, ale navzdory tomu se sníží náklady. Programování peněz otvírá tisíce nových možností, a to nejen na svátek svatého Valentýna.

Větší společné bohatství

Možná ale peníze nakonec opravdu zmizí. Nebo skoro. Ve světě, kde se základní životní potřeby uspokojují automaticky a zdarma, není třeba směny. Vzácným zbožím, jež přebírá funkci peněz, jsou jiné statky. Takzvaná ekonomika hojnosti je jednou z častých představ futuristické literatury. Roboti nám možná nevezmou veškerou práci, ale umožní využívat talent k vytváření většího společného bohatství. Co nás v takovém systému bude motivovat?

V seriálu Star Trek je významná funkce, například kapitána vesmírné lodi, protože jich je omezené množství. Hotovost existuje, ale používá se jen při styku s méně vyvinutou civilizací. Akumulace peněžitého bohatství – prutů zlatem raženého latinia – je tak doménou mimozemských obchodníků, většinou rasy Ferengů.

Podle Manua Saadii, autora knihy Trekonomics o ekonomice nejslavnější vědecko-fantastické utopické společnosti, jsou tito obchodníci parodií na zištné americké byznysmeny z konce 20. století. Ti hodní, a současně nejvyspělejší, zatím pracují na vlastním zlepšení, objevování vesmíru a pokroku lidstva i všech ostatních druhů. Jiným platidlem může být společenská pověst.

Kanadský spisovatel Cory Doctorow v jednom románu nahradil peníze digitálním ratingovým systémem. Neustále aktualizované společenské hodnocení, jakýsi pověstoměr, určuje, kdo získá lepší služby. Součástí měnového systému je výchovný prvek, což však nezaručuje altruismus a milejší vystupování. Jak může takový systém ovlivnit psychiku, vědí ti, kdo znají britský seriál Černé zrcadlo. Nezdravá honba za více hvězdičkami, jako je tomu u přepravní aplikace Uber či u recenze služeb ve vyhledávači Google, vás snadno dostane do vězení.

Dopad technologií

Na příchod ekonomiky hojnosti budeme muset ještě chvilku počkat, už dnes ale můžeme pozorovat tektonické pohyby ekonomického systému. Jen tři dny před futuristickým projevem Christine Lagardeové promluvila v Ohiu další vlivná žena světových financí Janet Yellenová. Šéfka americké centrální banky přiznala, že navzdory standardním a dříve fungujícím měnovým opatřením se ekonomika a především inflace nevyvíjejí podle očekávání. Znepokojilo ji také, že s hospodářským růstem a zvýšením zaměstnanosti nevzrostly mzdy ani ceny.

Uznávaná profesorka ekonomie a manželka nositele Nobelovy ceny Davida Akerloffa odvážně a nevídaně veřejně naznačila, že dosud platné monetární modely možná již nestačí k pochopení moderní ekonomiky. To, co platilo ve 20. století, nemusí platit v tom našem, kdy dopady nových technologií a globalizovaného trhu zřejmě snižují ceny, a zcela tak obrací na hlavu dosavadní teorie o monetárním řízení ekonomiky a cílování inflace, k čemuž se kromě jiných upíná i Česká národní banka.

Dva z nejznámějších analytiků digitální ekonomiky, Andrew McAfee a Erik Brynjolfsson z Massachusettského technologického institutu, také upozorňují na zastaralost některých ekonomických ukazatelů. Ve své knize Druhý věk strojů ukazují, že pokles HDP nemusí nutně znamenat pokles blahobytu.

Nárůst bezplatných služeb, které přinesl internet, sice snižuje ceny, a tedy hrubý domácí produkt, ale zároveň zvyšuje blahobyt. Podobný efekt může mít takzvaná síťová ekonomika internetových platforem, která efektivněji propojuje poskytovatele služeb s jejich příjemci, a vytváří tak hodnoty, které dnes nejsme schopni pořádně měřit.

Návrat ke směnnému obchodu

Možná že kromě měny, ať už ve fyzické, nebo digitální podobě, budeme brzy platit svým časem nebo osobními daty. Již dnes, když použijeme online překladač nebo přidáme obrázek do internetové knihovny, trénujeme zdarma výměnou za bezplatné služby například jejich projekty umělé inteligence. Prohlížením webů a klikáním na reklamy pak fakticky platíme svým časem a pozorností. Ekonomové ostatně hovoří o dnešní ekonomice jako o „attention economy“, tedy o ekonomice, kde jsou pozornost a věnovaný čas vzácným zdrojem.

V několik let starém sci-fi filmu Vyměřený čas se platilo minutami zbývajícími do naší smrti. Nemusíme být hned tak fatalističtí, technologie však jednoznačně peníze a celý finanční systém mění k nepoznání. Veřejné instituce na celém světě by se měly inspirovat otevřeností dvou nejmocnějších žen světových financí.

Z bankovek se stávají nuly a jedničky, z bank platformy propojující obchodníky se zákazníky a z platforem, jako jsou Google či Facebook, platební instituce. Programovatelné peníze samy řeknou, za co se zaplatí, a objednají nám třeba ty květiny. Vracíme se tím ke směnnému obchodu, kdy právo na používaní e-mailového klienta měníme za rozluštění matematické hádanky. Vítejte v překrásném novém světě financí.