Úderem 16. hodiny v úterý 7. listopadu čas vypršel. Je jasné, že druhá přímá volba hlavy českého státu bude mít jedno velké novum: nepřihlásil se ani jediný stranický kandidát. Každý z 19 uchazečů jde do souboje sám za sebe a zdaleka ne všichni skutečně až k volbě postoupí. Ministerstvo vnitra už v úterý 7. listopadu oznámilo, že šest kandidátů nedodalo petice podepsané dostatečným počtem občanů nebo politiků. Detaily úřad nesdělil, jmenný seznam zveřejní až 24. listopadu, a někteří kandidáti informace o své přihlášce dokonce stále tají.
Navzdory absenci nominantů se stranickou podporou ale není ve frontě uchazečů nouze o matadory vybavené zkušenostmi z nejvyšších pater politiky. Kromě obhajujícího prezidenta Miloše Zemana se znalostmi práce hlavy státu i zákulisí mezinárodní politiky může pyšnit diplomat Pavel Fischer. A potom těžká váha, kandidát, který se ohlásil na poslední chvíli, expremiér Mirek Topolánek. „Chtěl jsem, abyste uvěřili, že to myslím naprosto vážně,“ řekl někdejší šéf ODS.
Mirek Topolánek
Pozorovatelé i sázkové kanceláře soudí, že do hradního klání, v němž jsou zatím favority Miloš Zeman a Jiří Drahoš, může výrazně promluvit. Topolánek už staví svůj volební tým. Tvrdí, že příprava je teprve na začátku, ale informace svědčí o pečlivě promyšleném zázemí. Základním kamenem bude podle zjištění LN Topolánkova kamarádka a dosavadní analytička v kabinetu vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) Gabriela Kloudová.
V pražských finančních kruzích narazily LN dále na informaci, že by se měli – přinejmenším v neoficiální rovině – angažovat Topolánkovi někdejší kolegové z vlády či loajální poslanci. Nejčastěji padají jména exministra vnitra Ivana Langera či bývalého poslance Petra Tluchoře. Oba na sociálních sítích Topolánkovu kandidaturu kvitovali. „Třísku z oka vyndati, Topol v lese viděti!“ básnil Langer. Sám kandidát ale jejich angažmá popřel.
Pozorovatelé i sázkové kanceláře soudí, že do hradního klání, v němž jsou zatím favority Miloš Zeman a Jiří Drahoš, může výrazně promluvit bývalý šéf ODS a expremiér Mirek Topolánek, který už staví svůj volební tým. Tvrdí, že příprava je teprve na začátku, ale informace svědčí o pečlivě promyšleném zázemí. |
„Bývalí politici nejsou v týmu. Tedy ani (Ivan) Langer a (Petr) Tluchoř,“ napsal LN bývalý premiér Mirek Topolánek. Kromě Gabriely Kloudové jsou ve skupině jeho pomocníků pro kampaň Dalibor Vermiřovský, který pracoval jako analytik, a bývalý europoslanec Edvard Kožušník. S ním Topolánka pojí dlouhodobá spolupráce, znají se již od doby, kdy byl pozdější premiér teprve senátorem. Vermiřovský, který v pondělí 6. listopadu zaregistroval Topolánkovu webovou stránku www.mirekprezident.cz, je zase Kožušníkovým spolupracovníkem.
Kloudová na dotazy redakce, proč se rozhodla zapojit do prezidentské kampaně a co přesně bude mít na starosti, neodpověděla. Do volebního týmu by mohl zamířit i někdejší mluvčí Topolánkovy vlády a autor jeho projevů Martin Schmarcz, který podobně jako Kloudová pracuje u Bělobrádka. Schmarcz na dotaz LN rovněž neodpověděl.
Expředseda vlády už má i tiskovou mluvčí. Stala se jí bývalá televizní moderátorka Dana Makrlíková. Topolánek pro svou kandidaturu sehnal podpisy senátorů. Pod petici mu je připojili vyslanci ODS v horní parlamentní komoře Daniela Filipiová, Jiří Oberfalzer, Tomáš Grulich, Zdeněk Nytra a Lumír Aschenbrenner. K nim se přidali Jiří Bradáč (KDU-ČSL), Leopold Sulovský (STAN), Jaromír Strnad (ČSSD) a sázkařský magnát Ivo Valenta, který je v Senátu jako nestraník.
Splnění podmínek
Již několik dní předem podali přihlášku například bývalý šéf Akademie věd Jiří Drahoš, textař Michal Horáček nebo lékař Marek Hilšer. Jiní uchazeči naopak vyčkávali v závětří až do poslední chvíle. Vedle známých jmen se přitom objevily i politicky zcela neznámé tváře. Řada z nich pravděpodobně nesplnila zákonem stanovené podmínky. |
Zájemci se mohli na ministerstvu vnitra registrovat do 16 hodin v úterý 7. listopadu. Již několik dní předem podali přihlášku například bývalý šéf Akademie věd Jiří Drahoš, textař Michal Horáček nebo lékař Marek Hilšer. Jiní uchazeči naopak vyčkávali v závětří až do poslední chvíle. Vedle známých jmen se přitom objevily i politicky zcela neznámé tváře. Řada z nich pravděpodobně nesplnila zákonem stanovené podmínky.
Na vnitro takto přišli občanští kandidáti Roman Hladík a Libor Hrančík. Podle úřadu nedodali potřebný počet podpisů pod kandidátské petice. Ohledně toho, zda její přihláška splňuje všechny náležitosti, zůstala tajemná bývalá místostarostka Prahy 8 Terezie Holovská. Také ona se přitom „vynořila“ až relativně nedávno. „Počet a povaha podpisů zůstane tajemstvím až do obdržení registrace či odmítnutí ministerstvem vnitra. Ve chvíli podání jsem znala obsah listiny jen já,“ napsala LN v textové zprávě.
Ti, kteří prošli testem podpisůDo klání o Pražský hrad se přihlásilo 19 uchazečů. Podle ministerstva vnitra však přinejmenším třetina z nich nesplnila předepsané podmínky. O tom, kdo zákonu vyhověl, bude definitivně jasno po úřední kontrole odevzdaných petičních archů 24. listopadu. Při první přímé volbě před pěti lety se do souboje přihlásilo 20 kandidátů, úřad ale do samotné volby připustil jen devět. Prohřeškem byly například špatně vyplněné petiční archy, kde se objevovala i jména zemřelých lidí, řada kolonek byla navíc vyplněna na pohled stejnou rukou. I to může být jeden z důvodů, proč se vnitro brání zveřejnění jmen všech uchazečů před 24. listopadem. LN přinášejí přehled těch uchazečů, kteří jsou známí, poskytli veřejnosti jasné informace a o nichž lze už nyní říci, že podmínky pro kandidaturu pravděpodobně splňují. Jiří Drahoš (68) Fyzikální chemik vedl v letech 2009 až 2017 Akademii věd ČR. Už loni v říjnu LN napsaly, že zkusí boj o Hrad, což letos v březnu potvrdil. Kandidaturu oznámil v rodném Jablunkově – i proto, aby nebyl považován jen za tvář „pražské kavárny“. Do Prahy přišel studovat chemii na VŠCHT, v roce 2003 se stal profesorem chemického inženýrství. Profiluje se jako prozápadní kandidát, hovoří o přínosech EU i NATO. Chce být tím, kdo „spojuje a nerozděluje“. Nasbíral přes 142 tisíc občanských podpisů, podporu má ve své manželce a dvou dcerách. Pavel Fischer (52) Rodák z Prahy zažil Hrad ještě za časů Václava Havla, pro nějž osm let pracoval v několika různých pozicích. Jako diplomat má za sebou posty velvyslance ve Francii a Monaku. Po návratu z mise v západní Evropě se stal ředitelem jedné ze sekcí ministerstva zahraničí. Nyní je šéfem Ústavu empirických výzkumů STEM. Již od loňského roku figuroval mezi osobnostmi, které jako možné prezidentské kandidáty prosazovala iniciativa Kroměřížská výzva. Počátkem října oznámil, že sehnal podporu senátorů z řad ČSSD, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a nezávislých. Petr Hannig (71) Jím vedená strana Rozumní v nedávných volbách do sněmovny nezískala ani jedno procento hlasů. Předtím se už osmkrát neúspěšně pokoušel dostat do Senátu. Stejně skončily jeho snahy proniknout do Evropského parlamentu. Úspěšnější byl v hudební branži; pro pop music objevil Lucii Bílou nebo zpěváka country Jakuba Smolíka. Pro volbu sehnal podpisy poslanců. Jeho kandidaturu podporuje i krajně pravicová strana Národní demokracie Adama B. Bartoše, který čelí obžalobě z popírání a schvalování genocidy. Bartoš byl i na kandidátce strany Rozumní. Marek Hilšer (41) Nejmladší kandidát jen těsně splňuje věkové podmínky. Lékař z Univerzity Karlovy získal asi 44 tisíc podpisů, což by ale k podání nestačilo, proto se nakonec obrátil na senátory – mimo jiné za KDU-ČSL, ČSSD nebo Zelené. Rodák z Chomutova emigroval s rodiči do Španělska, po roce 1989 se vrátil do vlasti. V Praze studoval mezinárodní vztahy i medicínu; dnes je vědeckým pracovníkem v ústavu biochemie 1. LF UK. V červenci 2016 ohlásil boj o Hrad, přičemž vystupuje jako aktivní občan hájící „ohroženou svobodu a demokracii“. Je ženatý. Michal Horáček (65) Úspěšný textař a podnikatel už na podzim 2016 potvrdil záměr stát se prezidentem a odkryl karty: ukázal negativní lustrační osvědčení (aby vyvrátil spekulace o kontaktech s StB), zprávu o zdravotním stavu i majetku ve výši 458 milionů korun; zbohatl na prodeji podílu v sázkové kanceláři Fortuna. Pochází z intelektuální pražské rodiny, v září 2011 se stal doktorem filozofie (Ph. D). Kampaň si platí ze svého, jeho mottem je naprostá transparentnost. Sehnal 86 tisíc podpisů. Tématem je pro něj vzdělaná, sebevědomá společnost. Je podruhé ženatý. Jiří Hynek (56) Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu patří k zakladatelům politické strany Realisté. Té se ani přes výraznou propagaci nepodařilo uspět v nedávných sněmovních volbách. Vystudovaný kybernetik se přesto rozhodl přihlásit do boje o Hrad. Pro svou kandidaturu získal podporu 29 poslanců ze sedmi stran. Někdejší manažer Karlovarského porcelánu či státního podniku VOP–026 Šternberk je nositelem armádního „metálu“ Přemysla Otakara II. Soustředí se hlavně na bezpečnostní témata a je kritikem islámské migrace do Evropy. Vratislav Kulhánek (73) Někdejší šéf Škody Auto oznámil kandidaturu letos v červnu, a to pod hlavičkou obnovené strany ODA podpořené miliardářem Sehnalem. Bývalý předseda hokejového svazu pochází z Českých Budějovic, vystudoval vysokou školu ekonomickou. Byl členem KSČ, navíc se ocitl na seznamu spolupracovníků StB, kvůli čemuž se soudil a v roce 2004 spor vyhrál. Mezi priority řadí vzdělávání a průmysl. Sháněl občanské podpisy, ale nakonec jej prý podpořilo 23 poslanců (ANO, ČSSD či Úsvitu). Josef Toman (68) Pro voliče představuje neznámou, jde o kandidáta bez politické minulosti. Zájemci o jeho curriculum vitae jsou odkázáni pouze na jeho web. Oznámil, že získal přes 70 tisíc podpisů občanů, a protože nic zatím nesvědčí proti, zařazujeme Josefa Tomana mezi relevantní uchazeče. Prohlašuje, že je Čechoameričan, stratég a pracoval na slavné kalifornské univerzitě Caltech. „Mám unikátní strategický plán, jak napravit polistopadové zlo,“ píše na svých stránkách. V plánu má „zvolit vlasteneckou vládu odborníků a s plnou legitimitou vyhnat islamisty“. Mirek Topolánek (61) Expremiér z let 2006 až 2009 vtrhl do pelotonu na poslední chvíli: sehnal podpisy senátorů. V posledních letech nebyl příliš na očích – podnikal v energetice (anebo svědčil u soudu s Markem Dalíkem). V minulých týdnech začal komentovat politické dění. Jasnou podporu mu v LN vyjádřil exministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Vsetínský rodák vystudoval strojařinu. Od roku 1996 byl senátorem, v roce 2002 vystřídal v čele ODS Václava Klause, jenž se posléze stal prezidentem. Miloš Zeman (73) Současná hlava státu je prezidentem od roku 2013. Tehdy vyhrála vůbec první přímou volbu. Někdejší předseda ČSSD i premiér v jejím druhém kole porazil kandidáta TOP 09 Karla Schwarzenberga. Prezident se těší vysoké oblibě u svých voličů. Důkazem budiž, že pod svou kandidátskou petici letos nasbíral 113 tisíc podpisů, přestože bývá kritizován kvůli sympatiím k Rusku a Číně, příklonu k šéfovi ANO Andreji Babišovi či extenzivnímu výkladu ústavy. Zeman se nebude vyjadřovat ke svým protikandidátům ani se neúčastní předvolebních debat. Tomáš Tománek |
Jízdní řád volby prezidenta ČR7. listopadu 2017 Uzávěrka podání kandidátních listin. Do 24. listopadu Ministerstvo vnitra bude kontrolovat pravost podpisů pod peticemi, a zda přihlášky kandidátů splňují další zákonem stanovené náležitosti. 24. listopadu Ministerstvo vnitra oznámí jména kandidátů, kteří splnili podmínky a budou připuštěni do prezidentské volby. 12. a 13. ledna 2018 Uskuteční se první kolo prezidentské volby. 26. a 27. Ledna Uskuteční se případné druhé kolo volby. 8. března Vítěz voleb bude oficiálně uveden do prezidentského úřadu. |
„Zvrhlo se to v panoptikum“Nasbírat 50 tisíc podpisů od občanů byla pro mnohé hradní uchazeče nesplnitelná mise. Svolných zákonodárců je třeba mnohem méně, a tak je v posledních týdnech zasypala spousta žádostí o podporu. „TEĎ mne další kandidát na prezidenta zve zítra na recepci Senátu, abych mu to podepsala. O víkendu mi psali další tři,“ povzdechla si v pondělí 6. listopadu večer na svém twitterovém účtu senátorka Renata Chmelová (za KDU-ČSL). Uchazeči o post hlavy státu, kteří se cítili jistější v kramflecích, se vydali sbírat podporu mezi občany. Víc však bylo těch, kdo zkusili získat přízeň od členů dolní nebo horní komory. Podpisů od poslanců stačí dvacet, senátorských dokonce pouze deset. Cestou nejmenšího odporu se rozhodli jít nejen někteří politici, ale i občané bez politické minulosti. Podporu sháněli někteří doslova na poslední chvíli a senátory prosili o podpis ještě tento týden. „Chodily desítky žádostí s vysvětlením, proč zrovna ten či onen by byl vhodný kandidát. Zvrhlo se to v panoptikum,“ řekl LN senátor Jan Horník (STAN). Na poslední chvíli Do e-mailové schránky členům horní komory dorazil například přípis s předmětem „Urgentní žádost“. Pisatelem byl Otto Chaloupka, bývalý poslanec za Věci veřejné. Svoji prezidentskou kandidaturu oznámil už v dubnu, tehdy ovšem říkal, že nestojí o podporu stran. Když to přes občany nešlo, oslovil členy obou komor. „Obracím se na Vás v hodině dvanácté s prosbou sice smělou, o to více však naléhavou. Rozhodl jsem se vstoupit do boje o prezidentský post. Nepatřím však ke kandidátům se známou tváří ani tučným kontem či k těm, kteří mají zajištěn štědrý sponzoring či mohutnou mediální podporu,“ napsal v úvodu své žádosti. Chaloupka měl sice už podpisy 20 poslanců ze staré sněmovní sestavy, ale nestihl je odevzdat včas. Senátory také nezvládl sehnat, čímž jeho hradní ambice zhasly. Doslova na poslední chvíli, tedy v pondělí 6. listopadu, oslovila některé senátory i „mlsná tygřice“, jak si přezdívá Terezie Holovská. O tom, že se pražská podnikatelka chystá do boje o Pražský hrad, informovaly LN předminulý týden. „V poslední naději se obracím na vaši moudrost,“ napsala velkými písmeny do zprávy. Další slova, která kandidátka zvýraznila, byla: „Dali jste šanci ostatním, dejte ji, prosím, i mně.“ Jen sedm adeptů Politiky oslovila i paní Jaroslava. „Jsem maminka třech krásných dětí a myslím si, že bych Českou republiku zodpovědně reprezentovala jako prezidentka. Možná nebudu vítězkou, ale splnil by se mi můj hezký sen alespoň se volby zúčastnit,“ zkusila neúspěšně zdolat zákonodárce. Zapojit se chtěl také akademický malíř Emil Adamec, který už zkouší štěstí podruhé. Hlavním bodem jeho programu je změna státního zřízení. „Jsem přesvědčen o tom, že konstituční monarchie s dědičným panovníkem je jediná správná cesta pro České země. Jak jistě víte, nastolení republikánského zřízení v říjnu 1918 bylo nelegitimní a bez veřejného referenda. Blahoslavený císař a král Karel I., který byl ze země vypovězen, odmítl abdikovat. Monarchie u nás nebyla nikdy zrušena. Žádám Vás proto o podporu v této záležitosti,“ napsal senátorům Adamec. Politici měli na stole i prosbu od bývalého vojáka, který sloužil na misi v Jugoslávii. Na prezidenta chtěl kandidovat proto, „aby našim občanům byly vždy poskytovány pravdivé informace a aby už nikdy nebyli obcházeni z rozhodování o důležitých věcech“. V prezidentských komnatách se chtěl zabydlet rovněž Daniel Masopust, který si kvůli tomu zřídil internetové stránky. Ve svém životopise mimo jiné uvádí: „Je možné mne zařadit k takzvané majoritě našeho národa a označit mě za heterosexuálního cis-muže.“ Jde o termín označující osoby spokojené s pohlavím, s nímž se narodily. Z přehršle proseb nakonec zákonodárci vyslyšeli jen malou část, dostatek podpisů poskytli zřejmě jen sedmi adeptům. Eliška Nová |
Ústavní změna, kterou politici zavařili sami soběPoslední výběr hlavy státu, který se odehrál v gesci členů parlamentu, přinesl velkou trhlinu do důvěryhodnosti zastupitelské demokracie. V roce 2008 zvolili poslanci a senátoři Václava Klause, na šestý pokus a s nejtěsnější možnou většinou. Slavnostní okamžik zatuchl líčením, jak se zákonodárci zkoušeli vzájemně vydírat či podplácet, příběhy přeběhlíků a dvou senátorek, jimž dorazily v obálce nábojnice. A tak se do sněmovního klání v květnu 2010 zrodila silná vábnička v podobě přímé volby prezidenta. Na nátlak TOP 09 a Věcí veřejných se tento bod propsal do koaličního programu trojvládí s nejsilnější ODS. Modří měli o přínosech lidového výběru hlavy státu pochybnosti, ale podlehli přání vládních partnerů a nejsilnější opoziční strany ČSSD. Svůj díl odvedla i společenská poptávka, proti které bylo ODS žinantní se stavět. Zejména když spoléhala na to, že Senátem změna ústavy neprojde. Jenže prošla, částečně i proto, že do schvalovacího kolečka spadlo převolení části horní komory, po němž se tam vytvořila oranžová přesila. Naplnění paradoxu „Musíme si uvědomit, že zvolení prezidenta bude doprovázeno ostrým předvolebním soubojem a angažovaností všech občanů, a je tak důležité, aby prezident, který bude zvolen, určitou významnou část společnosti skutečně reprezentoval,“ uvedl před závěrečným hlasováním ve sněmovně v prosinci 2011 Bohuslav Sobotka. To ještě netušil, kolik potíží to přinese právě jeho partaji, až bude na Hradě sedět bývalý předseda ČSSD s nebývale silným mandátem, kreativním přístupem k výkladu svých pravomocí a hýčkanými animozitami vůči bývalým spolustraníkům. Než došlo na schvalování, předháněli se občanští demokraté s těmi sociálními v obviněních, že ten druhý určitě nakonec přijde s nějakým zástupným důvodem, proč lidový výběr hlavy státu shodit. Politici se vzájemně vmanévrovali do situace, která vyústila ve schválení silou 159 poslanců. Povinné tři pětiny ochotných zákonodárců se našly i v Senátu, ale rezervovanost vůči změně tam byla vyšší. Už tehdy se někteří politici ozývali s tím, jaký smysl dává nadělit hlavě státu bytelné postavení opřené přímo o vůli lidí, když se nemají posílit jeho pravomoci. „Já opravdu nejsem zastáncem přímé volby prezidenta, a to z toho prostého důvodu, že ústavní systém rozkolísáme,“ řekla tehdy Soňa Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09, která neuspěla s návrhem na zamítnutí celé předlohy. Dnes by se podle zákulisních nálad mnoho z těch, kdo byli před lety pro změnu, k jejím slovům rádi přiklonili. V praxi se paradox naplnil. Prezidentské volby jsou těmi, které veřejnost zajímají nejvíc, přestože těžiště parlamentní republiky spočívá na sněmovně a jí odpovědné vládě. Hlava státu si v důsledku změn uzurpuje víc svébytného prostoru a podle voličů jí náleží, i když ústava mluví jinak. Teď má funkci nášlapné miny uvnitř systému slibovaný zákon o obecném referendu. Při nedomyšlených pravidlech by mohla všelidová hlasování vyústit v ještě horší zádrhely. Třeba kdyby občané odmávli, že se zruší daně. Kateřina Surmanová |
