Nevědomí jako rádce a přítel vědomí

Carl Gustav Jung (1875–1961), švýcarský psychoanalytik, který zcela změnil pohled na moderního člověka a jeho duši, prohlásil: „Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců, znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“

Knihu Člověk a jeho symboly dokončil Jung pouze deset dnů před svou smrtí a původně vyšla v roce 1964, česky však až letos a jsou v ní vedle úvodní stati samotného Junga i texty jeho žáků a následovníků – Marie-Louisy von Franzové (1915–1998), Josepha L. Hendersona (1903–2007), Jolande Jakobiové (1890–1973) a Aniely Jafféové (1903–1991).

Spíše obecný význam než konkrétní obsah

Jung byl významným představitelem psychologie 20. století a vydal řadu knih na základě své lékařské a vědecké praxe i osobní zkušenosti. Jeho gigantické dílo s až neuvěřitelně rozsáhlým záběrem je strhující a objevitelské a cílilo především na odborníky. Je systematické a naléhavé, dotýká se každého z nás, ale je odborné a obtížně uchopitelné.

Dosud českému čtenáři chyběla práce, která by Junga uvedla do jungovské „říše“, ale nebyla jen stručným slovníkem či souborem frází bez souvislosti. Kniha Člověk a jeho symboly jí je a má příznačnou historii. Na počátku, v roce 1959, stál novinář John Freeman, který dostal od svého zaměstnavatele, televize BBC, za úkol natočit s Jungem rozhovor „do hloubky“ a zároveň ho srozumitelně přiblížit.

Výsledný a velmi úspěšný televizní pořad viděl kromě jiných Wolfgang Foges, výkonný ředitel nakladatelství Aldus Books a stoupenec moderní psychologie zahájené Sigmundem Freudem či Alfredem Adlerem a rozvíjené Jungem, který pochopil, že zatímco Freudův odkaz je většině veřejnosti známý a přístupný, Jung se připomíná spíše obecným významem než konkrétním obsahem.

Jungův námět a koncepce

Kniha Člověk a jeho symboly vznikla díky Fogesovi a jeho zarputilosti. Naléhal na Freemana, který se stal Jungovým přítelem, aby se ho pokusil přemluvit k napsání čtenářsky přístupné knihy, v níž shrne své hlavní myšlenky a závěry. Jung nabídku odmítl s tím, že již vše řekl. Foges se však nevzdával a dále naléhal, až Jung změnil svůj postoj.

Jung zpočátku navzdory úspěchu pořadu BBC, zájmu veřejnosti, četných dopisů a pozitivních reakcí váhal. A právě tehdy měl sen, tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, které pro něho hrálo klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k mnoha lidem, kteří mu pozorně naslouchají a rozumějí. A náhle pochopil význam svého snu a rozhodl se knihu napsat. Měl však dvě podmínky.

Za prvé, nepůjde o dílo jednoho autora, ale o kolektivní dílo, na němž se budou podílet jeho žáci. Za druhé projekt bude koordinovat Freeman, který měl reprezentovat „průměrného čtenáře“ a hlídat hranici mezi odborným a obecně srozumitelným textem. Tak vznikla relativně čitelná a zároveň poučená kniha. Kultivovaný, ale psychologií nedotčený Freeman celý proces organizoval, řídil a „filtroval“ coby bránu do jungovské problematiky.

Jung se knize věnoval téměř celý poslední rok svého života a v červnu 1961, kdy zemřel, byla jeho část hotová a schválil i příspěvky svých kolegů. Námět a koncepce jsou tedy Jungovy.

Plnohodnotný neviditelný svět

Kniha ukazuje, jak Jung ovlivnil myšlení nejen moderní psychologie. Člověk může odkrývat či analyzovat povahu a pohnutky své duše. Pojmy jako extrovert, introvert nebo archetyp jsou jungovské, přičemž nejen jejich společným jmenovatelem je nevědomí (na rozdíl od Freudova podvědomí), jež není „odkladištěm potlačených tužeb“, ale plnohodnotný, ač často neviditelný svět. A Jung sděluje, že jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem sny.

Člověk a jeho nevědomí jako rádce a přítel vědomí spolu v lepším případě komunikují a vztahují se nejen k běžnému jednání, ale i k duchovním otázkám. Snění v lidském životě, zdánlivě neuspořádané a nelogické, je prioritní a mnohé osvětluje. A poučený a zkušený psychoterapeut dokáže sen změnit z chaotické šifry v interpretaci světa konkrétního člověka. Snění tedy není nahodilé, ale skrytě signalizuje osobnostní aspekty.

Symboly společné lidstvu v individuální konstelaci se stávají osobním jazykem s konkrétními významy. Přínosem „jungiánů“ je objev člověka, který se stejným dílem skládá z vědomí i nevědomí. Jedna z klíčových kapitol knihy – Proces individuace – je i jejím jádrem a esencí Jungovy filozofie života.