V rozhovoru, který dal Andrej Babiš ČT24 6. prosince, téhož dne, kdy byl čerstvě jmenován premiérem, zaznělo několik nadějně nepřeslechnutelných novot na téma české zahraniční politiky. Zejména potěšil premiérův drajv, což ve zdejších poměrech nebývalo zvykem. Člověk by si maně vzpomněl na Svatopluka Čecha (Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl), ale nepředbíhejme a nepřehánějme očekávání. Není náhodou, že a jak se daří cynikům ve střední Evropě... ale stejně, dobré.
Co se týče sporu, který vede Evropská komise (EK) proti vzpurným Čechům ohledně neakceptování uprchlických kvót, je nutno předeslat, že Babiš s výhodou navazuje na postoj předchozí vlády. Odmítnutí sociálního inženýrství Čechy se asi nikdo historie znalý nemůže divit. Ani tomu, že si odmítli koupit odpustky v podobě několika desítek migrantů, jak učinili Slováci, aby měli klid.
Nefunkčnost kvót
Zdá se, že EK nyní jde pouze o to, aby se Češi pokořili, aby vzali třeba jen dva migranty, aby se o nich dalo hovořit v množném čísle, a autorita komise by tak ziskem dalšího skalpu pokořené země získala nový lesk. Zdá se, že Češi mají připraveny pro EK tři odpovědi. Jsou to ale všechno pouze varianty záporu, které podle klasika české nekorektnosti Ludvíka Vaculíka čeština zná: ne, nikoliv a hovno. Odpovědí EK by snad mohla být další křížová výprava.
Babiš má našlápnuto dobře. O nefunkčnosti kvót ti vědoucí v Evropské unii vědí své už delší čas. Nyní jde o to, kdo to prvý řekne na plnou hubu. To Babiš umí – a navíc to bude věrohodné, protože postoj Česka je v tomto konzistentní. |
Mnoho lidí se bude durdit, jaká že to je zbytečná hádka a nebezpečná různice. Více jich ale bude potěšeno, protože toho se mnoha generacím dlouhodobě nedostává: ať jsem bit, jen když se peru. Kolem a kolem, ono to vlastně ještě nikdy nikomu neuškodilo. Ať se v Bruselu europoidi a natoidi zhnuseně baví historkami o devótnosti jiných zemí!
Babiš má ale našlápnuto dobře. O nefunkčnosti kvót ti vědoucí v Evropské unii vědí své už delší čas. Nyní jde o to, kdo to prvý řekne na plnou hubu. To Babiš umí – a navíc to bude věrohodné, protože postoj Česka je v tomto konzistentní. Bude zajímavé sledovat, jak budou kteří přitakávat a přidávat se.
Cesta do extrému
Ještě lepší to však bude, až na ně vybalí konzistentní návrh řešení – stabilizovat zdrojové země migrace, což znamená udělat mnoho pro to, aby se tam dalo žít, nebo dokonce žít lépe. O tolik, aby si i místní vykalkulovali, že náklady a nebezpečí provázející ilegální migraci do Evropy se jim ani tak moc nevyplatí.
Migraci nikdo zcela nezabrání, ostatně bylo by to nejen iluzorní, ale i špatné, a mluvení tímto směrem je naprosto scestné a směšné, ale i nebezpečné, protože vede do extrému. A je navíc lživé, protože kdo zná statistiky trestných činů, ví, že si i v oblasti nejbrutálnějších a nejnelidštějších stačíme sami, migrantů netřeba. |
Pro ty, kteří se přesto rozhodnou, by měly být překážkou stabilizované přechodové země, zejména Libye. A současně by se jim mělo nabízet méně pašeráckých gangů, kterým by evropské trestněprávní orgány, posíleny též armádními sbory, měly jít důsledně po krku, samozřejmě za pomoci zpravodajců, pracujících „v předpolí“. Přijímání migrantů v evropském vnitrozemí by se tak mělo vrátit do úrovně z dob předcházejících této krizi.
Migraci nikdo zcela nezabrání, ostatně bylo by to nejen iluzorní, ale i špatné, a mluvení tímto směrem je naprosto scestné a směšné, ale i nebezpečné, protože vede do extrému. A je navíc lživé, protože kdo zná statistiky trestných činů, ví, že si i v oblasti nejbrutálnějších a nejnelidštějších stačíme sami, migrantů netřeba. Ti to jen zhoršují, to je pravda, i proto, že je snadné to svádět na druhé, a nevidět břevna v oku svém. Navíc to fatálně znemožňuje nápravu, když si lžeme o příčinách!
Nové úkoly pro NATO
Z Babišova pojetí řízení státu jako firmy je logicky jasné, že se k řešení problémů koncentrují všechny disponibilní prostředky, které navíc dělají přesně to, co mají. Z toho vyplývají nové úkoly pro NATO, aniž by se však měnil jeho charakter. NATO by se v souladu se svou zakládací listinou (Washingtonská smlouva) mělo vrátit k původnímu, totiž deklarovaně obrannému účelu.
Z Babišova pojetí řízení státu jako firmy je logicky jasné, že se k řešení problémů koncentrují všechny disponibilní prostředky, které navíc dělají přesně to, co mají. Z toho vyplývají nové úkoly pro NATO, aniž by se však měnil jeho charakter. |
Není žádným tajemstvím, že se mnohé státy NATO podílejí na ofenzivních akcích, jednoznačně nerespektujících mezinárodní právo. Destabilizují tak oblasti, odkud pak přichází válkou vyvolaná migrační vlna, na jejíž straně ovšem stojí humanitární právo. Tento apel, aby se NATO vrátilo do kloubů, z nichž se vymklo, a aby dodržovalo své základní principy, v zásadě připomíná princip Charty 77, která po státu chtěla, aby dodržoval vlastní zákony.
Bude tedy nutno znovu číst Washingtonskou smlouvu, jejíž jediný závazek, který členské státy podepisují, je obsažen v článku prvním. Stojí za to jej ocitovat: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“
Vedlejší pozitivní efekt
Pozorné čtení dále umožní veřejnosti bezpochybně odhalovat propagandisty, lháře a dezinformátory. Poznají se jednoduše podle toho, že neustále opomíjejí tento skutečný závazek, a namísto toho neustále fantazírují o článku 5, že prý garantuje vzájemnou vojenskou pomoc při napadení nějakého členského státu. Není to pravda, protože takový závazek by byl v rozporu s americkou Ústavou. USA by se nemohly stát signatářem takové smlouvy.
Kromě využití kapacit NATO pro účinné řešení migrační krize bychom perspektivně mohli z této zahraničněpolitické aktivity vytěžit ještě vedlejší pozitivní efekt – zvýšení gramotnosti obyvatelstva, co se týče mezinárodních závazků republiky |
Praxe tento mýtus též vyvrací: komu by členské státy musely jít vojensky na pomoc, když by se do sebe pustily Řecko s Tureckem? Aha! Takže kromě využití kapacit NATO pro účinné řešení migrační krize bychom perspektivně mohli z takové zahraničněpolitické aktivity vytěžit ještě vedlejší pozitivní efekt – zvýšení gramotnosti obyvatelstva, co se týče mezinárodních závazků republiky.
A česká odvaha říci něco na eurofóru naplno může – a snad také bude – znamenat povzbuzení odvahy pro ostatní evropské lídry, aby přestali papouškovat a začali říkat, co si skutečně myslí, protože Evropa si to zaslouží a její budoucnost nelze stavět na písku politicky korektních frází, ale na pravdě, která je tvrdá.
