Česko musí sledovat evropskou renesanci tanků

Pokud Česko nechce na svou těžkou kavalerii rezignovat, musí sledovat „renesanci tanků“. Ještě sice máme spoustu času, ale možná právě v otázce budoucnosti tanků by mělo platit nepsané, ale výstižné armádní pravidlo, že se musí neustále někam spěchat, aby se nakonec čekalo. Z mohutného tankového vojska zbývá totiž jen torzo.

Po rozdělení Československa připadlo nové české armádě 1617 tanků a v roce 2003, kdy vstupovaly do služby modernizované stroje T-72M4CZ už jen třetina. V současnosti má armáda v jediné tankové jednotce v Přáslavicích 30 modernizovaných tanků. Původní plány přitom počítaly s modernizací až 350 tanků. Dalších 90 bez modernizací je uloženo ve skladech pro případ ohrožení a mobilizace. Životnost modernizovaných skončí zhruba do roku 2030.

Zakonzervování

Platná koncepce výstavby armády počítá s tím, že v letech 2020 až 2025, kdy modernizované tanky projdou generálkami, se rozhodne, jaké je nahradí. „Vzhledem k nutnosti udržení mohutné palebné síly bude v letech 2020 až 2025 rozhodnuto o modernizaci či náhradě tanků,“ uvádí strategický dokument.

Osudu tankistů se věnovala Bílá kniha o obraně exministra Alexandra Vondry a už tehdy existovaly silné tlaky, aby tankové vojsko zcela zaniklo podobně jako na Slovensku. Nakonec se ale podařilo tuto schopnost aspoň „zakonzervovat“ v současné podobě. „Jasným argumentem pro zachování bylo, že právě i v asymetrických konfliktech současnosti představuje tank nejsilnější způsob demonstrace síly,“ vzpomíná Zbyněk Pavlačík z občanského sdružení Jagello 2000 věnujícího se bezpečnosti, který se na přípravě dokumentu podílel.

Když německé ministerstvo obrany před dvěma roky oznámilo, že chce mít do tří let plány na zbrusu nový moderní tank, vyvolalo to malý poprask. Stroj, předběžně pojmenovaný Leopard 3, by měl do roku 2030 ve výzbroji Bundeswehru nahradit tanky Leopard 2, jež slouží s různými stupni modernizace už od roku 1979.

Obrana vývoj zadala konsorciu německých a francouzských zbrojařských firem. O rozhodnutí Berlína se spekulovalo měsíce předem a předcházely mu plány na výkup až stovky tanků Leopard 2 ze skladů výrobce v reakci na ruskou anexi Krymu a situaci na Ukrajině. Navzdory tomu přišlo posilování a modernizace obrněných jednotek nečekaně.

Psychologické odstrašení

V Německu stejně jako u ostatních spojenců z NATO totiž donedávna platilo, že tanky jsou zastaralí, těžcí a příliš nákladní „dinosauři“, kteří nezapadají do vysoce mobilních expedičních armád, schopných rychle zasáhnout v mírových nebo protiteroristických operacích kdekoliv ve světě. Takovou nálepku nesly tanky minimálně uplynulých 20 let – až do roku 2014, kdy se konflikt na Ukrajině začal najednou tanky hemžit. Tehdy Evropa zpozorněla a začala zkoumat, jak to s tím „valícím se železem“ je.

A zjistila, na co vojenští velitelé a stratégové upozorňovali roky – odepisovat tanky je předčasné, ale potřebujeme novou moderní konstrukci. Navíc zkušenosti z řady expedičních misí a protiteroristických operací, například z Kosova, Afghánistánu nebo Iráku, ukázaly, že tanky nadále představují vysoce účinný prostředek nejen pro vlastní bojové operace, ale i psychologický odstrašující prvek.

„Říkají nám, tankistům, všelijak, ale dinosauři? Jsme pořád tady a myslím, že ještě chvíli budeme. Věřím, že tankové vojsko bylo, je a bude důležitou součástí armády,“ prohlásil velitel 73. tankového praporu Ján Kerdík. Hodnocení budoucnosti jakéhokoli zbrojního systému podle něho závisí na podmínkách v době, kdy se hodnotí.

Před 20 lety se mnohým zdálo, že doba konfliktů vysoké intenzity je pryč. „Ale tanky jsou přímo předurčeny k vytvoření lokální převahy nad nepřítelem, v krátkém čase, nezávisle na počasí a denní době, a tím vytvoření podmínek pro úspěšnou činnost ostatních druhů vojsk. Jejich úspěšnost je dána přizpůsobením současným podmínkám – úrovní vybavení, ochrany, výcviku osádky,“ dodává Kerdík.

T-14 Armata

Většina západních zemí nemá jasno, jak své obrněné síly adaptovat na rychle se měnící dnešní svět. Otazníky nad budoucností tanků navíc značně zvýraznilo Rusko. Tradiční monstrózní a ostře sledovanou vojenskou přehlídku na Rudém náměstí ke Dni vítězství v roce 2015 totiž koncipovalo zcela odlišně. Zatímco dříve byla předváděna historická a současná technika, tehdy Moskva celému světu ukázala sedm nových vozidel „ruské armády budoucnosti“.

Žádná z předchozích přehlídek nepřinesla stejné očekávání, protože se v podstatě vrátil další prvek známý ze studené války – představení nových typů vozidel, která dosud nevstoupila do služby. A hlavní roli v moskevské show hrál tank. Superlativy označovaný T-14 Armata, konstrukčně zcela nový a na míle vzdálený výrobkům „staré sovětské“ školy. Pro experty jasný důkaz, že pro Rusko „klasický“ tank nadále představuje účinný a nezbytný prvek výzbroje.

Západ trochu žil v nepochopitelné představě, že ve světě budou dominovat expediční a mírové operace a tradiční války států o území jsou historií. Vývoj nových tanků nejen v Rusku, ale i například v Číně, Pákistánu, Indii, Japonsku, Jižní Koreji či v Izraeli však ukazuje, že se s mezistátními konflikty nadále počítá.

Německo, Francie i Polsko

V členských zemích NATO ale nevznikl nový typ tanku od konce studené války, kdy se začal vyrábět francouzský Leclerc, ostatní jsou modernizované podoby vozidel z osmdesátých let 20. století. Západ místo toho vytvořil nové typy vesměs lehkých a středních „expedičních“ obrněnců, které jsou sice rychlé, obratné a bleskově nasaditelné, ale hůře chráněné než tanky.

Američané v průběhu svého prvního ostře sledovaného průjezdu Českem „Dragoon Ride“ ukázali, že jsou dnes asi jediní, kdo dokáže ze dne na den vyrazit do boje a projet Evropou, ale obrněnce Stryker a několik vrtulníků by čelilo napadení spojeneckého území jen chvíli. Padá tak častý argument o rozšíření protitankových zbraní, zranitelnosti tanků a životnosti na bojišti v řádech minut.

„Pokud jsou tanky natolik zranitelné, která vozidla jsou méně zranitelná? Faktem je, že spojení pohyblivosti, odolnosti a palebné síly, jaké nabízejí tanky, zůstává nadále unikátní,“ konstatoval vojenský expert a publicista Lukáš Visingr. A dokonce v často uváděném boji ve městě, kam se tanky podle kritiků vůbec nehodí, se vhodně upravené a správně použité mohou ukázat vysoce efektivní.

Dokazují to izraelské tanky řady Merkava, které jsou v podstatě univerzální bojové platformy. Mohou totiž přepravit i jistý počet pěšáků, takže plní i roli bojových vozidel pěchoty. Evropa se pomalu probouzí. Svědčí o tom snahy Německa a Francie nebo sousedního Polska, které mnoho let intenzivně buduje tankové vojsko, jež dnes má asi tisíc strojů. Poláci však usilují o ještě vyšší počet. Po roce 2020 by chtěli vlastnit okolo 1,5 tisíce tanků.

Podle Visingra by se alianční státy neměly zabývat jen dalšími modernizacemi svých dosavadních tanků, jako je Abrams nebo Leopard, ale provést něco podobného jako Rusko. „Uznat, že i naše konstrukční škola dospěla ke svým limitům, v tomto případě hmotnostnímu, protože většina tanků NATO má váhu blížící se strašlivým 70 tunám. Odpovědí na T-14 by neměla být další modernizace, nýbrž vozidlo úplně nové konstrukce,“ nastínil Visingr.

Snad koncem příštího desetiletí

Největší západní výrobci obrněnců návrhy tanků další generace pravděpodobně už dávno mají. Teď je proto řada na armádách a vládách členských zemí NATO, aby o ně „požádaly“. První západní těžké obrněnce nové generace by mohly začít sloužit snad koncem příštího desetiletí, tedy v době, kdy již bude muset být otázka tanků v české armádě vyřešena. Proces by proto Češi měli pečlivě sledovat.

Prezident a vrchní velitel ozbrojených sil Miloš Zeman sice opakovaně doporučil, aby tanky byly nahrazeny bezpilotními letouny, ale experti radí především v důsledku konfliktu na Ukrajině něco jiného. Právě na Donbase byly totiž zničeny desítky modernizovaných tanků T-72. A naši armádní experti by měli dát po komplexní analýze jasnou odpověď, zda česká modernizace splňuje současné požadavky na moderní bojové vozidlo. Pokud tomu tak není, musí Česko pro armádu hledat jiný typ.

„Stát naší velikosti by měl vlastnit minimálně stovku, možná i dvě stovky tanků,“ soudí Visingr a varuje, že by bylo nešťastné sázet pouze na lehká vozidla. Ta mohou být užitečná při expedičních operacích, ale jejich slabší pancíř je v tradičních válkách o území odsuzuje do role průzkumníků. „Potřebujeme plnohodnotné bitevní tanky. A musíme doufat, že až budeme náhradu T-72M4 CZ opravdu řešit, bude mít Západ k dispozici nějakou technicky přijatelnou odpověď,“ dodává Visingr.

Tři až čtyři možnosti

Další modernizace českých tanků zřejmě nemá smysl a vývoj vlastních strojů by byl drahý běh na dlouhou trať. Poslední projekt modernizace T-72 přišel zhruba na čtyři miliardy korun. Rýsují se proto zatím tři až čtyři možnosti – pořízení úplně nových tanků, nákup starších, ale repasovaných strojů moderní konstrukce nebo pořízení starších strojů.

U poslední možnosti se nedávno spekulovalo o španělských strojích Leopard 2 nebo o tancích M60. V prvním případě se ukázalo, že jde o velmi zanedbané a prakticky nepoužitelné stroje, ve druhém by naše současné modernizované tanky z konce sedmdesátých let měly paradoxně nahradit sice také modernizované, ale zastaralé tanky z šedesátých let. Oproti tomu cena nového tanku Leopard 2A6 se pohybuje okolo šesti milionů dolarů za kus. Ve stejné váhové i cenové kategorii jsou nyní k dispozici také americké tanky M1 Abrams.

Lehčí italské tanky Ariete či francouzské Leclerk se už přestaly vyrábět, což platí i pro britský Challenger 2. Alternativou se proto v současnosti jeví izraelské tanky Merkava, jež izraelská vláda poprvé oficiálně nabídla k exportu v roce 2012. Jde sice o mimořádně těžký tank, ale bojem prověřený a navíc asi o pětinu levnější než nejnovější verze německých či amerických tanků. Čtvrtou možností by mohla být česká spoluúčast na projektu vývoje nového typu tanku. „Asi by bylo nejvýhodnější stát se juniorním partnerem v nějakém vícenárodním programu,“ naznačil Visingr.

Světové trhy s tanky mají pro nadcházející roky jiné favority. Spolu s exportními verzemi ruského T-90 jde především o čínské tanky ZTZ-98 a ZTZ-99 a pákistánský Al Khalid. Podle prognózy Forecast International by Rusko, Čína a Pákistán měly v budoucnu získat bezmála dvě třetiny „tankových“ kontraktů na světě. Na všechny americké a západoevropské typy zůstane tedy jen zhruba třetina.