Kaplického „blob“ by byl ideální pro Národní knihovnu

Ředitel Národní knihovny Martin Kocanda je rád, že Praha nepohřbila myšlenku na stavbu nové budovy podle návrhu Jana Kaplického. Podle něho sice z Klementina dýchá vznešenost, ale nejde o prostory, jež by vyhovovaly knihovně 21. století. „Největší problém, který bude nadále, je fakt, že 80 až 90 procent plánovaných kapacit bude umístěno mimo hlavní budovu,“ vysvětluje v rozhovoru. O svém záměru však bude muset přesvědčit vládu, která již dříve přijala usnesení, že Národní knihovna novou budovu nepotřebuje.

LIDOVÉ NOVINY: Co čte ředitel Národní knihovny?

KOCANDA: Většinou potřebuji relaxovat, takže poslední dobou si docela dobře odpočinu u anglických detektivek. Mám velmi rád P. D. Jamesovou. Její knížky čtu pořád dokola. Není to žádná složitá literatura, ale člověk si u ní pěkně vyvětrá hlavu.

LIDOVÉ NOVINY: Čtete ji v angličtině?

KOCANDA: Přiznám se, že na román v angličtině bych si netroufl. Závidím přátelům, kteří mi líčí, že by třeba Harryho Pottera četli jedině v originále. Čeština v jejich očích nevystihne krásu originálu. V angličtině čtu, ale spíše kratší útvary – povídky.

LIDOVÉ NOVINY: V roce 2020 by – po deseti letech – měly skončit náročné opravy sídla knihovny, Klementina. Nyní by měla začít třetí etapa. Na co se během ní zaměříte?

KOCANDA: Je to sice „jen“ poslední ze tří etap, na druhou stranu je svým rozsahem rozhodně největší. Zahrne víc než polovinu plochy Klementina. Tím pádem zasáhne i do provozu Národní knihovny. Po skončení předchozích dvou etap se dá říci, že co je v Klementinu hezké a barokní, už prošlo obnovou. Kde narazíte na papírové zdi, tam na vás dýchne období reálného socialismu. To jsou části, jichž se třetí etapa bude týkat. Nejde jenom o interiéry, proměnou projdou nádvoří a stejně tak studovny, které jsou vlastně jádrem knihovny.

LIDOVÉ NOVINY: Mají se vaši čtenáři, vědci či studující připravit na omezení služeb?

KOCANDA: Určitě. Vždycky se s nadsázkou ptám, jestli si někdo dokáže představit, že by si doma rekonstruoval více než polovinu bytu, a nikdo by to nepoznal. Neumím dělat zázraky, takže uživatelů knihovny se to dotkne. Na druhou stranu jde o to, abychom ve třetí etapě zajistili alespoň základní služby, které musíme poskytovat.

Samozřejmě by se to finále revitalizace dělalo mnohem lépe, kdybychom mohli knihovnu na dva roky zcela uzavřít a pustit se naplno do stavebních úprav, ale to není možné. Jsme instituce, která musí zajišťovat činnosti, na něž jsou navázány mnohé další instituce – vědeckovýzkumné, vzdělávací... Představa, že bychom na dva roky zavřeli provoz, je nepřijatelná.

LIDOVÉ NOVINY: Jak bude provoz v oněch dvou letech vypadat?

KOCANDA: Jsem rád, že jsme si dohodli schůzku s naším zřizovatelem. Uskuteční se mezi vedením Národní knihovny, ministerstvem kultury a dotčenými institucemi. Tedy vysokými školami a podobně i některými dalšími knihovnami. Cílem je, abychom si řekli, jaké služby jsme schopni poskytovat, co jsme schopni zajistit a kde budeme potřebovat pomoc ostatních knihoven a institucí. Více než kdy dříve budeme muset zprostředkovávat meziknihovní výpůjční služby a tak dále. Uděláme maximum, aby se naši uživatelé dostali k materiálům a svazkům, které ke své práci potřebují.

LIDOVÉ NOVINY: Národní knihovna je důležitým zdrojem pro bádání. Může částečné omezení provozu zasáhnout do práce českých vědců?

KOCANDA: Dokážu si představit, že by to mohlo být fatální třeba pro některá pracoviště vysokých škol, pro Akademii věd. Nebo pro lidi, kteří pracují na grantech a podmínkou dokončení grantu je práce s konkrétním svazkem, který máme jenom my. Je jasné, že v tom případě uděláme maximum, aby se dotyčný k danému svazku dostal. Celkově se dá říct, že třetí fáze revitalizace bude jedna z logisticky nejsložitějších akcí, které jsem měl možnost zakusit.

LIDOVÉ NOVINY: Bavíme se o opravách současného sídla, jste ale zastáncem stavby nové budovy Národní knihovny. Proč?

KOCANDA: Každý návštěvník Klementina ocení krásu revitalizovaných prostor. Skutečně z nich dýchá vznešenost, baroko. Na druhou stranu to nejsou prostory, které by vyhovovaly knihovně 21. století. Měl jsem příležitost navštívit národní knihovny v zahraničí a musím říci, že i po dokončení revitalizace Klementina jsou věci, které pro nás budou naprosto nereálné. Největší problém, který Klementinum bude mít nadále, je fakt, že 80 až 90 procent plánovaných kapacit bude umístěno mimo hlavní budovu.

Přitom stačí jít ke kolegům v Moravské zemské knihovně v Brně, a zjistíte, že objednaný svazek máte k dispozici do 20 minut. To je něco, co bohužel neumíme zajistit, protože většina našich fondů bude nadále mimo areál Klementina, tedy v Hostivaři. To v ideálním případě obnáší tři čtvrtě hodiny až hodinu cesty. Nákladní auto pendluje mezi Klementinem a Hostivaří dvakrát denně. Takže pokud máte štěstí, svazek dostanete ještě týž den. Ale může to být až ten další. Pokud přijdete v pátek, také si třeba počkáte do pondělka.

LIDOVÉ NOVINY: Měl by se obnovit projekt Kaplického „blobu“, nebo byste byl pro zcela novou soutěž, z níž by vzešla úplně jiná moderní budova?

KOCANDA: Musím oddělit dvě věci. Jako občan jsem byl z projektu architekta Kaplického nadšený. Mně se velmi líbí a považoval bych ho za ideální prostor, kde by měla být umístěna Národní knihovna. Samozřejmě z pozice ředitele této knihovny v tuhle chvíli nemohu předjímat, jak se budou vyvíjet další právní věci. Říkám, že potřebujeme novou budovu, aniž bych přímo specifikoval, jak by měla vypadat a zda je možno z právního hlediska využít už existující návrh pana Kaplického.

LIDOVÉ NOVINY: Myšlenka není mrtvá. Kulturní výbor pražského zastupitelstva nedávno doporučil k „blobu“ vypracovat studii proveditelnosti.

KOCANDA: Ano, s potěšením jsem zaznamenal, že pro Prahu ten projekt znovu ožil. Hlavní město má nějakou představu, jakým způsobem by chtělo ten prostor využít. Myslím si, že do jisté míry by se naše záměry mohly sejít, ale to je v tuto chvíli předčasné. Jsem každopádně rád, že vedení metropole podporuje myšlenku nové budovy Národní knihovny. S paní primátorkou jsem mluvil a vyjádřila ochotu spolupodílet se na přípravě nové budovy minimálně tím, že by hlavní město pomohlo se zajištěním pozemku.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký pozemek by to mohl být? Stále je ve hře původní umístění na Letenské pláni?

KOCANDA: Paní primátorka mi potvrdila, že pozemek na Letné by stále byl pro naše účely použitelný. Ale bylo to samozřejmě pouze neformální jednání.

LIDOVÉ NOVINY: Oslovil jste v této otázce i někoho ze současné vlády?

KOCANDA: Zatím ne. Čekal jsem, než budeme mít vládu s důvěrou. Teď už můžu prostřednictvím ministra kultury požádat o schůzku s premiérem. Pokusím se vládu přesvědčit, aby revokovala své starší usnesení, že Národní knihovna nepotřebuje novou budovu. A aby nám zadala úkol zpracovat oficiální studii potřebnosti této budovy.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká ze světových národních knihoven vás zaujala?

KOCANDA: Před čtrnácti dny jsem byl v lotyšské Rize. Musím říci, že tamní budova na mě udělala dojem jak po stránce architektonické, tak funkční, ale i celkovou atmosférou. Každá národní knihovna by měla být prostorem, který bude působit otevřeným dojmem. Už tím, že existuje, by měla každého zvát dovnitř.

LIDOVÉ NOVINY: Je to rok, co knihovnická sdružení sepsala otevřený dopis popisující problémy Národní knihovny. Mezi nimi byl zmíněn nedostatek peněz na nákup nových knih do fondu. Co se za ten rok změnilo?

KOCANDA: Rozhodně to není tak, že bychom neměli prostředky na pořizování nové literatury. Problém je jiný. Jak se zvyšují ceny publikací, neodpovídá už rozpočet, který na akvizice máme. Národní knihovna knihy získává díky povinnému výtisku. To je nejrozsáhlejší zdroj našich akvizic. Jenže ne vše lze zajistit povinným výtiskem. Plníme také roli univerzální vědecké knihovny. Proto je třeba aktivně vyhledávat publikace, které by byly důležité pro naši cílovou skupinu. Tam ty ceny opravdu rostou – a náš rozpočet přitom zůstává stále stejný.