Finanční krize změnila společnosti, politickou scénu i svět

Před 20 lety bylo v módě mluvit o nadcházejícím století jako o „americkém“. Rozpočet USA byl přebytkový, Wall Street stejně jako Silicon Valley vzkvétaly. Americký komentátor Charles Krauthammer vyhlašoval začátek unipolární éry pod americkou hegemonií. Tyto představy vzaly za své s finanční krizí roku 2008. Americké ekonomické, finanční i politické elity ztratily důvěru zbytku společnosti, rozpočet se propadl do červených čísel a místo století americké hegemonie nás podle mnohých čeká století amerického úpadku.

Kniha Crashed: How a Decade of Financial Crises Changed the World (Krach. Jak desetiletí po finanční krizi změnilo svět) britského historika Adama Tooze, který působí na Kolumbijské univerzitě, je ambiciózním pokusem, jenž se snaží osvětlit, co se nejen USA, ale celému světu v průběhu deseti let od krize stalo. A také, kde tkví příčiny krize, která přeměnila celý svět.

Pocit nespravedlnosti

Není to veselé čtení. Tooze popisuje, jak hrozící krachy bank vedly „ke skandálním vládním intervencím na záchranu soukromých oligopolů“, i to, jak krize hluboce poznamenala mezinárodní vztahy: Německa a Řecka, Velké Británie a eurozóny, USA a Evropské unie či Západu a Ruska. Nejen to, finanční krize fatálně otřásla důvěrou zbytku společnosti v poctivost a kompetentnost elit, což vedlo i ke ztrátě demokratické legitimity.

Tooze v této souvislosti popisuje přemet vlád v USA, ale i Velké Británii či Německu, které místo aby se zaměřily na primární příčinu krize, tedy finanční odvětví utržené ze řetězu, shodily vinu na příliš štědrou fiskální politiku předchozích vlád. Logickým dopadem pak byla série tvrdých úsporných opatření, jejichž důsledkem byla vysoká nezaměstnanost a osekání veřejných služeb. Kombinace obrovského množství peněz, které po krizi do ekonomiky nalévaly centrální banky, a souběžných tvrdých fiskálních úspor měla velký efekt na distribuci bohatství ve společnosti.

Zatímco úsporné programy snížily úroveň podpory, které se dostávalo málo majetným lidem, stovky miliard dolarů proudících do ekonomiky uměle nafukovaly ceny mnoha finančních aktiv, díky čemuž ještě více bohatli nejbohatší. Z toho vyplýval obrovský pocit nespravedlnosti obyčejných lidí, z jejichž peněz byly zachraňovány banky vydělávající desítky miliard dolarů. Důsledkem byly zásadní změny ve společnosti, které zcela změnily svět.

Finanční krize vedla k pádu dosavadního konsenzu, že finanční a ekonomický liberalismus je nejsprávnější cestou. Zcela změnila politickou scénu, která se silně polarizuje, levicoví, ale především pravicoví extremisté získávají čím dál větší politickou moc. Dřívější převládající přesvědčení o potřebnosti a nutnosti evropské integrace je na ústupu, pověst liberálních demokracií utrpěla těžkou ránu a je otázkou, zda a v jaké podobě přežijí éru, jejíž podobu diktují Putin, Trump a brexit.