Ve výkladovém slovníku se o našem aktuálním tématu dočteme: „Emblematický obraz Francie s názvem Svoboda vede lid na barikády namaloval Eugene Delacroix inspirován červencovou revolucí v roce 1830. Alegorická historická kompozice s ústřední postavou plebejské ženy, která nad pouličními barikádami třímá ve zdvižené ruce francouzskou trikoloru, s malým Gavrochem po boku, se stala symbolem francouzské svobody.
Obraz byl představen na Salonu v roce 1831 a sklidil obrovský úspěch. Král Ludvík Filip Orleánský, kterého červencová revoluce v roce 1831 dosadila na trůn, vzal malíře pod svou ochranu.“ Co by tato alegorická postava ženy třímala v ruce dnes, napovídá graffiti na fotografii, stojí však za to zamyslet se nad téměř 200letou cestou, na jejímž konci pozvedla nad hlavu namísto zbraně k boji za svobodu šňůru špekáčků.
Vítězné opojení
Revoluce je nejtemnějším, nejničivějším elementem dějin světa. Síly, které fakticky svět řídí, ale svou existenci popírají, používají revoluce vedené zdánlivě za svobodu jako zbraň k potlačení skutečné lidské svobody. Přesněji řečeno, prostřednictvím revolucí nutí davy, aby samy v sobě zadupaly i ty poslední zbytky své lidské existence. A aby to ještě ke všemu činily, jako by tím vším ve vítězném opojení oslavovaly vlastní svobodu a naplnění své důstojné lidské podstaty.
Síly, které fakticky svět řídí, ale svou existenci popírají, používají revoluce vedené zdánlivě za svobodu jako zbraň k potlačení skutečné lidské svobody. Přesněji řečeno, prostřednictvím revolucí nutí davy, aby samy v sobě zadupaly i ty poslední zbytky své lidské existence. A aby to ještě ke všemu činily, jako by tím vším ve vítězném opojení oslavovaly vlastní svobodu a naplnění své důstojné lidské podstaty. |
Revoluce v červenci 1830 ve skutečnosti nebyla ničím jiným než pučem, který byl naplánován a s brutální krutostí uskutečněn globální finančně-mocenskou superstrukturou, aby se otevřela cesta vzniku politického zřízení, které by mnohem poslušněji sloužilo její moci. A za tímto účelem bylo třeba jako vždy vyvést do ulic lid neboli davy otupené na úroveň poddajné homogenní masy. Nešťastný zhuntovaný lid přitom neměl ani ponětí, koho je nástrojem a jakým cílům doopravdy slouží.
Zde bychom mohli uvést příklad, jenž je nám blíže jak v prostoru, tak v čase – v roce 1830 se odehrálo zhruba totéž, co se právě děje v prostoru kdysi zvaném Ukrajina. Nešťastné masy Ukrajinců si nechaly namluvit, že stačí pouze svrhnout proruský režim a postavit se proti Rusku, a v tu ránu bude jako mávnutím kouzelného proutku absolutní svoboda a blahobyt, ve kterém se jim (když už nebudou létat pečení holubi přímo do huby) dostane kromě svobody i pár těch špekáčků. A ouvej, ničeho se jim nedostalo!
Ani v roce 1830 ve Francii, kde se stal následně lid předmětem ještě brutálnějšího drancování, ani dnes na Ukrajině, kde se lid zmítá, nyní už zcela beznadějně, v zajetí režimu, který je ještě zkorumpovanější a bezskrupulóznější než ten předchozí. Neklesá, nýbrž se přímo řítí volným pádem k vlastní destrukci. Alegorická postava ženy hlásající úspěch efektních fíglů revoluce klidně může třímat virtuální buřty, na které tímto způsobem lid stejně nikdy nedosáhl. Ať žije svoboda!
