Sexuální asistenci starší lidé takřka nevyužívají. Stydí se

Průvodce k obzoru vašich představ, certifikovaný sexuální asistent, kvalifikovaný masér, píše ve svém profilu Daniel Adamec, jeden ze dvou vůbec prvních sexuálních asistentů v Česku. Tuto službu poskytuje v tuzemsku celkem 17 osob. Hlavním úkolem sexuálních asistentů není mít s klientem pohlavní styk. Jde o něco jiného: pomoci handicapovaným a seniorům rozvíjet vlastní sexualitu a připomenout společnosti, že i tyto skupiny obyvatel mají právo na intimní život.

Některé sexuální asistentky jako součást placené služby pohlavní styk poskytují, většina však ne. „Valná část našich asistentek nepochází ze sexbyznysu, neživily se jako prostitutky,“ vysvětluje Lucie Šídová, ředitelka organizace Freya, která sexuální asistenci zaštiťuje.

Daniel má technické vzdělání. Pracoval i v nemocnici, různorodých zdravotních problémů lidí se tedy nebojí. „Vždy se mi lidé svěřovali a věřili mi, že jim poradím. Když jsem se dozvěděl o této službě, šel jsem do toho. Je prospěšné ukázat handicapovaným i seniorům, že nemusejí mít ze sexu obavy.“ Kontakt s tělem klienta podle svých slov nevylučuje, ale jen v rámci masáží.

Zamilovaní senioři

Osvěta, že tělesně či mentálně postižení lidé mají sexualitu, je čím dál úspěšnější. V případě seniorů – a zejména seniorek – však čeká Česko ještě dlouhá cesta: za loňský rok organizace Freya poskytla 230 asistencí (letos čeká ještě vyšší číslo), za poslední tři roky však využily sexuální asistenci pouze tři ženy – a ani jedna z nich nebyla seniorka. Zkušenost ze zahraničí je přitom velmi podobná: služby sexuálních asistentů tam využívají z 95 procent muži.

„Na první dosud čekáme. Ženy obecně mají větší ostych. Seniorky zažily válku, sexualita se dříve už vůbec neřešila, stejně jako například sexuální obtěžování. Starší ženy však nechtějí odcházet z tohoto světa s takovým traumatem. Školíme asistenty, aby uměli i s tímto problémem pracovat,“ vysvětluje Šídová.

Podle odborníků si společnost musí umět připustit, že se i senioři zamilovávají a jsou sexuálně aktivní podobně jako mladí. Populace totiž stárne a lidé se dožívají vyššího věku.

Obavy z odsouzení

Seniorek, jež pobírají vdovský důchod, je v Česku dle posledních údajů skoro šestkrát víc než ovdovělých mužů. Že si najdou nového partnera, mnohé z nich nepředpokládají – bojí se totiž odsouzení, nejčastěji ze strany rodiny.

„Ženy, které čelí této situaci, musíme naučit, že sexualita přirozeně patří k životu, a to v jakémkoliv věku. A stejně tak i poté, co jim například zemře manžel,“ vysvětluje sexuální asistent Adamec.

Intimnosti se odehrávají i za dveřmi domovů pro seniory. Potvrzují to pečovatelé z 90 procent těchto zařízení, které se zúčastnily výzkumu Karolíny Friedlové z Institutu bazální stimulace. „Je potřeba si uvědomit, že také senioři mají své sexuální potřeby. I ve stáří je sexualita prostředek k upevňování vztahů,“ řekla Friedlová.

Kontaktovali jsme několik pobytových zařízení s dotazem, zda se z klientů-seniorů stávají sexuální partneři. První z oslovených ředitelek odpověděla rázně: „U nás se tohle neděje!“ Možná i proto sexuální asistenti školí personál pobytových zařízení pro seniory a vysvětlují, jak s klienty o intimitě hovořit – i kvůli zdravotním důvodům. „Lidé ve vyšším věku často berou léky, mají potíže s klouby či problémy se srdcem. Tato specifika a možná rizika asistenti znají,“ vysvětluje Šídová.

Sexuální asistenci mohou poskytovat ženy či muži, kteří absolvují stohodinový kurz se zaměřením na sociálně zdravotní služby. Školení získalo akreditaci ministerstva práce. Cena za tuto službu je okolo 1200 korun za hodinu.

Služba se v tuzemsku rozjela na podzim roku 2015. „A vyvíjí se dobře, jsme spokojení. Jsme čím dál víc vidět a hlásí se nám noví lidé s tím, že by sexuální asistenci také chtěli dělat. A zdaleka nejde jen o ženy. V posledních dnech nám volá i více klientů,“ uvedla Šídová.