Stalin nebyl hlupák

Každý, kdo zavraždí miliony lidí, je sociopat. To je ale teprve začátek příběhu, říká v rozhovoru o Stalinovi americký historik Stephen Kotkin.

ČESKÁ POZICE: Knihovny jsou přeplněné biografiemi o Josifu Vissarionoviči Stalinovi. Proč jste se rozhodl do nich přidat další svazky?

KOTKIN: Důvody jsou dva. Za prvé, v uplynulých 20 letech bylo odtajněno mnoho nepřístupných materiálů. Řada historiků, kteří naplnili „stalinské“ knihovny, tudíž neměla přístup nejen k zajímavým, ale zejména podstatným věcem. Já jsem do své Stalinovy biografie všechny tyto odtajněné dokumenty zařadil. Druhý důvod spočívá v tom, že dosud napsané knihy o Stalinovi měly sklon témata tříštit. Máme biografie – a některé výborné – na téma Stalin a kultura, Stalin a teror, Stalin a ekonomika, Stalin a zahraniční politika, jež se štěpí do podtémat Stalin a Evropa či Stalin a Asie. Já se ve své knize zabývám Stalinem jako takovým, se vším, co k němu patří.

ČESKÁ POZICE: Kdo je Stalin se vším, co k němu patří? Veřejnost si například myslí, že Lev Davidovič Trockij, jeho protivník, byl génius, zatímco Stalin géniem průměrnosti, a přemýšlí nad tím, jak se mohlo stát, že Trockého skvělý intelekt prohrál s průměrem.

KOTKIN: To je bohužel jeden z mnoha mýtů o Stalinovi.

ČESKÁ POZICE: Teze, že génia v boji o nástupnictví po Vladimiru Iljiči Leninovi porazila průměrnost, neplatí?

KOTKIN: Je to velmi nešťastná interpretace. Pohřběme ji už. Je poplatná tomu, že nikdo neměl na naši představu o Stalinovi větší vliv než Trockij a jeho pichlavé texty. To jeho pohrdlivý odsudek Stalina udal tón našim představám. Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme – co se Stalina týče – v zajetí Trockého výkladu. Popularita posměšků nad Stalinovým údajně slabým intelektem je přitom docela pochopitelná. Oběti, a Trockij byl jednou z nich, přece obvykle chtějí věřit, že ten, kdo z nich oběť udělal, byl ve své podstatě obyčejný hlupák, průměrný člověk. Jenže to není, mluvíme-li o Stalinovi, pravda ani v nejmenším, jak ukazuji v knize na nepřeberném množství primárních pramenů.

ČESKÁ POZICE: Stalin často bývá, opět v souladu s Trockým, zobrazován jako pokřivení Lenina, přestože se neustále prezentoval jako jeho nejvěrnější žák. Existuje tedy nějaký „skutečný“, Stalinem nepokřivený Lenin, jak třeba ve druhé polovině 80. let hlásal Michail Sergejevič Gorbačov?

KOTKIN: To je další nešťastná otázka, která nás neustále pronásleduje. Vždyť sám Lenin jmenoval Stalina generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu, což byl nový post, který pro něho vytvořil. Mýtus o dobrém Leninovi, který inspiroval Chruščova nebo Gorbačova, neodpovídá tomu, co o historických událostech víme. Historické prameny v drtivé většině ukazují jedinou věc – rovněž Lenin byl zlo. Nezapomínejme přitom, že bolševický režim byl od samého počátku nelegitimní. Lenin se dostal k moci převratem. Pátrat po jeho věrném žákovi či legitimním nebo pokřiveném nástupci je proto do značné míry nesmysl.

ČESKÁ POZICE: Byl-li Lenin zlem, byl jím i Karel Marx? Jaký je vztah Lenina k Marxovi, nebo, vypůjčím-li si přirovnání o žáku a učiteli, byl Lenin věrným žákem Marxe?

KOTKIN: Vaše otázky jsou v zajetí historie. Marx–Lenin–Stalin… Proč takové otázky? Ptáte se ve stylu: Co kdybychom zkusili zachránit Lenina? Nejde to? Opravdu? Ani trochu? Nevadí, můžeme alespoň rehabilitovat Marxe! Proč nás pořád obkružují takové otázky? A jsou to ještě vůbec otázky? Nikdo přece nemůže popřít, že Lenin a Stalin byli přímo, mohli bychom dokonce říct, že organicky, spojeni s Karlem Marxem.

Marxistickou odpovědí na tento problém je myšlenka, že marxismus-leninismus byl Marxovou perverzí. Tato rozšířená myšlenka říká, že někde existuje lepší, opravdovější, původní, Leninem a Stalinem nezatížený marxismus, nedotčený skutečnými dějinami a jejich událostmi, prostě a jednoduše nedotčený či nepošpiněný skutečným světem. Takové fantazírování je však v přímém rozporu s učením Karla Marxe. Marx přece učil, že vše, včetně idejí, musí být bytostně spjaté se skutečným světem, a podle toho bychom to měli soudit. Není tudíž taková „marxistická“ záchrana Marxe antimarxistická? Neslyšíte tu ironii dějin, o které mluvil Hegel?

ČESKÁ POZICE: Možná opět řeknete, že je to další nešťastná, ne-li docela pošetilá otázka, ale přesto se zeptám: Byl Stalin a lidé okolo něho vlastně komunisté? Někteří akademici by řekli, že Stalin byl spíše pragmatikem moci, a jakmile „zhasla světla“ a odešel ze scény, masku věřícího komunisty sňal.

KOTKIN: Největším objevem, kterého jsem se dopídil v dlouho nepřístupných archivech, je skutečnost, že všichni, nejen Stalin, ale i lidé okolo něho, byli komunisté… Když Stalin sešel z pódia, mluvil stejně. I v soukromí se zaměstnával třídním bojem, kulaky, buržoazní revolucí, socialistickou revolucí. Dokumenty mluví jasně. Stalin byl věřícím komunistou, mužem idejí, který pro svou víru mnohé obětoval. Vždyť kvůli své víře strávil dlouhá léta ve vyhnanství, což nebylo v carském Rusku nic příjemného. Svou komunistickou víru získal už jako teenager a udržel si ji celý život. Lenin ho jen naučil taktické flexibilitě – že všechny prostředky jsou přijatelné k dosažení cíle. Tento cynismus byl ale zcela kompatibilní s komunistickými zásadami. Naprostá taktická flexibilita, oportunistická amorálnost, to byl jeden z klíčových komunistických principů – ale jen jako prostředek k dosažení cíle, tedy eliminaci kapitalismu.

ČESKÁ POZICE: Byl Stalin psychopatem?

KOTKIN: Každého, kdo zavraždí miliony lidí, musíme nazývat sociopatem. To je ale teprve začátek příběhu, který by měli historici vyprávět. Odbýt to prohlášením Stalina za bláznivého, šíleného psychopata je příliš snadné. Takové vysvětlení není žádné vysvětlení. Nic bychom tím nevysvětlili. Stalin byl lidskou bytostí a pro své přesvědčení dlouhá léta trpěl. Zlo je mnohem zajímavější, je-li lidské.

ČESKÁ POZICE: Představme si, že by se Stalin nenarodil nebo že by ve 20. letech zemřel. Vyvinul by se sovětský politický systém stejně? Jinými slovy, vytvořil Stalin sovětský politický systém, nebo tento systém potřeboval svého „Stalina“?

KOTKIN:Typy systémů, jako byl ten sovětský, produkují Stalina a potřebují Stalina. Čína koneckonců potřebovala svého Maa a Severní Korea dynastii Kimů. Není žádná náhoda, že tyto typy lidí se dostávají v těchto politických systémech na vrchol. Ale to je jen část odpovědi, současně musíme Maovi či Stalinovi přiznat zásluhy. Samozřejmě že jejich jednání ovlivnily okolnosti, ale na druhé straně oni sami je do jisté míry vytvářeli. Proces, v jehož průběhu se Stalin stal „Stalinem“, je mimochodem velkým příběhem, který v knize vyprávím.

ČESKÁ POZICE: Kdy se tedy stal ze Stalina „Stalin“?

KOTKIN: K tomu už je třeba si koupit a přečíst mou knihu.