Ukrajinci nám do Němec za lepším neutečou

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Německo se chystá svůj pracovní trh otevřít Ukrajincům. Jak to ovlivní českou ekonomiku? Nehrozí jí po případném masovém odchodu Ukrajinců do Německa infarkt? Co se stane, pokud rychle odejdou všichni stavební dělníci a uklízečky? Zvláště stavební firmy již dávno nemají, kde brát lidi, a na východ od Ukrajiny už žádná levnější pracovní síla není. Nebo bude hrát zásadní roli, že si v Česku už Ukrajinci zvykli, že se dorozumí, že je u nás levnější bydlení spod.?

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Zlidštěme imigrační systém

Pochybuji, že by „otevření“ pracovního trhu v Německu podstatně uškodilo Česku. Nevíme, jak dlouho současný nedostatek na pracovním trhu v Česku a Německu bude trvat. Současná konjunktura trvá už dlouho a zanedlouho musí přijít zpomalení. Kromě toho alespoň některým Ukrajincům bude příjemnější spíše naše než německé prostředí; není to jen věc jazyka, ale také zvyků a celkové ambience.

Chceme-li mít co největší prospěch z ukrajinské imigrace, měli bychom významně přehodnotit náš imigrační systém, který stále počítá hlavně s přechodnou pracovní silou, a nestará se o integraci příchozích. Proces získávání povolení k imigraci a následující pobyt u nás pro imigranty je spojen s neskutečnou byrokracií. Tato sféra zůstává mimo zájem politiků (imigranti nemají hlas ve volbách a voličům je to jedno).

Jako bývalý český imigrant do Kanady jsem měl okamžitě po imigraci všechna práva jako kanadský občan (kromě několika čestných práv občanských, jako je volební právo) a nejen, že jsem necítil žádná omezení, nýbrž naopak jsem cítil jasnou snahu oficiálních míst i občanů, abych byl co nejdříve součástí kanadské společnosti. Protože jsem byl hned přijat za „nového Kanaďana“, nijak jsem netoužil po odchodu do jiné země (i když v USA byly platy značně vyšší). Tato velkorysost se Kanadě na všech frontách vyplácí a skutečně nechápu, proč se náš imigrační systém nesnaží prezentovat se podobně.

Máme-li tedy přeci jen starost, jestli nám Ukrajinci neutečou do Němec, což takhle zlidštit náš imigrační systém? Ostatně by nám to slušelo i jako šampionům lidských práv.

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Tři důvody k optimismu

Otevření německého pracovního trhu Ukrajincům by se Česka nemuselo významně dotknout. Máme minimálně tři důvody k optimismu.

Za prvé, sami si nastavujeme roční kvótu pro udělování pracovních víz, a tu můžeme snadno navýšit. Žádostí je mnohem víc, než udělených víz, a tedy i kdyby začali naši ukrajinští zaměstnanci odcházet do Německa, můžeme současný stav během pár let doplnit.

Za druhé, máme čtyřikrát méně ukrajinských zaměstnanců než Polsko, kde si vydělají proti nám v průměru ještě méně. Vyšší motivaci budou mít tedy odcházet spíše z Polska.

Za třetí, budoucí migrace je silně závislá na migraci v minulosti. Stěhování do země, kde je významná menšina spoluobčanů, je mnohem snazší. Odchod do Německa by pro ně nebyl jen vyhlídkou na vyšší příjmy, ale také na vyšší náklady. Nejen na život jako takový, ale i na informace.

Ukrajinci u nás mají zavedené sítě, kontakty, poskytovatele finančních služeb, lékaře, překladatele, pracovní agentury apod. Toho všeho se jen obtížně vzdává.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Přirozený ekonomický vývoj

Bylo by chybou dívat se na odchod pracovníků za lepšími podmínkami jako na negativum. Je to přirozený ekonomický vývoj, koneckonců učebnicová definice ekonomie zní takto: „Ekonomie je věda, která se zabývá distribucí a alokací ekonomických statků.“ Alokovat ekonomický statek (v tomto případě pracovní sílu) na místo, kde dokáže vyprodukovat více nových ekonomických statků, je posun k větší efektivitě ekonomiky a je to něco, co je velmi pozitivní.

Samozřejmě to není v krátkém období pozitivní pro všechny. Firma, která přijde o ukrajinského pracovníka, jenž odešel do Německa, bude muset vynaložit nové náklady na to, aby za něj našla náhradu, popř. bude muset hledat úspory, aby nového pracovníka mohla zaměstnat za vyšší mzdu. Tady hned vidíme, že odchod pracovníků na efektivnější místa nutí firmy k optimalizaci, a tím pádem vyšší efektivitě i doma.

Pro české firmy to také znamená, že jejich dovozy budou levnější. Nezapomínejme na to, že české vývozy ve většině případů nejsou věci, co v Česku vyrobíme kompletně na místě, ale jsou to z většiny věci, které nejprve dovezeme, přidáme jim ekonomickou hodnotu (např. montáží jednotlivých dílů do nového zboží, například auta), a teprve toto zboží vyvážíme. Ceny dovozů jsou tedy podstatným faktorem i pro naše vývozní firmy.

Neumím posoudit, kolik ukrajinských pracovníků bude ochotno zamířit do země, kterou neznají a jejímž jazykem nemluví. Navíc je to země, která si právě vůči takovým pracovníkům nastavila ochranářskou minimální mzdu. Dlouhodobě říkám, že Česká republika by měla umožnit pracovníkům i z dalších částí světa (např. Vietnam), aby mohli jednoduše pracovat, a pak zase odjet zpět, pokud už se jim nebude zdát výhodné pracovat tady (až třeba přijde recese). K tomu potřebujeme jako sůl liberalizovat pracovní trh, trh s bydlením a udělování pracovních víz. Pomůže to nám všem.

Jan Mládek, ekonom

Nejen Ukrajinci, ale i Bělorusové

Pokud Německo otevře pracovní trh Ukrajincům, nebude to úplně dobrá zpráva pro Českou republiku a její ekonomiku. Ve skutečnosti jsou to dvě zprávy: jedna nepříjemná, jedna špatná. Nepříjemnost je v tom, že o ukrajinskou pracovní sílu bude větší soutěž. Daleko horší je však to, že Němci zjevně ztratili víru, že se v dohledné době podaří imigranty, kteří přišli do Německa v posledních letech v uprchlických vlnách přes Balkán a Lampedusu, rychle integrovat do německé pracovní síly a nahradit fyzický úbytek vlastního obyvatelstva. Problém nebude ani tak ekonomický, Německo si určitě může ekonomicky dovolit ještě několik dalších milionů lidí na sociálních dávkách, ale sociálně, bezpečnostně a politicky to může být velmi nákladné s rizikem přelivu i pro nás.

Soutěž o ukrajinské pracující bude určitě výzvou, ale výzvou řešitelnou. Česká republika jim sice nenabídne takové platy jako v Německu, zato má pro Ukrajince řadu jiných výhod. Má relativně blízký jazyk, což umožňuje ukrajinským pracovníkům a jejich rodinám rychlou integraci do společnosti, děti chodí do českých škol a nevytváří se ghetta. Svůj díl práce musí vykonat také státní správa a začít se pozitivněji stavět k žádostem Ukrajinců o dlouhodobá víza, trvalé pobyty a případně i občanství. Současná situace, kdy řada Ukrajinců je v České republice na polská pracovní víza, je nejen nedůstojná pro Ukrajince, ale i nevýhodná z dlouhodobého hlediska pro Českou republiku. Zaměstnavatelé také budou muset něco přidat na výplatách, pokud začne německá konkurence o ukrajinskou pracovní sílu. Jinými slovy, šance naší země udržet ukrajinské pracující v České republice jsou i v konkurenci s Německem velké.

Do České republiky by navíc mohli jezdit i pracovníci z Běloruska, což se zatím děje jen ve velmi malé míře. Bělorusové mají k Čechům ještě blíže než Ukrajinci. V zemi je sice autoritativní režim, který zatím drží ekonomiku státem kontrolovanou, ale pozitivním vedlejším produktem tohoto nedostatku tržních reforem je to, že Bělorusko zatím neprošlo „údolím smrti privatizace“, a pracovní síla proto ještě neztratila disciplínu. Navíc je pro nás výhodou, že v ní převažují pracovníci v technických profesích.

Závěrem, pokud bude reakce státu, zaměstnavatelů i společnosti konstruktivní, Česká repubika o své Ukrajince nepřijde.