Ve světě zuří válka. Její choť se se spolupracovníky angažuje za hranicemi v protihabsburském odboji, zatímco ona zůstává s většinou svých potomků ve vlasti. Nejstarší syn nečekaně zemře na tyfovou infekci. Další syn Jan je odveden do armády – jeho pokus o útěk před odvodem do USA přes Německo se nezdaří. Dcera Alice, jež pomáhá živit rodinu, je od podzimu 1915 do léta 1916 dočasně vězněna za úschovu otcových písemností a hrozí jí trest smrti.
I ona sama je vystavena mnohahodinovým výslechům, navíc nesmí opustit Prahu. Postrádá mužův i dceřin příjem, protože starší dcera je v důsledku věznění propuštěna ze školství. Nad vodou ji finančně drží hrstka přátel. Trápí ji srdeční obtíže, rozvinou se těžké deprese i silná melancholie, na jaře 1918 kvůli nim skončí v sanatoriu. Aby ji režim ze msty neuvěznil, lékaři jí účelově vystaví posudek o nesvéprávnosti. I to je součástí příběhu vážené první dámy Československa Charlotty Garrigue Masarykové (1850–1923).
Vážné a přemýšlivé dítě
Charlotta se narodila 20. listopadu 1850 v Brooklynu, tehdy ještě samostatném městě, jež teprve roku 1898 pohltí sousední New York. Ač je rozenou Američankou, v otcově rodině se traduje, že jejím příslušníkům koluje v žilách královská krev francouzských Kapetovců. Matčini předci pro změnu patří k historicky prvním Američanům, kteří se usídlili v Novém světě, když do Ameriky připluli už v roce 1620 na legendární lodi Mayflower. Je třetí z jedenácti sourozenců.
Její matka, také Charlotta (1825–1891), se plně věnuje rodině, otec Rudolph Garrigue (1822–1891) má ve státě New York významné společenské postavení. V počátcích podnikání neuspěl v knihkupeckém oboru – jeho obchod mu zničil žhář. Nevzdal se však a ničivý oheň využil ke svému prospěchu. Založil protipožární pojišťovnu Germania, jejíž prosperita z něho učinila vlivného a bohatého. Jeho hugenotší předci uprchli z Francie před pronásledováním do protestantské oblasti Německa a na čas zakotvili i v Dánsku.
V dětském věku pochopitelně Charlotta netuší, že se její novou vlastí stanou Čechy, tehdy součást habsburské monarchie. Na rozdíl od některých sourozenců je Charlotta od mládí vážným a přemýšlivým dítětem, jež citlivě vnímá sociální rozdíly ve společnosti. |
Jejich novou řečí se však stala němčina a v amerických kruzích s německými kořeny Rudolph Garrigue navázal prospěšné kontakty. Málo se ví, že se řadu let angažoval v Německém spolku města New York. Jak by se asi tvářil na fakt, že jeho zeť se v budoucnu stane vůdcem československého odboje a jeho nepřítelem bude nejen Německo, ale i proněmecké kruhy působící v USA? Jisté je, že této doby se již Charlottin otec nedočká. Zemře totiž v roce 1891 ve Vídni během cesty za zeťovou rodinou.
V dětském věku pochopitelně Charlotta netuší, že se její novou vlastí stanou Čechy, tehdy součást habsburské monarchie. Na rozdíl od některých sourozenců je Charlotta od mládí vážným a přemýšlivým dítětem, jež citlivě vnímá sociální rozdíly ve společnosti. V USA prožije i občanskou válku Severu proti Jihu, v níž Garriguové podpoří odpůrce otroctví. Ačkoli přirozeně tíhnou k protestantismu, vlivem babičky Cecilie se rodina sblíží s liberálními unitáři, kteří se snaží křesťanství přizpůsobit duchu moderní doby.
Ježíše vnímají jako duchovního učitele, nikoli Boha, a odmítají dogma o třech božských osobách tvořících Svatou trojici. Snaží se nevytvářet závazné a podrobné krédo a při kázáních dávají volnost výkladu kazateli i laikům. Po shromáždění se mnohde diskutuje, unitářští křesťané rozebírají řeč duchovního a hledají vlastní náhled na věc. Není divu, že unitáři oslovili především vzdělanější vrstvy, ale nikdy se nestali masovou církví. Charlotta si však jejich přístup a zásady odnese i do nové vlasti.
Zlomový rok 1877
Sama nemá prestižní vzdělání. Je autodidaktkou – vzdělává se sama. V rodině bývalého knihkupce má přístup k různorodé literatuře, přičemž si často vybírá ke čtení filozofické spisy. Také miluje hru na klavír a s otcovou podporou se rozhodne studovat hudbu v německém Lipsku. Na konzervatoř je přijata roku 1869 i díky otcově solventnosti. Jenže školné nestačí. Zjišťuje, že se dostala na školu, jejíž studenti byli hudebně vzděláváni již od nejranějšího dětství, a zaostává za nimi.
Maximum volného času věnuje hře na klavír a urputně se snaží dohnat spolužáky. Marně. Intenzivní hraní nakonec vede k tomu, že ji při hře často zastaví křeč v ruce. Verdikt je jasný – na koncertní dráhu je nutné zapomenout. Po dvou letech se smutně loučí s Lipskem a vrací se domů k rodině. Mnohé její vrstevnice jsou dávno vdané. Charlotta nikoli. Mladá feministka s vlastními názory, kterou víc než vaření baví náročná intelektuální četba, není ideální nevěstou.
Zlom přinese až rok 1877. Z Lipska se jí ozve přítelkyně a zve Charlottu k výletu do Evropy. Mimo jiné se zmíní o šarmantním studentu filozofie, s nímž přišla do kontaktu a jímž je Rakušan Tomáš Masaryk. Charlotta si vyprosí otcův souhlas a vydává se na cestu do Evropy. |
Zlom přinese až rok 1877. Z Lipska se jí ozve přítelkyně a zve Charlottu k výletu do Evropy. Mimo jiné se zmíní o šarmantním studentu filozofie, s nímž přišla do kontaktu a jímž je Rakušan Tomáš Masaryk. Charlotta si vyprosí otcův souhlas a vydává se na cestu do Evropy. Oba mladí lidé se záhy sblíží díky společným zájmům a Tomáš, dosud ovlivněný zejména německou filozofií, se díky Charlottě seznamuje s myšlenkovými díly anglosaské kulturní oblasti. Do mladé Američanky se bezhlavě zamiluje a rychle ji požádá o ruku.
Na první pokus neuspěje a je zdrcen, své „ano“ mu Charlotta řekne později. Svatba se koná 15. března 1878 v New Yorku. Tomáš se od té doby začne z úcty ke své choti podepisovat i manželčiným příjmením – „Garrigue Masaryk“ a přestane používat své vlastenecké prostřední jméno Vlastimil, které si osvojil za studií. Rudolpha však dceřin sňatek netěší. Dcera se mu po svatbě odstěhuje až za oceán a zeť, jenž vystudoval filozofii na Vídeňské univerzitě, pochází z chudých poměrů a nemá stálý příjem.
Má rozpracovanou docenturu, jen hypotetický výhled na profesorské místo na některé z univerzit, ale i tolik drzosti, aby tchána požádal o peníze, které rodinu zajistí, než se stane docentem. Tchán mu je dá, ale na zetě zanevře, zůstane pro něho nepraktickým učencem neschopným dostatečně zajistit rodinu. Nikdy se nedozví, že se ve stáru Tomáš stane dokonce prezidentem Československa a v USA respektovaným státníkem ze spřátelené země.
Zastánkyně rovnoprávnosti pohlaví
První tři roky žijí manželé ve Vídni a od roku 1882 bydlí v Praze, kde Masaryk získá místo mimořádného profesora na tamní univerzitě. Charlotta je zastánkyní rovnoprávnosti pohlaví, navzdory tomu zůstane ženou v domácnosti. Jednak kvůli pěti dětem, jednak kvůli Masarykově veřejné angažovanosti, jež vede k tomu, že se potomkům věnuje mnohem víc ona než jejich otec. Postupně přijdou na svět děti Alice (1879–1966), Herbert (1880–1915), Jan (1886–1948), Elinka († 1890) a Olga (1891–1978).
Alice s Olgou s podporou rodičů vystudují českou filozofickou fakultu v Praze. Alice zakotví ve školství a za první republiky povede Československý Červený kříž, Olga se roku 1920 provdá do Švýcarska a zůstane stejně jako matka ženou v domácnosti. Herbert vystuduje výtvarné umění a stane se impresionistickým malířem a Jan způsobí rodičům nejvíc vrásek. Nedojde ani k maturitě a řadu let těžce hledá místo ve společnosti. Po vzniku ČSR s otcovou podporou zakotví v diplomacii, kde zanechá výraznou stopu.
Charlotta je zastánkyní rovnoprávnosti pohlaví, navzdory tomu zůstane ženou v domácnosti. Jednak kvůli pěti dětem, jednak kvůli Masarykově veřejné angažovanosti, jež vede k tomu, že se potomkům věnuje mnohem víc ona než jejich otec. |
Stane se nejen československým ministrem zahraničí, ale též kandidátem na prvního generálního tajemníka OSN. Politicky a veřejně činný TGM se v Čechách dostává do četných publicistických i jiných střetů. Roku 1886 s několika kolegy rozpoutá boje o Rukopisy královédvorský a zelenohorský, literární falza, jež měla dokazovat prastarý původ české literatury. Charlottin choť sáhne části Čechů na jejich fetiš a stane se terčem nenávistných výpadů. Podobnou situaci zažívá v hilsneriádě o 13 let později.
Tehdy je žid Hilsner odsouzen za údajnou rituální vraždu křesťanské dívky v obci Polná na Vysočině. Masaryk bojuje proti předsudku, že oběť byla podřezaná úmyslně, protože někteří židé prahnou po krvi mladých křesťanských dívek. Pozdější revize procesu dají za pravdu Masarykovi, do té doby je však vystaven všemožným útokům veřejnosti i vlastních studentů (při nedokonaném lynčování davem je dokonce zraněn) a uvažuje o odchodu do Vídně nebo USA.
Charlotta ho však přesvědčí, že jeho místo je doma, ve vlasti, a že má v úsilí o povznesení české společnosti i boji proti předsudkům pokračovat. Sama se naučí česky a podrobně si nastuduje dějiny i literaturu mužovy země. Jako hudebnice si obzvlášť zamiluje Bedřicha Smetanu, jehož dílu věnuje sérii zasvěcených článků, jež později vyjdou knižně. Zapojí se do překladu dvou knih, angažuje se v několika charitativních i ženských spolcích podporujících ženské všeobecné volební právo (na české půdě zavedené až po zrodu ČSR).
Liberální názory versus konzervativní církevní prostředí
Navzdory manželově angažmá v realistické straně se jako řadová členka zapojí do činnosti levicově radikální sociální demokracie. Nemilou věc zažije v církevní oblasti. S chotěm sice po sňatku vstoupí do reformované církve, se svými liberálními názory i odvahou samostatně hledat svůj pohled na věc však v konzervativním církevním prostředí začne brzy narážet.A protože unitáři v Rakousku nepůsobí, z reformované církve raději odejde a zůstane bez vyznání.
Nemilou věc zažije Charlotta v církevní oblasti. S chotěm sice po sňatku vstoupí do reformované církve, se svými liberálními názory i odvahou samostatně hledat svůj pohled na věc však v konzervativním církevním prostředí začne brzy narážet. |
Válečné útrapy zaplatí tělesným i duševním zdravím. Když 21. prosince 1918 Masaryk přijede z exilu do vlasti, od 14. listopadu jako řádně zvolený prezident ČSR, nalezne svou choť v sanatoriu. Aby jí byl nablízku, odmítne úřadovat pouze na Hradě a na dočasnou dobu si zřídí další kancelář vedle ženina nemocničního pokoje. Ví, že léta trpěla především kvůli němu, a chce jí stát co nejblíž.
Charlottin stav se však již zásadně nezlepší a první dáma státu se na veřejnosti objevuje zřídka. Střídavě pobývá na Hradě, v prezidentském sídle v Lánech či v sanatoriu. Třináctého května 1923 umírá na lánském zámku ve věku nedožitých 73 let. V její osobě odchází mravně i občansky odvážná žena, jež zasvětila svůj život řadě záslužných aktivit a která v podstatě zachránila svého muže pro české země.
