Zatím se překonání koronavirové pandemie drží zaběhaných schémat. Je-li nálož viru v populaci natolik velká, že nemocnice nestačí přijímat pacienty, omezují se styky lidí, aby se nákaza nešířila. Ekonomické ztráty pak spočívají především v karanténě, nikoli v nakažených v pracovní neschopnosti. Pouze loni na jaře, kdy velká část zdravotníků onemocněla, bylo zdravotnictví personálně ohrožené, v současnosti jsou buď imunní po prodělání nemoci, nebo očkovaní. Problémem je mnohem více pacientů.
Očkování má slabiny. Kritici pomalého očkování by si však měli uvědomit, že vakcína se musí podávat dvakrát a udržovat za velmi nízké teploty. Měli by praktičtí lékaři odložit péči o své pacienty a mnohým ohrozit život, aby mohli rychleji očkovat? Kolik lidí naočkují, pokud běžnou péči neodloží? Je sice pravda, že očkování není náročné, ale personál nemocnic zanechal běžné péče, protože zachraňuje covidové pacienty nebo očkuje.
Omezení styků jako řešení koronavirové pandemie přestává s nárůstem nespokojenosti a únavy lidí fungovat. Pokud se nezmění strategie, zdá se, že s nástupem nových mutací viru zůstane současné omezení styků navždy, protože počet nemocných nezačne výrazně klesat, a pokud ano, jen dočasně, než přijde nová mutace.
Nekonečný boj
Koronavirová pandemie je celosvětová, podobná v moderní době nebyla a má jiné rysy než ty v historii. Lidí na Zemi výrazně přibylo, počet jejich styků je obrovský, proto má pandemie mnohem lepší podmínky se šířit, na což se bral ohled loni na jaře a zavíraly se hranice. Dnes víme, že i to je ekonomicky náročné.
Dalším problémem je, že se začnou objevovat mutace, proti kterým není imunní člověk s prodělanou předchozí mutací ani vakcína na ni. Pokud se „příroda“ nesmiluje, boj s pandemií nikdy neskončí, což přinese obrovské ekonomické potíže. Na dluh už žijeme dlouho a vytvářeli jsme jej, i kdy to nebylo třeba. Nelze však vytvořit dluh, který nezaplatí ani naši potomci.
Začnou se objevovat mutace, proti kterým není imunní člověk s prodělanou předchozí mutací ani vakcína na ni. Pokud se „příroda“ nesmiluje, boj s pandemií nikdy neskončí, což přinese obrovské ekonomické potíže. |
Už dlouho se snažíme, aby naši potomci měli co největší nouzi – znečištění Země, vyčerpání zdrojů, finanční dluhy, a především dluh populační. Robotizace výroby nic neřeší, protože výroba není nejdůležitější, nejvíc lidí je třeba ve službách. Jak dostat do práce ty, kteří jsou zdraví a nepracují? Je třeba uvolnit opatření omezující styky, mohou zůstat roušky či respirátory, a postupně proočkovat celý národ.
Politici – vláda i opozice – se domnívají, že se covid smiluje a přestane se šířit. Je však třeba neomezovat styky, vytvořit centra pro rychlé naočkování, vyvíjet nové vakcíny, každý rok obyvatelstvo proočkovat a posílit urgentní oddělení nemocnic a investovat do nich. Svět se změnil, je otevřený hrozbám a znečištěný látkami, o kterých nevíme, jak působí, a ničí lesy a některé živočichy, a budou ničit i lidi. Tento problém nevyřešíme hned, nemocím nezabráníme a z pandemií v minulosti se nelze poučit.
Musíme vyrábět vakcínu doma – buď v licenci, nebo vyvinout vlastní. Nemůžeme záviset na zahraničí, protože každý myslí především na sebe a závazky končí, když jde o život nebo o ekonomické zájmy. Evropská unie morálně nepochybila, postupovala jako obvykle. Vakcíny totiž vyrábějí soukromé společnosti, pro něž je technický problém výroby či zisk důležitější než sliby.
