Hlavním pocitem z letošního předávání amerických hudebních cen Grammy je směs frustrace a nespokojenosti. Umění přestalo být únikem z reality – trendem je správný postoj a reflexe společenských problémů. Jenomže tento přístup zatlačuje hudbu do pozadí. Po předávání zlatých gramofonů většina komentářů v médiích měla jasno: Grammy prý ovládly ženy a sociálněpolitická témata. Není to však natolik jednoduché.
Faktem je, že muzikantům se vyplácí těžit z reflexe aktuálních témat, ale cenné sošky za nejlepší alba směřovaly i k mužům nebo k hudbě bez snahy politicky se zavděčit. Americká Národní akademie hudebního umění a věd letos rozdávala Grammy už po třiašedesáté. Nehledě na zdařilé provedení show, propracovaná interview nebo famózní práci grafiků, kteří si na medailoncích nejlepších interpretů dali záležet, však ve výsledném dojmu zůstává pachuť nespokojenosti.
Angažovanost, několikaminutové obsahově prázdné projevy a důraz na příslušnost, ať rasovou, žánrovou či genderovou, jednoznačně převažovaly, čímž se svátek roztříštil na kusy pod tíhou společenské odpovědnosti, jejíž medializaci část interpretů považuje za svůj hlavní cíl. Přestanou se umělci rozdělovat na muže, ženy, jiná nová pohlaví nebo barvy a budou lidmi, kteří jen tvoří?
Kulturní supi
Klíčovou kategorií, jež obvykle nejzřetelněji reprezentuje to nejlepší napříč žánry, je Album roku. Letos se v ní střetly samé výrazné osobnosti a zastoupení bylo více než vyvážené – zpěvačka Jhené Aiko s třetím studiovým albem Chilombo v žánru neosoul, duo Black Pumas, které nahrálo stejnojmenné album, v němž se propojuje R&B, soul, a nechybí ani přídavek psychedeliky, britská skupina Coldplay a její osmá studiová deska Everyday Life na břehu alternativního a experimentálního rocku s prvky dalších, až osmi hudebních žánrů.
Nebyli však jedinými Brity ve výběru – mezi nominovanými byl i multiinstrumentalista Jacob Collier, kterého baví zkoumat možnosti zvuků, s albem Djesse vol. 3 a zpěvačka Dua Lipa s deskou Future Nostalgia, pugetem popových tanečních skladeb. Nechybělo ani album Hollywood’s Bleeding amerického rapera Post Maloneho, jehož někteří kolegové přezdívají „kulturní sup“.
Nechybělo ani album Hollywood’s Bleeding amerického rapera Post Maloneho, jehož někteří kolegové přezdívají „kulturní sup“. Toto nelichotivé přízvisko náleží bělochům, kteří nastartovali svou kariéru v žánru rap a hip-hop, ale následně se překvalifikovali na jiný styl. Hlavní příčinou jejich chování je pokles zájmu o „bílý rap“. |
Toto nelichotivé přízvisko náleží bělochům, kteří nastartovali svou kariéru v žánru rap a hip-hop, ale následně se překvalifikovali na jiný styl – vedle Post Maloneho třeba Machine Gun Kelly či Mod Sun. Hlavní příčinou jejich chování je pokles zájmu o „bílý rap“, který na mnohé posluchače působí nevěrohodně, jakkoli bílí rapeři pocházejí ze stejně nuzných sociálně-ekonomických poměrů jako jejich černošští kolegové.
Malone však žánry dokáže kombinovat, podle hudebních kritiků je skvělým hitmakerem a umí spojovat to nejlepší ze stylů včetně v USA tolik milovaného country. Nakonec tuto nejprestižnější kategorii vyhrála „hodná holka z dobré rodiny“ Taylor Swiftová, která umí slušně poděkovat a místo řeči plné odkazů k různým vzorům či kolegům ze showbyznysu nebo kritice politické situace zmínila rodiče, respekt k Akademii, a dokonce nechala na pódiu mluvit i spolutvůrce jejího alba.
To se jmenuje Folklore a Swiftová ho nahrála loni během pandemie. Stylizuje se v něm do role vypravěčky za zvuků popu, elektro a indie folku s příměsí alternativního rocku. Folklore vévodilo hudebním žebříčkům a sklízelo nesmírně pozitivní recenze, které oceňovaly dosud „nejsofistikovanější práci“ Swiftové.
Také muži
Faktem je, že ženy bodovaly v mnoha kategoriích. Kromě Swiftové se trofejí může pochlubit mladičká zpěvačka Billie Eilish za nahrávku roku, její kolegyně H. E. R. za píseň roku, Dua Lipa se pyšní oceněním za popové vokální album, Lady Gaga a Ariana Grandeová za popový duet, Miranda Lambertová za country album, Fiona Apple zase za album alternativní hudby a rockový výkon, s rockovou písní uspěla Brittany Howardová. Muži však úplně odstrčení nebyli.
Muži úplně odstrčení nebyli. Ocenění za popový sólový výkon putovalo Harrymu Stylesovi, za rockové album legendární kapele The Strokes a za R&B album Johnu Legendovi. Natolik špatně tedy na tom muži nebyli, vždy totiž záleží na tom, zda novinové titulky hledají prvoplánovou senzaci a jednoduché nálepky, nebo ne. |
Ocenění za popový sólový výkon putovalo Harrymu Stylesovi, za rockové album legendární kapele The Strokes a za R&B album Johnu Legendovi. Natolik špatně tedy na tom muži nebyli, vždy totiž záleží na tom, zda novinové titulky hledají prvoplánovou senzaci a jednoduché nálepky, nebo ne. Jedním z tradičních problémů předávání všemožných cen je takzvaná děkovačka. Letos nastal emocionální průšvih u druhé nejdůležitější kategorie, tedy u Nahrávky roku.
Kromě děkování všem bezejmenným fanouškům a obdivu k nejslavnějším kolegům (už tradičně se všichni vyznávají třeba ke zpěvačce Beyoncé) existuje ještě jeden způsob převzetí ceny – když oceněný hudebník „věnuje“ svou sošku někomu jinému. Tento rok byla královnou této disciplíny teprve 19letá zpěvačka Billie Eilish, jež přebírala gramofon za skladbu Everything I Wanted.
Dle ní by ale soška měla patřit kontroverzní americké raperce Megan Thee Stallion, neblaze proslulé podivnou aférou, při které byla loni v létě postřelena pravděpodobně raperem Torym Lanezem. Celé této trapnosti mlčky přihlížela samotná Megan Thee Stallion, v tu chvíli již oceněná jako Objev roku, která u monologu Billie Eilish v rozpacích nevěděla, jak na něj reagovat.
Cesta do záhuby
USA se už dlouhou dobu točí v kruzích. Poselství z pódia Grammy, do nějž se různě zapletla řada umělců z různých oborů, je následující – ženy a jejich nerovné postavení ve společnosti, rasová nevyváženost a policejní brutalita. Na posledně jmenovanou záležitost navazovalo i vystoupení znázorňující tvrdý zásah bílých policistů proti bezmocnému černochovi v podání rapera Lil Baby během písně The Bigger Picture, jež vyšla na začátku léta, kdy v USA probíhaly nejsilnější protesty hnutí Black Lives Matter.
Umění má lidi spojovat, ale spíš je poslední dobou polarizuje. Aktivismus podobně smýšlející lidi jen utvrdí v jejich cestě, ale jejich odpůrce také. Donekonečna se dělit na pohlaví a rasovou příslušnost je cestou do záhuby, a pokud skutečnou nezávislou tvorbu nahradí módní hnutí za angažovanost, jen to ublíží hudbě a znehodnotí váhu cen. |
Vystoupení během Grammy sklidilo aplaus, nicméně zůstala po něm pachuť dalšího aktivismu. Zejména pro diváky z té části Evropy, kde jsme během minulého režimu měli možnost užívat si angažovaného umění dost a dost. Zůstává proto otázka: K čemu je tato angažovanost dobrá?
Napraví to, že Beyoncé během večera získala už 28. sošku Grammy (a je nejúspěšnější ženou historie těchto cen), nějak situaci, že ženy v 21. století z nevysvětlitelného důvodu stále v průměru dostávají o desítky procent nižší výplatu než muži? Asi těžko. A vyřeší zinscenovaný zásah na pódiu s přídechem trapnosti kriminalitu v ulicích amerických měst? Určitě ne.
Umění má lidi spojovat, ale spíš je poslední dobou polarizuje. Aktivismus podobně smýšlející lidi jen utvrdí v jejich cestě, ale jejich odpůrce také. Donekonečna se dělit na pohlaví a rasovou příslušnost je cestou do záhuby, a pokud skutečnou nezávislou tvorbu nahradí módní hnutí za angažovanost, jen to ublíží hudbě a znehodnotí váhu cen.
