V pátek má ze zámoří dostat ortézu na míru, v které by odjela i olympijský závod. Jenže háček – ortéza její koleno sice zpevní, lyžařku by však mohla omezovat právě ve skocích.
* Přesto – je možné, že byste musela upravit plán skoků, ne?
Ano, bavili jsme se o tom s trenérem. Problém může nastat hlavně v rotaci, což se týká třeba oné helikoptéry. Ale když to nepůjde s roznožkou, tak ji zkusím skočit čistou. To samé u salta, které můžu skákat místo krosu taky čisté.
* Neovlivnilo by to však hodnocení u rozhodčích?
Právě že ne, protože oba skoky mají stejný koeficient. (do rozhovoru se vloží kouč Radek Herot a vtipkuje: „Aspoň by se konečně mohla naučit skákat dobře technicky.“)
* Od zranění uběhlo něco přes týden. Už na vás během té doby přišly černé myšlenky?
To víte, že jo. Všem je asi jasné, co člověku prolétne hlavou.
* A co proběhlo vám?
Dvanáct let směřujete svou přípravu k vašemu vrcholu. A pak stačí jen pár vteřin a najednou může být všechno pryč...
* Momentálně věříte čemu? Že závod na hrách odjedete?
Ano. Jsem ve fázi, kdy bych chtěla jet na sto procent. Je to můj názor, záleží, jak se cítím, jak jsem naladěná. Snad se později v mé hlavě nebudou ta procenta snižovat.
* Jste smířená, že to bude bolet?
Teď spíše cítím tlak. Ale na lyžích to bude jiné. I tak jsem ochotna to podstoupit.
* I přes možné trvalé následky?
To zase ne. Pořád doufám i v příští olympiádu v Soči. Proto si budu udržovat naději, že když to nevyjde teď, tak příště.
