Lidovky.cz: V pátečních střetech mezi milicí a lidmi, kteří proti ní demonstrovali, zemřelo v ulicích Tripolisu přes 40 lidí, další stovky byly zraněny (více čtěte ZDE). Jaká to v Tripolisu vypadá nyní, několik dnů po krveprolití?
V sobotu bylo vyhlášeno stanné právo, řada institucí a obchodů byla uzavřena. Občané vytvořili na ulicích betonové zátarasy, vyzbrojují se. Situace je nevypočitatelná a nelze odhadnout, co se bude v následujících dnech (nebo i hodinách) dít. Obyvatelé Tripolisu se evidentně připravují na nejhorší.
Lidovky.cz: Do toho všeho byl v neděli unesen Mustafá Nú, zástupce ředitele libyjské rozvědky. Kdo za únosem stojí?
Milice, které se, lidově řečeno, naprosto utrhly ze řetězu. Dnes neexistuje žádná síla, která by jim zabránila brát právo do vlastních rukou. Tedy právo v jejich vlastním výkladu, který se řídí jejich osobními, ekonomickými či kmenovými zájmy. O víkendu byl zabit další představitel libyjských zpravodajských služeb, který měl na starosti západní část země, nicméně nebylo zveřejněno žádné oficiální prohlášení. O konkrétních příčinách lze jen spekulovat - může jít o vyřizování osobních účtů, ale stejně tak i o širší politický rámec.
VÍCE ZDE: |
Lidovky.cz: Před necelým měsícem byl unesen také premiér Alí Zajdán. Podobně jako Mustafá Nú, i on byl zadržován pouze několik hodin. Proč tak krátké únosy? Nemají posloužit spíše jako jistá manifestace síly?
Jistě, jedním z důvodů skutečně může být vyslání signálu vládě, že milice drží situaci pevně v rukách. V případě Alího Zajdána šlo o reakci na to, že libyjská vláda údajně odsouhlasila zásah amerických sil vůči teroristovi abú Anasovi Líbímu. Hlavní problém současné Libye je, že se de facto rozpadla na jakýsi konglomerát městských států. Téměř každé libyjské město dnes má svou vlastní, nezávislou městskou radu, pod niž spadají ozbrojené miliční jednotky, které v dané oblasti operují na vlastní pěst. Centrální vláda má velmi omezený, až minimální vliv; není ostatně schopná kontrolovat ani některé čtvrti v samotném Tripolisu.
Lidovky.cz: V dnešní Libyi představují ozbrojené milice zásadní úskalí bezpečnosti země. Na chvilku se ale vraťme do minulosti. Připomněl byste, za jakých okolností a proč milice vznikly?
Po pádu Husního Mubaraka v Egyptě v únoru 2011 se v Libyi začalo protestovat proti Muammaru Kaddáfímu. Původně civilní demonstrace brzy zasáhly množství libyjských měst, která se obávala, že Kaddáfí proti nim použije sílu, a tak se začala vyzbrojovat. Do milicí nejprve vstupovali hlavně běžní občané, postupně se však začali zapojovat nejen dezertéři z vládních jednotek (včetně vysokých armádních představitelů), ale také různé kriminální živly, které situace chtěly využít k osobnímu obohacení. Milice byly tedy vytvořeny k boji proti Kaddáfímu, ale později začaly bojovat také samy mezi sebou, posloužily jako prostředek vyřizování účtů mezi jednotlivými klany. Kmenové nepřátelství mimochodem kvetlo právě za vlády Kaddáfího - ten proti sobě klany popuzoval, aby vzájemně podkopávaly vlastní moc, čímž mu umožňovaly udržovat nad státem kontrolu.
Libyjci si prohlížejí tělo Muammara Kaddáfího (uprostřed)
Lidovky.cz: Právě milice ale v říjnu 2011 dobyly Tripolis a zajaly (a zabily) Kaddáfího...
Ano, přestože je třeba připomenout, že se jim to podařilo s podporou NATO. Mnoho příslušníků milic tehdy zahynulo, čímž získaly gloriolu mučednictví a jakési legitimity, kterou dodnes zneužívají jako prostředek nátlaku. My jsme ti, kteří se obětovali pro revoluci, a proto máme největší právo chránit její výdobytky, tvrdí. Pokud se milicím něco nelíbí, například nějaký zákon nebo jiné rozhodnutí vlády, obléhají parlament čí příslušné ministerstvo tak dlouho, dokud se vládní orgány nepodřídí jejich požadavkům, nebo se s nimi nedomluví aspoň na kompromisu.
Lidovky.cz: Mají milice mocenské ambice?
Domnívám se, že nemají jednotnou ústřední myšlenku nebo zájem. Milice stále kontrolují řadu měst, ale obsadily i další strategické body, např. místa, kde se těží ropa a plyn, nebo infrastrukturu vodovodů a důležitých elektráren. Tím tlačí na vládu, buď aby jim byly vypláceny vyšší dávky za účast v revoluci, nebo aby byly oficálně začleněny do vládních struktur, třeba pod ministerstvo vnitra nebo ministerstvo obrany. Zároveň tudy často proudí pašované zbraně či drogy, zisky pak končí v kapsách lídrů miličních skupin. Ve hře jsou tedy jednoznačně jak mocenské, tak ekonomické zájmy.
Protivládní demonstrace v Benghází. Obyvatelé města protestují proti vládě, jež jim dle jejich mínění neumí zajistit bezpečnost.
Lidovky.cz: Jak se milice chovají k obyvatelům oblastí, které kontrolují? Dopouštějí se vůči nim násilí?
Ano, přesně to je jeden ze zásadních problémů a důvod, proč proti nim nyní lidé protestují. Mocenské vakuum, které v Libyi vzniklo v důsledku občanské války, umožňuje milicím volnou působnost a dává jim možnost převzít funkce, které za běžných okolností náleží státu. Hlídkují v ulicích měst a zadržují lidi na základě zatykačů, které vydávají bez konzultace s generálním prokurátorem a ministerstvem spravedlnosti. Unášejí bohaté lidi, za něž pak požadují vysoké výkupné. Zadržené internují ve vlastních věznicích, ze kterých máme zprávy o tvrdých výsleších a mučení. Milice se chopily role státu, ale činí tak bez komplexního plánu a kontroly libyjské justice, jež ostatně často rozhoduje pod nátlakem právě ze strany milic.
Lidovky.cz: K něčemu takovému však milicím chybí mandát, není to tak?
To sice ano. Jenže státní aparát a veřejná správa je v naprostém rozkladu, v zemi panuje absence vlády zákona, což milicím dává do rukou obrovskou moc. Ústředí je nesmírně slabé a nemůže účinně zasáhnout, není to v jeho silách.
Výcvik nových rekrutů libyjské armády
Lidovky.cz: Vede vůbec z takové patové situace nějaká schůdná cesta?
To je těžká otázka. Vidím dvě možná řešení, která mají naději uspět, půjdou-li ruku v ruce. První musí vzejít ze samotné Libye, je jím iniciativa libyjské veřejnosti. To, že se lidé v Tripolisu odvážili vyjít do ulic a otevřeně se milicím postavit, znamená, že říkají jasné "ne" tomu chaosu, který v zemi vládne. Slabá centrální vláda nemá v očích veřejnosti dostatečnou legitimitu a milice toho zneužívají, ale pokud by se demonstrace masově rozšířily i do dalších měst, snad by je to donutilo zareagovat a stáhnout se do pozadí. Na druhém řešení se musí podílet mezinárodní společenství: maximálně se zapojit do výcviku akceschopných libyjských ozbrojených sil, které by po stažení milicí byly schopné převzít jejich úlohu a zajistit v zemi bezpečí a pořádek.
