UKÁZKA Z KNIHY O VĚDĚ
Původní záměr, vybudovat na Měsíci stálou základnu, ustupoval kvůli kontroverzní a nákladné válce ve Vietnamu do pozadí. Pragmatičtější vláda usoudila, že vesmírná budoucnost Ameriky leží blíže k domovu. Závěrečná výprava programu Apollo s pořadovým číslem 17 měla měsíční výzkum pro dohlednou budoucnost uzavřít.
Vědci v údolí Výpravy Apollo 15, 16 a 17 už nebyly vystaveny takovým politickým tlakům a nemusely vytvářet předmostí pro budoucí kolonizaci. Mohly se tedy řídit téměř výhradně vědeckými cíli, a proto zaujal v Apollu 17 místo pilota měsíčního modulu geolog Harrison „Jack“ Schmitt. Spolu s ním vzlétl velitel letu Gene Cernan a pilot velitelského modulu Ronald Evans.
Po působivém nočním startu 7. prosince 1972 se lunární modul Challenger 11. prosince na oběžné dráze Měsíce oddělil od obslužného modulu a krátce nato Cernan se Schmittem přistáli na povrchu. Tentokrát byla cílem oblast Taurus-Littrow, údolí s plochým dnem obklopené horami při okraji Mare Serenitatis (Moře jasu), krajina, kde zřejmě láva z moří zčásti vyplnila již dříve existující údolí.
Stejně jako u předchozích výprav se uskutečnily tři dlouhé výstupy na povrch. Pozornost se znovu soustředila na sběr vzorků hornin s využitím Roveru, astronauti ale také rozmístili dosud nejvíce experimentálních zařízení tvořících aparaturu ALSEP. Při několika z těchto pokusů bylo nutno stejně jako u Apolla 15 získávat vzorky z hloubky vrtáním sond, tentokrát však vrtání probíhalo podle plánu a nepůsobilo větší zpoždění. Evans mezitím uskutečňoval vlastní cenné pokusy a pozorování z obíhající sestavy obslužného modulu.
Údolí bylo poseto balvany, které se zřejmě sesuly z okolních svahů. Poskytovaly tak cennou příležitost ke studiu měsíčního skalního podloží, jež nebylo změněno dopady meteoritů. Během výprav za vzorky narazili Cernan se Schmittem na bizarní skvrnu výrazně oranžové půdy, jejíž původ vyvolal bouřlivou debatu. Ukázalo se, že jde o plochu přirozeně se vyskytujícího skla sopečného původu, která se odhalila při vzniku blízkého kráteru Shorty. Astronauti rovněž vykonali řadu studií gravitačního pole této oblasti – už dřívější sondy a pilotované lety vedly k objevu oblastí se značně silnější gravitací, anomálií zjevně souvisejících s nahromaděním hustší hmoty v měsíční kůře.
Poslední chvíle astronautů na Měsíci vyplnil malý obřad. Na vzpěře lunárního modulu odhalili tabulku s připomínkou své návštěvy, naložili vzorky a přichystali se k návratu na Zemi. Cernan, jenž nastupoval do modulu jako poslední, ještě vzdal čest vlajce a pronesl: „… teď, když opouštíme Měsíc v údolí Taurus-Littrow, odlétáme tak, jak jsme sem přišli a jak se s pomocí boží navrátíme domů – v míru a naději pro celé lidstvo.“
Knihu Gilese Sparrowa Vesmírné výpravy vydalo nakladatelství Euromedia Group. Text upravila redakce Lidových novin.
