Text je jednoduchoučký: poslouchej, padá sníh, pár odkazů na Tokio a Londýn, trocha transcendence a je to. Původní verze Listen, the Snow Is Falling pochází ze všech lidí na téhle planetě od Yoko Ono a není než mile kýčovitou písničkou. Ze všech kapel na téhle planetě si ji ale vzalo do parády trestuhodně nedoceněné bostonské trio Galaxie 500 a udělalo z ní vrchol své desky This Is Our Music (1990).
Tohle malé mistrovské dílo začíná nenápadně: echem prohnaným akordem, drnkáním španělky, křehkým hláskem basačky Naomi Yang. Na značce 2:43 se ale song zlomí – a nad tím, co se odehrává následujících pět minut, zůstává rozum stát. Kytarista Dean Wareham odpálí své fantastické sólo zlehka, už tehdy je v něm ale cítit obrovská síla, jako zakletá ve sněhem obtěžkaných větvích mocného stromu. Kapela hraje minimalisticky a „dovnitř“, přesto vytváří pocit velebné kosmické prázdnoty. A celé je to vystavěné s maximální precizností, gradací a dynamikou.
Galaxie 500 se rozešli ve zlém už v roce 1991. Na sněhové vločky jejich muziky se však nabalovaly další. Ať už se té muzice říká slowcore, dream pop nebo prostě kytarovka, vždycky v ní žhne aspoň jedna z hvězd téhle galaxie.
