Na těchto obchodech vydělal kolem miliardy dolarů, zatímco zákazníci přišli o své investice. Důkazy ukazují roli Goldman Sachs ve velmi ničivém světle. Investory zlákal tím, že přesvědčil nezávislého úvěrového poradce ACA Management, aby transakci zaštítil svým jménem. ACA to udělali, protože od Goldman Sachs dostali informaci, že Paulson investuje do derivátů v dlouhých pozicích. To nebyla pravda. Pokud by ACA v transakci tuto krycí roli nesehráli, investoři by od Goldmanů sporné deriváty nekupovali, protože by do obchodu mnohem lépe viděli.
Tím podivný byznys nekončí. ABN Amro, která je dnes součástí Royal Bank of Scotland, poté pojistila velkou část maskovaných cenných papírů. Když začal obchod přinášet ztráty, ABN Amro musela zaplatit 841 milionů dolarů. To moc neprospělo vztahům mezi Goldman Sachs a britskou vládou, která je nyní většinovým vlastníkem Royal Bank of Scotland, kterou musela za peníze daňových poplatníků zachraňovat. Pokud je obvinění oprávněné, SEC by měla u Goldmanů otevřít účetní knihy. Banka samozřejmě jakoukoliv vinu odmítá. Už vyšetřování ale zanechá pachuť. Nabourá dojem, že banky jako Goldman byly pouhými prostředníky a tvůrci trhu.
V sázce je ale mnohem víc než reputace jedné banky. Mnoha investorům to potvrdí podezření, že na Wall Street se hrály velmi podivné hry. Samozřejmě to vyvolá dojem, že ostatní banky se pouštěly do podobných obchodů. John Paulson byl dosud považován za jednoho z hrdinů Wall Street. Navzdory krizi vydělal svým investorům 15 miliard dolarů záchranou jejich riskantních investic do podřadných amerických hypoték dřív, než bublina praskla. V médiích vycházely jeho obdivné profily. Už jen podezření, že vydělával proti svým klientům, ho ale zničí. Goldman nedávno řekl ve své výroční zprávě, že vztahy s veřejností jsou kritickým bodem jeho byznysu. Vyšetřování SEC zasadilo reputaci banky velkou ránu.
Konec parlamentní demokracie Süddeutsche Zeitung Komisař Olli Rehn navrhl, aby země eurozóny ještě před schválením v parlamentu posílaly návrhy státního rozpočtu na posouzení do Bruselu. Představuje si to zhruba tak, že v první polovině roku by žádané návrhy dorazily na Evropskou komisi. Nebyly by to kompletní rozpočty, jen základní obrysy. Musely by ale dávat jasnou představu, jak bude země hospodařit. Komise by pak rozpočty analyzovala a poté by je ministři financí zemí eurozóny posoudili. Každé zemi by vydali doporučení ještě předtím, než bude rozpočet představen v parlamentu.
Němci něco takového nikdy nedovolí. Návrh odmítají vládní strany i opozice. „To neprojde,“ řekl Norbert Barthle, mluvčí CDU pro rozpočet. Sociálnědemokratický poslanec Carsten Schneider upozornil, že pokud by se Spolková rada vzdala rozpočtové suverenity, bude to „konec parlamentní demokracie, tak jak ji dosud známe.“ „S něčím takovým bych nikdy nemohl souhlasit,“ řekl Schneider.
Nepodceňujte ústavní soudy Daily Telegraph Jen co se spustí záchranná operace, připravená Evropskou unií pro Řecko, skončí u německého ústavního soudu v Karlsruhe. Pošlou jim tam čtyři němečtí profesoři, kteří proti ní v posledních týdnech velmi ostře vystupují a jsou připraveni zastavit ji za každou cenu. Německý ústavní soud je jedinou institucí, schopnou zabránit rozpínání Evropské unie.
Rozhodnutí o zákazu pomoci Řecku ale může zvednout hodně vášní a vyvolat hodně neporozumění. Vážně hrozí, že média, trhy, ale hlavně země jižní Evropy, nepochopí. Všichni žijí v dojmu, že Angela Merkelová pomoc brzdí, protože před sebou má 9. května důležité zemské volby v Severním PorýníVestfálsku.
Tenhle předpoklad bohužel vypovídá mnohem víc o kultuře jeho hlasatelů než stavu věcí v Německu. Vášeň Němců pro obezřetné hospodaření není jen výsledkem hyperinflací v letech 1947–1948 a 1923. Vychází s hlubšího přesvědčení, že rozumné hospodaření a svobodná demokracie jsou úzce spojeny. Měnový chaos připravil předválečnou Výmarskou republiku o legitimitu.
