Český rozpočet na rok 2011 rozhodně nestojí za oslavu. Je ušitý z řady krátkozrakých účetních operací a na skutečné reformy teprve čekáme. Pokud si ale chcete čekání zpestřit pohledem na zoufalejší účetní kotrmelce, než je zpětné zdanění dotovaných českých solárních elektráren, zvu vás na výlet. Do Polska a Maďarska, kde jsou skuteční mistři v zametání problémů pod koberec. Iluze polské rozpočtové pojistky Poláci přes více než tříprocentní růst hospodářství ne a ne dostat deficit pod vysokých sedm procent HDP. Polsko má v zákonech rozpočtovou pojistku, která spouští tvrdé úspory, když se veřejný dluh vyšplhá nad padesát pět procent HDP. Dluh ale polští alchymisté nehledě na vysoké schodky státní kasy zvládají udržovat na stabilních úrovních těsně pod touto kritickou bariérou. Jak to dělají? Dva jednoduché recepty.
Vytahují prostředky ze státního demografického fondu, kde má stát střádat peníze pro budoucí penzisty. A především rozjeli masivní privatizační vlnu.
Právě díky prodeji státního majetku polská vláda nemusí každoročně záplatovat děravou státní kasu novými půjčkami. Státní dluh narůstá daleko pomaleji a zdánlivě se hraje podle pravidel. Krátkozrakost takové politiky ale přímo bije do očí.
Maďarský Robin Hood V Maďarsku jsou sice rozpočty na oko ve větším pořádku než kdekoliv v Evropě. Vláda chce již v příštím roce srazit deficit z letošních čtyř procent pod Bruselem nařízená tři. Zvolené nástroje ale investory spíše vrací do stavu paniky, než aby přinášely vítané uklidnění.
Prvním sporným krokem je tzv. daň Robina Hooda. Ta má brát bohatým a úspěšným podnikatelským odvětvím. Zavádí dodatečné daňové povinnosti pro banky, energetické a telekomunikační společnosti.
Mezi běžnými lidmi je opatření nesmírně populární. Mezi zahraničními investory, kterým patří celá řada strategických odvětví, už méně. Přízeň zahraničních investorů je přitom klíčovým stavebním kamenem úspěchu menších rozvíjejících se ekonomik, se kterými není radno si zahrávat.
Druhým bizarním krokem vlády premiéra Orbána je snaha znárodnit penze. Vláda začala zabavovat povinné odvody lidí do soukromých penzijních fondů a použije je v příštím roce na záplatování rozpočtu. Vedle toho motivuje lidi k návratu pod státní penzijní pilíř výměnou za převod všech naspořených prostředků do státní kasy.
Tím by mohla jednorázově získat až deset procent HDP. K smůle Orbánova kabinetu jsou ale soukromé úspory na penze z velké části uloženy ve vládních dluhopisech. Vláda tak nedostane do rukou skutečné peníze, ale vlastní dluh, který bude muset trhům znovu prodat.
V kontrastu s tím vypadají všechny krkolomné účetní škrty české vlády jako elegantně promyšlené reformy.
Maďarská podobně jako polská cesta připomíná snahu zoufale leštit jablko, které uvnitř zůstává skrz na skrz prohnilé. Naši sousedi stavějí Potěmkinovy vesnice, které do několika let spadnou.
***
Maďarská podobně jako polská cesta připomíná snahu zoufale leštit jablko, které uvnitř zůstává prohnilé. Naši sousedi stavějí Potěmkinovy vesnice, které do několika let spadnou.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
