Dostali osmdesát milionů korun na vybavení a přitom ústav, kde se zabývají výzkumem vysokého krevního tlaku, prozatím připomíná skanzen socialismu. Na chodbě otlučené plechové skříňky na šaty, ve vstupní hale vyřazený nábytek, oprýskané stěny. „Budova z padesátých let prochází rekonstrukcí, už jsme nechali udělat střechu, rozvody a práce ještě pokračují,“ vysvětluje profesor Luděk Červenka, ředitel Centra experimentálního výzkumu chorob krevního oběhu a orgánových náhrad v pražském IKEM.
Osmdesát milionů z evropských fondů, přidělených Operačním programem Praha-Konkurenceschopnost, padlo na vybavení laboratoří v původní a hlavně ve zbrusu nové budově, skryté v pozadí. Tato moderní stavba měla zajímavý start. Když šel ředitel IKEM někam „nahoru“ zdůvodňovat nutnost postavit tento objekt, přemýšlel, jak vysvětlí, že potřebuje 150 milionů korun na chov hlodavců, když se ve městech vydávají miliony na jejich hubení.
Jednání nakonec ustál a nyní v moderní budově žije přibližně dva tisíce potkanů a tisíc myší jako v bavlnce. Místnostmi tiše šumí klimatizace, lidé nosí na ústech roušky, na podlaze by se dalo stolovat. Myčka velikosti výtahové kabiny právě sprchuje kopu laboratorního nádobí.
Náš průvodce ředitel Červenka zamíří k zasklené stěně. Za průhlednou přepážkou je prostor s chovnými páry, jakýmsi rodinným stříbrem Centra. Hlodavci vypadají zcela normálně, ale do jejich DNA jsou vloženy geny zvyšující krevní tlak, hladinu cholesterolu nebo vyvolávající poruchy ledvin či srdce.
Jejich potomci se stejnými potížemi slouží k pokusům. Ze sterilní části budovy se předávají do laboratoří kruhovým otvorem ve stěně. Poklop z nablýskané nerezové oceli vypadá jako průlez mezi dvěma kosmickými loděmi. Každé zvíře je ozářeno ultrafialovým světlem, likvidujícím mikroby, projde komorou s přípravkem proti hmyzu a ještě parním sterilizátorem. Jde o to, aby žádné nehygienické „šumy“ nezkreslovaly výsledky pokusů.
Sotva vejdeme do laboratorní části obou budov, létají vzduchem milionové částky za přístroje, které jsou v provozu druhý měsíc. Mezi nejdražší zařízení, za více než 18 milionů, patří systém pro bezdrátový přenos signálů ze sond, které má potkan voperované do těla. Zvíře žije na speciální podložce, která nepřetržitě každé dvě sekundy zaznamenává informace o krevním tlaku, srdeční frekvenci a dalších metabolických funkcích. Aparatura dokáže sledovat 40 zvířat současně po dobu několika měsíců.
Takto získaná data jsou pro odborníky velice cenná. Pokud je zvíře v bdělém stavu, chová se jeho organismus přirozeněji než pod vlivem anestetik, takže i nasbírané údaje se více blíží realitě.
„Po určité době potkany usmrtíme a sledujeme, do jaké míry vysoký tlak změnil ledviny, cévy a srdce,“ říká náš průvodce.
Další miliony stály přístrojové systémy k výzkumu funkce ledvin, srdce, jater, vlastností velkých cév a tepen. Na deset milionů vyšla aparatura pro zobrazování molekul, buněk, orgánů a tkání označených kontrastní látkou. Tento postup umožní sledovat, jestli se testovaný přípravek dostal do míst, kam ho odborníci nasměrovali.
Součástí Centra je také malý vepřín s vyhřívanou podlahou, aby se zvířata po experimentálních operacích nenachladila. V jednom z kotců pobíhají tři miniprasátka. Jde o speciálně vyšlechtěnou odrůdu, která neoplývá sádlem jako běžní vepři. Dospělí jedinci váží jenom necelých padesát kilogramů. Chirurgům se s takovým zvířetem mnohem lépe pracuje, protože se při operaci vnitřních orgánů nemusí prodírat vrstvami sádla.
Miniprasátka čeká druhý den pokusná operace, při které odborníci ověří nový typ výztuže pro velké tepny. Vepříky dovezou na jeden ze dvou operačních sálů vybavených špičkovou technikou. Chirurgové z IKEM si zde zkoušejí například nové postupy při operaci srdečních chlopní, stentů, transplantaci jater nebo nejnověji také tenkého střeva.
Možná pomohou brouci Když se po prohlídce většiny prostor Centra přesuneme do pracovny ředitele, začne profesor Červenka mluvit o svém výzkumu. Jeho hlavním cílem je hledání účinných látek na léčbu vysokého tlaku.
Tichý zabiják, jak se někdy hypertenzi kvůli nenápadné devastaci životně důležitých orgánů říká, má přímý vztah k mozkové mrtvici a srdečnímu infarktu. Nemocem, které způsobují v Česku více než polovinu úmrtí.
Hned v úvodu profesor Červenka, který se hypertenzí zabývá od studentských let, zdůrazní, že 90 procent případů tohoto onemocnění je vyvoláno neznámými důvody.
Pokračování na straně 30
Dokončení ze strany 29
Po této zneklidňující informaci přichází další, poněkud optimističtější, že 95 procent látek vyzkoušených na potkanech se dostává do klinické praxe a účinně ovlivňuje vysoký tlak rovněž u lidí.
V posledních letech přibývá důkazů o léčebném vlivu tzv. epoxyeikosatrienové kyseliny. V lidském těle ale tuto látku neutralizuje jeden z enzymů. Tým profesora Červenky se zaměřil na hledání důkazu, že tento enzym lze farmakologicky vyřadit ze hry. Pokud se tato hypotéza potvrdí, chtějí čeští vědci vyvinout nový vysoce účinný nástroj pro léčbu vysokého krevního tlaku.
Dalším problémem, který se vědci z Centra snaží vyřešit, je chronické selhání srdce. Dochází k němu po vyléčeném infarktu, kdy je celoživotní pumpa poškozená a funguje na hranici svých možností.
Činnost „nadoraz“ se po nějaké době, která je u každého pacienta jinak dlouhá, projeví chronickým selháním. Tímto neduhem trpí v Evropské unii téměř 14 milionů lidí a podle odhadů stoupne jejich počet do roku 2020 na více než dvojnásobek. Polovina pacientů umírá čtyři roky po stanovení této diagnózy.
Tým Vojtěcha Melenovského se při hledání vhodného postupu, jak tento problém vyřešit, dal dohromady s entomology. Díky tomuto mezioborovému přístupu se podařilo zjistit, že jeden brouk si vyrábí látku, která se po otestování na hlodavcích ukázala jako velmi nadějná. Podporuje totiž v organismu savců tvorbu látek schopných oddálit rozvoj nebo zpomalit progresi srdečního selhání.
Poznatek bude patrně využitelný také při léčbě chronického onemocnění ledvin. Látka totiž pomáhá déle přežívat potkanům, kterým vědci z experimentálních důvodů odebrali až pět šestin ledvin.
Za jak dlouho se výsledky z laboratoří Centra zhmotní do podoby léku? „Myslím, že časově to bude v řádu desetiletí,“ odpovídá profesor Červenka opatrně. Přibližně za deset až patnáct let se uvidí, jestli lze poznatky využít v klinických zkouškách. A stejně dlouho potrvá jejich přeměna v nový lék.
A pokud jde o poznání příčin vysokého krevního tlaku, to je cesta na ještě mnohem delší dobu. Protože podle profesora Červenky rozumíme jen asi dvěma procentům všech pochodů, které se v lidském těle odehrávají.
Takže témat k bádání bude pořád víc než dost.
