Poučení z jaderné krize

Ještě před japonskou jadernou havárií se zdálo, že svět je na pokraji nové atomové renesance. Značné množství zemí, především však v Asii, se obracelo k jádru jako ke zdroji elektřiny. Důvodem byl především fakt potřeby ekonomického růstu bez škodlivých emisí. Jenže neštěstí v japonské elektrárně Fukušima rozvířilo debaty ohledně rizik spojených s těmito elektrárnami, a to v oblastech s častou seizmickou aktivitou. Spousta asijských zemí, například Indonésie, Filipíny, je poblíž geologicky nestabilního podloží okolo dna Pacifického oceánu, který je hlavní vulkanickou zónou planety a nazývá se pacifický „kruh ohně“. Před událostí, která se udála ve Fukušimě, bylo plánováno ve světě postavit více než 155 jaderných reaktorů a dalších 320 jich bylo navrženo k výstavbě. Pokud by opravdu došlo k naplnění těchto plánů, tak by se podíl výroby elektřiny z jádra do roku 2030 zdvojnásobil, ze současných 15 na 30 procent. Výstavba těchto elektráren je pro některé asijské země nevyhnutelná. Pokud by je totiž nepostavily, mohlo by to tvrdě postihnout jejich budoucí hospodářský růst. Je však důležité držet se toho, co přinesla japonská krize. Musí být uplatňovány tvrdé bezpečnostní standardy a stejně tak musí být poskytnuta maximální ochrana záložním naftovým generátorům. Dále musí mít reaktor co nejbezpečnější schránku. A takto by se dalo pokračovat. Vše, co zde bylo řečeno, platí jak pro Asii, tak pro jakékoliv jiné místo na světě.