* LN Opravdu jste udělal snímek na každém jedenáctém kroku? Musel jste celou cestu počítat...
Ne, to číslo jsem vypočítal z poměru kilometrů a počtu fotografií. Jde o každý jedenáctý krok v průměru. Když se cesty klikatily, fotil jsem méně, naopak na rovných cestách jsem pořizoval snímek i na každém kroku.
* LN Jak na vaše fotografování reagovali lidé, které jste na cestách potkal a kteří se dostali do záběrů?
Někteří prudce, stále jsem musel vysvětlovat, že nejsem žádný paparazzi. Váže se k tomu vtipná historka: na jedné stezce jsem šel cestou přes pole, kde pracovali zemědělci. Jeden z nich na mě začal křičet, že si nepřeje, abych ho fotil. Když jsem mu ale vysvětlil, že vytvářím snímky pro výstavu o svatojakubských stezkách, úplně obrátil a řekl: Tak to si poslužte, ale chci být hned na první zveřejněné fotce! A co se týká poutníků do Santiaga, se kterými jsem se setkával opakovaně, ti mě brali přívětivě, už mě znali a na mé fotografování si zvykli.
* LN To znamená, že jste předem věděl, že nakonec snímky uspořádáte pro výstavu ve videosekvencích?
Na prvních cestách ne. Tvořím zcela nezávisle. Fotografoval jsem průběh stezek a nápad s uspořádáním do videoinstalace se zrodil během té poutnické zkušenosti. Když jsem vytvořil první sledy fotografií, všimla si toho nadace (ARQ ART - pozn. red.) a rozhodla se finančně podpořit mé další pouti.
* LN Kde každý rok najdete čas, abyste se mohl znovu vydat na cestu?
Pracuji v Madridu na Akademii umění (Escuela de Bellas Artes - pozn. red.) a učím dva dny v týdnu. Tamní vedení o mě velmi stojí, a tak mé cestování toleruje.
* LN Co učíte?
Techniku sochařství.
* LN Fotografování je pro vás tedy jen koníčkem?
Hranice mezi jednotlivými uměleckými obory se postupně mažou. Jak je vidět i na této výstavě - fotografie má velmi blízko k videu, a tak je těžké říci, co z toho, čemu se věnuji, dělám profesionálně a co je koníčkem.
