„Když vidím pesimistickou hru, která je dobrá, tak mám dobrou náladu, a když vidím optimistickou veselohru, která je blbá, mám špatnou náladu,“ odpovídá Miloš Kopecký na otázku, co by mu udělalo 105 minut zábavy. Je to záznam starý přes čtyřicet let (z roku 1963). Zachytil rozhovor, respektive dialog Miloše Kopeckého s Miroslavem Horníčkem v šatně karlínského divadla a inteligentní sentence nepokazí ani dobově zabarvený komentář redaktorky, která se jarým hlasem a pro dnešní ucho nesnesitelnou dikcí ptala tehdy dost banálně.
Nejdražší flám na světě VRedutě rozhovor poněkud chytřeji (a o sedmnáct let později) vedl Tomáš Sláma v jednom ze svých divadelních Mikrofór. Miloš Kopecký byl tehdy jeho hostem spolu s Jiřinou Bohdalovou a jejich špičkování bylo přinejmenším roztomilé. Opět se uplatnil Kopeckého suchý humor, třeba když měl vyjmenovat deset pravidel šťastného manželství: „Já bych jenom na počátku řekl, že manželství není od toho, aby byl člověk šťastnej. Manželství je daleko spíš od toho, aby člověk vůbec byl,“ pravil a dodal, že „svatba je nejdražší flám na světě. Pozvete spoustu lidí, ti se napijou, nažerou, pobavěj, pak jdou domů a vy tam zůstanete ženatej...“
Dobře se poslouchá i jeho rozhovor se Zdeňkem Podskalským (1982), například na téma co je to štěstí, překvapivě ztišený je v ukázce z cyklu Básník mého srdce, když čte Viktora Dyka, Jiřího Wolkera a Františka Gellnera. A jistě raritní je záznam ze zkoušky hry V+WKat a Blázen v karlínském divadle v roce 1962.
