Každé srovnání v sobě obsahuje nebezpečí klamu, ale mně ta měsíce a měsíce trvající slovensko-maďarská válka slov o to, jak se budou jmenovat města v učebnicích pro maďarskou menšinu na Slovensku, připomněla pomlčkovou válku. Československo se během této pozapomenuté epizody jmenovalo od 29. března do 22. dubna 1990 česky Československá federativní republika a slovensky Československá federativní republika. Až pak se na necelé dva roky sjednotil název na Česká a Slovenská federativní republika (česky) a Česká a Slovenská federatívna republika (slovensky). Bylo to první, nejnečekanější a pro mnoho Čechů nejnepochopitelnější střetnutí se slovenským nacionalismem. Působilo směsně jen do chvíle, než se ukázalo být prvním signálem o dva roky později dokončeného rozpadu státu.
Podobně směšně, na první pohled a z Prahy, působí válka o to, zda se v menšinových učebnicích mají psát zeměpisné názvy maďarsky, nebo slovensky, a když maďarsky a slovensky, tak v jakém pořadí. Nové učebnice, v nichž byly na prvním místě slovenské názvy (a maďarské věty pak prý nedávaly smysl), vyvolaly mezi pedagogy menšinových škol takové pobouření, že je vraceli a odmítali podle nich učit.
Problémem se pak dokonce museli zabývat na svém summitu premiéři obou zemí Robert Fico a Ferenc Gyurcsányi - především šéf maďarské vlády nad tím vyjádřil podiv. Názvy v učebnicích pak zákonem řešil slovenský parlament, který strávil hodiny debat nad tím, zda mají názvy být jen slovenské, slovensko-maďarské, maďarsko-slovenské, nebo jen maďarské - to „extremisticky“ navrhovala Strana maďarské koalice (SMK). Nakonec zůstaly, stejně jako před rokem 2006, maďarskoslovenské.
Vládní nacionalisté ze Slovenské národní strany mluví o facce slovenštině a zradě Směru premiéra Roberta Fica, který zákon protlačil spolu s SMK. Okolí Slovenska se usmívá, ale ti, kteří o tom něco vědí, přemýšlí, jestli náhodou na Slovensku nevznikla nová vládní koalice. Přinejmenším.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
