PRAHA Podívat se do budovy bývalého Federálního shromáždění v Praze bylo čtyřicet let téměř nemožné. Nejprve místní chodby patřily politikům, pak odtud vysílalo Rádio Svobodná Evropa. Až když objekt v roce 2009 převzalo Národní muzeum a přestěhovalo sem část expozic a kanceláří, mohli dovnitř začít proudit milovníci historie.
Nejen pro ně je teď připravena výstava Město nad městem – vize Karla Pragera, která má připomenout historii a výjimečnost budovy i další díla a život slavného architekta. „Výstava potrvá do 17. dubna, jejím hlavním exponátem je sama budova bývalého parlamentu,“ poukazuje Ivana Havlíková z Národního muzea.
V několika místních sálech si lidé mohou ode dneška prohlédnout reprodukce materiálů použitých k výstavbě, počítačové animace modelu Federálního shromáždění či filmové projekce. Část výstavy se věnuje také nikdy neuskutečněnému Pragerovu dílu. „Představíme originální modely a plány k experimentální bytové výstavbě v Praze ze 70. let minulého století. Prager ji navrhl jako určitý protiklad k tehdejším panelákům. Používal princip makrostruktury – tedy rozšiřování města nikoli do šířky, ale formou určité nástavby. Proto město nad městem,“ poukazuje kurátorka výstavy Lenka Lednická z Centra pro středoevropskou architekturu. Na Pragerovy další návrhy, například bytovou výstavbu v pražských Košířích, však nikdy nedošlo. „Problém představoval nedostatek financí, materiálu i pracovních sil,“ říká Lednická.
Nejstarší část nové budovy Národního muzea, projektovaná Jaroslavem Rösslerem, byla dostavěna v roce 1938 a sloužila jako Pražská burza peněžní a zbožní. Až v roce 1966 vytvořil Prager svůj první návrh domu nad domem.
„Na jeho základě byla vystavěná mostní konstrukce s kancelářemi pro poslance Federálního shromáždění,“ připomíná Havlíková. Podle ní Prager od začátku počítal s tím, že politiky v budově brzy vystřídá některá z kulturních institucí. Čekání se však protáhlo na desítky let. Budovu dodnes spíš než Češi obdivují cizinci. „Je to generační problém. Lidem spíš než architektura budovy vadí její dřívější využití. Cizinci z pražských staveb 20. století ale nejvíc obdivují právě novou budovu Národního muzea a Novou scénu Národního divadla,“ říká konzultantka výstavy architektka Radomíra Sedláková.
