Jako kdyby na předchozí nahrávce zasadil semena a teď mu vyrostly obří kytky: takový je posun kanadského Owena Palletta, jehož Heartland je jedním z prvních alb roku 2010, u nichž výsledek nedělá ostudu zjitřenému očekávání. Dřív jsme ho viděli smyčkovat pizzicato houslí – šlo mu to kouzelnicky lehce, jak technika, tak přirozenost nápadů, které z vrstvení tónů a ťukotu vyrůstaly. Pak nějaké firmy zatrhly mladíkovi používat pseudonym Final Fantasy: písničkář pomalu začínal být slavnější než počítačová hra, po níž se pojmenoval.
Letos už má tedy na titulu své jméno – a v zádech rovnou filharmonii. Sluší se podotknout, že Pallett je výrazný natřikrát: jako autor, one-man showman a autor smyčcových aranžmá. Ze svého věhlasu – spolupráce od Arcade Fire po Pet Shop Boys, kanadská národní hudební cena – vytěžil to, že má k dispozici tuhle velkou drahou hračku. Mark Ronson, producent Amy Winehouse, mu doporučil oblíbenou štaci tvůrců filmové hudby – Prahu. Všechny „alternativní“ postupy, zběsilé stoupačky, šumy a hřmoty provádí Český symfonický orchestr bezvadně: až tu příště bude někdo skuhrat na nepružné hráče, měl by zjistit, čím to, že Pallettova nahrávka se tak vydařila.
Pallett míří vysoko: rozhodl se vytvořit celý příběh – cyklus písní o zrodu, naplnění a konci vztahu. Je tu elektronika, smyčce a klavír v breakbeatových rytmech. Nakonec však vyznívá Pallett především jako šikovný: umí propracovat stavbu s fikanými detaily, ale úctyhodná gymnastika orchestru trochu postrádá protiváhu v matnosti písní. V čemsi je to skutečně album strašně dobrého aranžéra orchestrálních partů. Což je kruté říct, protože Pallett je poctivý a oba jeho české koncerty byly triumfem nápaditého profíka. Ale ať není pochyb: tenhle sloupek chce být hlavně doporučením naprosto přesvědčivého autorského zpěváka, který umí vyprávět o emocích tak, jak to má v -dobré písni být. Nově a srozumitelně zároveň.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
