Tuto sobotu vyvrcholí v pražském klubu Roxy/NoD festival kresleného seriálu KomiksFEST!, který se již čtvrtým rokem snaží ukázat, že svět komiksu není pouhým veselým obrázkovým čtením. Organizátoři znovu dokázali najít komiksové rezonance s řadou dalších uměleckých aktivit. Po celý tento týden byly zahajovány výstavy, křtěny nové knihy a probíhaly besedy a divadelní představení, často na nečekaných lokalitách. Dnes například předvede „bezdomovecké divadlo“ Ježek a Čížek svéráznou adaptaci kultovního komiksu Maxe Anderssona Pixy o putování otce do podsvětí za potraceným plodem. Představení se uskuteční v Klubovně 2. patro v Dlouhé ulici 37, Praha 1. Sám Andersson, jenž patří ke špičce alternativního komiksu, přijede v sobotu představit svou česky nově vydanou knihu Bosenský plackopes, inspirovanou návštěvou bývalé Jugoslávie. Zítřejší dopoledne si užijí děti – jsou pro ně připraveny animované filmy, křest nového alba Asterixe či samolepková dílna s Lelou Geislerovou.
Kometa se vrací V 19.30 budou předány ceny Muriel pro nejlepší komiksové počiny uplynulého roku. V nominacích dominují tři díla: soubor paranoidních minikomiksů Pandemonium od Džiana Babana a Vojtěcha Maška, třetí díl sešitové série Voleman od zřejmě nejtalentovanějšího komiksového kreslíře Jiřího Gruse a debutové album 130: Odysea od debutanta Nikkarina. Naději na ocenění za nejlepší přeloženou publikaci má teoretický úvod Jak rozumět komiksu.
Doprovodné výtvarné výstavy budou probíhat po většinu listopadu. Nejdůležitější z nich je dvojice expozic v Novoměstské radnici na Karlově náměstí. Návraty Komety upozorňují na dvacetileté výročí prvního čísla komiksového časopisu Kometa a přicházejí se zajímavým konceptem: současní výtvarníci si vybrali některý ze starších komiksů otištěných v Kometě a vytvořili na něj variaci. Výsledky potvrzují očekávaný posun k postmodernějšímu chápání kresleného seriálu, ústup z pozic serióznosti a snahy o maximální realismus v provedení. Ohlédnutí do čerstvé historie domácí tvorby je doplněno prezentací Komiks za železnou oponou. Polský teoretik Michal Slomka zde na příkladech východoevropských kreslených seriálů ukazuje, jak často jejich tvůrci sahali k prostředkům sci-fia dalších populárních žánrů, aby se mohli oklikou vyslovovat k palčivé současnosti. Nechybí ani ukázka cenzury, dokonce v jejím bizarním extrému. Faksimile „doporučení“ polského cenzora z roku 1989 obsahuje zejména jeho připomínky k nedokonalé anatomii postav, jež má být výtvarníkem opravena. Aranžmá expozic vypovídá o velmi omezených prostředcích, nicméně i tak patří v rámci galerie Novoměstské radnice k nejhojněji navštěvovaným výstavám. Oholený Lenin s Hitlerem Snad nejkurióznější výstavou je představení 65 metrů dlouhého gobelínu od Věry Mičkové, jenž je pokusem o repliku slavné tapiserie z Bayeux staré téměř tisíciletí. Ačkoliv historik umění Pavel Černý, autor průvodního slova ke tři roky vznikajícímu gobelínovému dílu, s tímto názorem nesouhlasí, bývá slavná tapiserie často označována jako historicky první komiks.
Dílo je k vidění v klášteře sv. Anežky České. Originálním gestem je také expozice obrazů Romana Toliciho v Rumunském kulturním institutu. Výtvarník zde zobrazuje slavné historické postavy zbavené jejich mužné ozdoby – kníru. Oholený Lenin či Hitler vypadají překvapivě bezbranně, téměř lidsky.
***
Právě vyšlo
BRUTTO Další pokus o nalezení platformy pro českou tvorbu, první svazek řady „brutálně jemných komiksů“. Trojice sešitů v jednom balení, napoprvé v exkluzivním složení Lela Geislerová, Jiří Grus a Džian Baban – Vojtěch Mašek. Všechny příběhy mají společnou značnou úroveň libreta a usazení děje do (téměř) každodenní reality.
NIKKARIN: 130: ODYSEA Dvaadvacetiletému Nikkarinovi bývá vyčítána až přílišná blízkost s francouzským umělcem Moebiem, ale od téhož mistra se přece učil i Kája Saudek. Nikkarin je křehký snílek, jenž se nejlépe vyjadřuje obrazem. Kromě surrealistické citlivosti v sobě hýčká tesknotu obrázků z Malého prince. Když občas hrdinové promluví, je poetika pryč. (Obě knihy vydal Labyrint)
