Jak to může vypadat v praxi, ukazuje osud Prášilska na Šumavě, kde byl vojenský prostor Dobrá Voda zrušen před 20 lety.
Těsně nad obcí Hartmanice byl až do roku 1990 zákaz vjezdu. Velká tabule hlásala, že je tam životu nebezpečno. Světy před tabulí a za tabulí spolu nekomunikovaly a místní to brali jako fakt. Dráty, zdi a zátarasy byly přece součástí jejich života. Občas bylo dole vidět důstojníky Československé lidové armády s rodinami, jak vyjíždějí v gazících nahoru sbírat borůvky. Jednou za týden se dole v Sušici objevil autobus s obyvateli Prášil, které újezdní úřad vyvážel do divadla nebo na tancovačku, protože právě oni bydleli nejhloub v újezdu a zasloužili si kulturní výchovu.
Když se v roce 1990 poprvé smělo za tabule se zákazem vjezdu, na „check pointu“ v Nové Hůrce ještě vojáci kontrolovali turisty i řidiče. Vojenský újezd Dobrá Voda se táhl od Hartmanic přes Prášily až k Železné Rudě a naštěstí nepodléhal Sovětské armádě jako třeba Milovice, nýbrž armádě československé – podobně jako Brdy. I proto získalo rušení újezdu konkrétní obrysy už v dubnu 1991. Jednání mezi armádou a civilní správou tlačil zejména tehdejší přednosta Okresního úřadu v Klatovech Ivan Petrů. O půl roku později usnesení vlády č. 541 o zrušení vybraných vojenských újezdů věc potvrdilo. Vojáci na Šumavě končí.
Ale pak se všechno zadrhlo a nastalo několik trudných let, na které obyvatelé Šumavy vzpomínají se vztekem.
Kýžený rozvoj, nebo Disneyland?
Převod majetků na obec uvázl. V roce 1994 proto nově zřízená obec Prášily požádala českou vládu o nápravu. Většina vojenského majetku totiž přešla nikoli na obec, ale na Vojenské lesy a statky Sušice, jež v újezdu za socialismu hospodařily a byly později delimitovány pod Vojenské lesy a statky Horní Planá. To převod nemovitostí zkomplikovalo. Hrálo se o čas. „My tady sedíme a čekáme, až nám ty baráky pod zadkem prodají,“ řekl tehdy jeden z obyvatel Prášil.
Neuvěřitelné průtahy vznikly kolem předávání nemovitostí.
Část jich přešla na Vojenské lesy a statky, část na ministerstvo obrany, část na Národní park Šumava a část byla určena do výběrových řízení a dražeb. Plocha újezdu byla tak velká, že tvořila téměř třetinu čerstvě založeného národního parku. Jeho správci pak přišli s tím, že dvě páteřní komunikace probíhající bývalým újezdem budou znovu uzavřeny či regulovány vybíráním mýta. Prášily, právě přeživší svou klinickou smrt, měly být podle návrhu územního plánu Šumavy, který předložil vládě ČR ministr životního prostředí Ivan Dejmal, určeny k mírnému rozvoji, další obce újezdu ke stagnaci. Celé oblasti začali místní říkat „skanzen lidské blbosti“.
Přesto na Prášilsku už v první polovině 90. let vznikají první projekty rozvoje. Tam, kde stál panelák fungující jako „vesnice pod jednou střechou“, sází na agroturistiku Hana Stejskalová, dojička, jejíž rod vlastnil tři zámky u Prahy. S ideou evropského kulturního centra mezi farou a dosud zdevastovaným kostelem v Dobré Vodě přichází v roce 1994 mladý konzervatorista David Fotter. Z 23 domů obce jsou tehdy obydleny jen dva. Brzy poté se kostel stává opět srdcem obce. Naproti, přímo v místě újezdního úřadu, se otevírá židovské muzeum. Vedle kostela je obnovena kaple s pramenem železité vody, podle níž dostala osada své jméno.
I obec Prášily bojuje za oživení. V půli 90. let se objevuje první pěkná hospoda. V létě 1997 je po mnoha peripetiích otevřen turistický hraniční přechod do Německa v místě zbořené obce Gsenget. O rok později je zpřístupněna bývalá radarová stanice na nedaleké hoře Poledník, kterou původně chtěli ochranáři zbořit. Na přísně střeženém Poledníku se za socialismu odposlouchávaly telefonické hovory západních politiků. Trvá ale ještě dalších deset let, než se porevoluční sny stanou skutečností.
Klíčové momenty přicházejí až v novém tisíciletí. Na konci roku 2006 otevírá Kateřina Neumannová první etapu cyklostezky vedoucí bývalým vojenským újezdem. Předloni začíná fungovat penzion Rovina nad Hartmanicemi, v místě zbořené obce. Procitají i Prášily: V obci je díky masivním investicím pražského podnikatele Miroslava Zámišky zřízen archeologický park, botanická zahrada a keltská osada, čímž se razantně snižuje až sedmdesátiprocentní nezaměstnanost. Brzy přibude hotel pro bohatší klientelu a další atrakce. Částečné kolaudace se roku 2005 dočká centrální stavba obce – místní zámeček, jehož spolumajitelce Dagmar Brčákové se daří restaurovat několik historických místností a otevřít tu penzion s uměleckou expozicí. Menší část zámečku si kupuje zpěvačka Lucie Bílá. V roce 2006 je otevřen dům s ubytováním a chovem koz na půdorysu staré zaniklé stavby. V roce 2004 začíná první etapa obnovy místního pivovaru a v roce 2008 revitalizace historické papírny Eggert. Bude to práce na další dlouhá léta.
Skupinamístních lidí, jejichž počet se mezitím rozrostl o třicet, se snaží napomáhat citlivé obnově toho, co zbylo z obce Prášily, i budovat hodnoty nové. Zároveň však začíná boj dvou frakcí obyvatel. Jedni vývoj chválí, druzí varují před vznikem komerčního apartmánového Disneylandu. Jedni chtějí hlučně slavit keltské svátky, druzí chtějí ctít klid. Jedni mluví o rozvoji, druzí o destrukci.
Pozor, nevybuchlá munice Dnes už jen pamětníci cítí pozůstatky někdejší vojenské činnosti: letní autobusy NP Šumava mezi bývalou obcí Skelná (z ní zbyl jediný, dnes neobydlený dům) a Prášily musí jet na jednom místě krokem. Je to tam, kde na silnici zbyly pruhy kočičích hlav. Tady měly během vojenských manévrů přejíždět tanky meandry říčky Křemelná směrem od dopadových ploch mezi bývalou obcí Cetlova Hůrka a bývalou obcí Frauenthal. Dodnes je tu vidět betonové piloty, na kterých měl most stát. Dodnes jsou tu kvůli nevybuchlé munici zákazy vstupu podél cest, táhnoucí se až k bývalé obci Stodůlky.
Pražský cyklista, kterému Prášily stojí za to, aby si sem zajel třeba jen na jeden den, má ještě šanci projet kolem khaki dvojdomků. Možná vůbec nezaznamená, že pod dnes už hezkou fasádou Prášil bublá nový boj, tentokrát ne mezi vojenskou a civilní správou, ale mezi skupinami obyvatel a investorů. Boj, který ještě dlouho nebude u konce.
***
Jedni chtějí hlučně slavit keltské svátky, druzí chtějí ctít klid. Jedni mluví o rozvoji, druzí o destrukci.
O autorovi| RADOVAN HOLUB publicista
