Tradiční „okurková“ sezona byla letos koncem července rozvířena zprávou, že do Prahy poprvé dorazil originální text (respektive fotokopie originálu) mnichovské dohody. Pro veřejnost to muselo působit senzačně, navíc když do prezentace byl zapojen i Senát a jeho předseda se zúčastnil slavnostního předvedení faksimile mnichovské dohody vystaveného v Kolovratském paláci.
Historici se však museli podivit. Faksimile mnichovské dohody je v Praze již od 50. let minulého století a dnes je uloženo v Národním archivu. Kolegové z Vojenského historického ústavu, kteří celou akci připravili, obdrželi dokument od autorů tohoto článku (můžeme se jen trpně pousmát nad neseriózním přístupem) už před rokem. Díky zprostředkování našeho velvyslanectví v Berlíně jsme fotokopii originálu obdrželi v roce 2006 z německého ministerstva zahraničních věcí. Způsob prezentace mnichovské dohody považujeme za velmi nešťastný. Pokud mluvíme o mezinárodněprávním dokumentu, musíme jej prezentovat jako celek, a nejen jeho část. Mnichovská dohoda obsahovala také čtyři dodatkové protokoly, které tvoří její nedílnou součást a které byly všemi čtyřmi hlavními aktéry podepsány.
Nešlo o žádné formality: V jednom z dodatků je britskou a francouzskou vládou zdůrazněno, že stojí za svou nabídkou mezinárodních garancí hranic československého státu proti nevyprovokovanému útoku, jak ji definovali v tzv. anglofrancouzském plánu z 19. září 1938. Stejně tak další dodatek vyhlašoval, že pokud se v Československu nevyřeší problém polské a maďarské menšiny, sejdou se zástupci čtyř velmocí znovu, aby tuto otázku vyřešili. Rovněž nedílnou součást mnichovské dohody tvoří mapa, na níž byla vyznačena pásma I.-IV. odstoupeného území (sama dohoda na tuto mapu v článku 4 odkazuje). V textu dohody nejsou hranice odstoupeného území nijak přesněji definovány. Jak se hledá originál Proč je tedy veřejnosti předkládán neúplný dokument? Vždyť stačí vzít kteroukoli z řady domácích i zahraničních edic, v nichž je dohoda publikována včetně dodatků. A výstavka v Senátu by rozhodně měla být doplněna i o všechny dodatky.
Také komentáře, které v souvislosti s prezentací mnichovské dohody zazněly, budí údiv. Již před dvěma lety jsme spolu s Alexandrou Blodigovou na stránkách LN při výročí Mnichova prezentovali další osudy tohoto tragického dokumentu. Přesto z televizního komentáře zaznělo, že bude třeba vyhledat další originály v Paříži, Londýně i Římě. Je tedy třeba znovu opakovat již dříve vyřčené: Na základě dokumentů, které jsme měli možnost studovat v Londýně, se britská strana začala po originálu dokumentu nebo alespoň po ověřených kopiích shánět již v roce 1938, neboť chtěla mít o mnichovské dohodě „pokud možno kompletní dokumentaci“. Zajímala se též o to, zda byly ve skutečnosti vyhotoveny i francouzské a italské verze. Výsledek? Podle vedoucího Central Departmentu Franka Robertse byla příprava mnichovské dohody „velmi nestandardní, co se týče technické otázky jejího sjednání jako mezinárodní smlouvy“. Jak dokazuje další dopis Central Departmentu z 10. prosince 1938 britskému velvyslanectví v Německu, původní záměr čtyř podepsaných výtisků v důsledku rychlého průběhu událostí padl, a vzhledem k nedostatku času během konference byl vyhotoven jen dvojí originál včetně dodatku a dodatkového prohlášení podepsaný všemi čtyřmi politiky. Ten byl v souladu s pravidly mezinárodního práva uložen na německém ministerstvu zahraničních věcí. Britové, Francouzi a Italové si odvezli pouze fotokopie originálu. Stejně tak získala britská strana od německého ministerstva zahraničních věcí jen fotostaticky zhotovené kopie dokumentů o činnosti mezinárodního výboru pro stanovení konečných československých hranic v Berlíně, jenž měl vytyčit tzv. páté pásmo československého území, které mělo být odstoupeno Německu.
Jedinými originálními dokumenty, které si Chamberlain z Berlína odvezl, byla mapa připojená k mnichovské dohodě, na níž byla vyznačena první čtyři pásma odstupovaného území a britsko-německé prohlášení, kterým poté mával pro přítomné fotografy po přistání v Anglii. Originál dohody je uschován v trezoru Auswärtiges Amtu v Berlíně. Janu Němečkovi a Jaroslavu Šebkovi z Historického ústavu němečtí archiváři originální dohodu zapůjčili a umožnili také pořízení fotokopie celého spisu. Dohoda je zde uložena ve všech čtyřech jazycích, nicméně signatáři podepsali jenom verzi německou a anglickou. Je zde uložena také originální mapa i protokol z jednání berlínského výboru velvyslanců signatářských zemí, kteří rozhodovali o rozsahu tzv. V. pásma odstupovaného území.
Co říci závěrem? Asi bychom měli trochu lépe a uvážlivěji zacházet se svou minulostí a postavit systematický a dlouhodobý výzkum nad lacinou honbu za senzacemi.
O autorovi| JAN KUKLÍK, JAN NĚMEČEK, Autoři jsou historici
