Představy českého publika o tom, jak se v Británii inscenuje Shakespeare, vytváří hlavně cyklus příšerných televizních inscenací BBC. Každá živá ukázka toho, jak se k nejslavnějšímu dramatikovi všech dob přistupuje za kanálem La Manche, je dvojnásob záslužným počinem. Zásluhy v tom ohledu mají Letní shakespearovské slavnosti: letos bylo možné v Ostravě, Praze a Brně vidět GB Theatre Company s komediemi Veselé paničky windsorské a Jak se vám líbí.
GB Theatre Company je kočovné divadlo se vším všudy. Obejde se bez speciálního svícení, bez reprodukované scénické hudby, celá výprava (pro obě inscenace prakticky stejná) by se klidně vešla na komediantský vůz. Kostýmy jsou ovšem poctivě historické, žádná aktualizace či náznakovost tady nemá místo. S jednou trochu kuriózní výjimkou: ctihodnou windsorskou měšťanku paní Fordovou a naivní pastýřku Audry hraje černoška, všichni se přitom tváří, že na tom není vůbec nic zvláštního. Multikulturalita zkrátka dělá divy. Ještě více to však vypovídá o typicky anglosaském přístupu k věci. Má se za to, že všichni chápou, že divadlo je domluvená hra založená na sdílených konvencích, a není tudíž nutné brát vše smrtelně vážně a úplně důsledně. Platí to i o velkorysém přístupu k věku hereček, které v jedné inscenaci hrají postarší „paničky“ a ve druhé „princezničky“, které uvažují o tom, že by nebylo marné zkusit se zamilovat.
Co se naopak bere velmi vážně, je komediální řemeslo. Všichni herci skvěle mluví, respektují kontury svých postav, a pokud ironizují nebo nadsazují, činí tak s nenápadnou a samozřejmou lehkostí. Povoleno je naopak předvádět techniku v dlouhých monolozích nebo v řečnických soubojích směřujících k potlesku na otevřené scéně. Režie tu a tam přihodí situační vtip, nedere se ale do popředí a v zásadě se velmi pokorně drží litery i smyslu textu. Jistěže to není univerzální recept na jediné správné divadlo. Pro diváka uvyklého bezohlednému nakládání s textem, nejrůznějším řachandám a zálibě v tzv. „utírání nosu židlí“ je ovšem taková inscenační uměřenost balzámem. A co víc, ono to vychází - ukazuje se, že Shakespeare může být vtipný, aniž by byla legrace uměle dodávána zvenčí.
Veselé paničky windsorské jsou navzdory své popularitě jednou z nejslabších Shakespearových her. Narychlo spíchnutá fraška postrádá poetické kvality i temné podtóny vrcholných komedií a zesměšňovaný záletník Falstaff je tu jen banálním a otylým stínem velkolepého cynika a zhýralce z her o Jindřichovi IV. Když se ale podíváme na věc z jiného úhlu, lze říci, že na slabší hře o to víc vyniklo, jak samozřejmě dovedou Britové spojovat respekt k autorovi s nadhledem a neokázalým komediantstvím, které se nevyhýbá fraškovité pokleslosti, aniž by se snížilo k podbízivosti. Nemluvě o sympatické chuti nenechat se odradit deštěm, který klidně mohl být - alespoň v Praze - dostatečným důvodem ukončit představení. Ještě kdyby tak představitel Sira Falstaffa trochu omezil žertovné koulení očima.
Jak se vám líbí je naopak komediální klasika nejtěžšího kalibru. Komplikovaná převleková zápletka s několika mileneckými páry, proslulou dvojicí šašků, s téměř tragickým úvodem a absurdně naddimenzovaným happy endem, prolnutá ironizovanou pastýřskou idylou i melancholickými tóny. Inscenace byla z nabízené dvojice nepochybně tou lepší, zároveň však ukázala limity GB Theatre Company; takto kvalitní text je už přece jen jednoznačným důrazem na komediálno poněkud ochuzen. Z hlediska čirého veselí si však diváci přišli na své. Spíše než sami protagonisté přitom vynikali představitelé vedlejších rolí. Zazářil jak operně přepjatý misantrop Jacques, tak „nahrávačka“ hlavní hrdinky. Zaskakující Stacey Roca si za výkon v nevděčné roli postavy, která musí dlouhé minuty sekundovat slovním přestřelkám hlavního mileneckého páru, zaslouží absolutorium; doufám, že to hlavní hvězdě souboru nikdo nepřeloží, ale stále častěji jsem v takových chvílích sledoval výmluvně mlčící Celii než roztomile švitořící Rosalindu.
Vypravit se na divadlo, jakým je GB Theatre Company, je cosi jako pustit si staré blues. Přímočará jednoduchost, pár důvěrně známých triků - a stejně se hned tak neomrzí. Obdobně klamavý je i dojem, že je to cosi samozřejmého a banálně snadného: marně pátrám v paměti, kdy jsem takto účinnou jednoduchost viděl v podání jakéhokoli českého souboru.
The Merry Wives of Windsor
režie Jenny Stephens
As You Like It
režie Neil Sheppeck GB Theatre Company, Letní shakespearovské slavnosti.
