Předchůdkyně dnešní Akademie výtvarných umění (AVU), Umělecká škola Společnosti vlasteneckých přátel umění, vznikla dekretem císaře Františka I. z 10. září 1799. Škola sídlila v Klementinu a jejím prvním ředitelem byl Josef Bergler. Během 210 let se pak změnila z původního učiliště pro grafiky a ilustrátory v prestižní uměleckou školu.
Koncepci ústavu na konci 19. století významně ovlivnil známý podporovatel umění Josef Hlávka. Na jeho popud byla škola roku 1896 zestátněna a místa v profesorském sboru zaujaly přední osobnosti tehdejšího uměleckého života v čele s malířem Juliem Mařákem. Díky Hlávkově podpoře škola dostala v roce 1903 nové sídlo v sousedství Stromovky. Architekt nové, dodnes používané budovy Václav Rošlapil se inspiroval podobnými školami v cizině. Škola měla tradičně bohaté styky se zahraničím, které udržovala i za první republiky – například František Kupka působící v Paříži byl externím profesorem akademie. V Praze pak předávali své zkušenosti mladším Vojtěch Hynais, Jan Štursa, Josef Gočár nebo historik umění Václav Vilém Štech. Po druhé světové válce a zejména po únoru 1948 byly styky se zahraničím omezeny, proslulost si nicméně získal restaurátorský ateliér založený Bohuslavem Slánským. Po listopadu 1989 se AVU naplno otevřela světu. Dosavadní tradiční spektrum ateliérů bylo například rozšířeno o sekci intermediální nebo konceptuální tvorby.
