Zlepšovat jejich situaci je přitom víc než nutné. Od revoluce se tato oblast de facto téměř nezměnila. „Překonáváme nesmírnou setrvačnost tohoto starého systému. Po desítky let, řekl bych dokonce, že historie je někde až v období RakouskoUherska,“ řekl v minulosti lídr ODS Petr Nečas, který ve funkci ministra práce a sociálních věcí s transformací začal.
Zatímco jinde v Evropě je téměř nemožné, aby bylo dáno dítě do ústavní péče z jiného důvodu, než je ohrožení života, v Česku jsou do nich děti posílány třeba i proto, že mají doma rodiče nepořádek. „Minimálně každé druhé dítě je z rodiny odebráno z důvodu sociálních problémů a krize v rodině. To je v přímém rozporu s Úmluvou o právech dítěte,“ reagoval vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb.
Za Evropou zaostáváme například v pěstounské péči. Zatímco jinde je tato forma péče o ohrožené děti naprosto běžná, u nás je spíš výjimkou. „Není dostatek náhradních rodin a vůbec se zatím neujala pěstounská péče na přechodnou dobu, ač byla uzákoněna,“ popisuje ředitelka občanského sdružení Rozum a Cit Miroslava Máliková. Děti tak většinou končí v dětských domovech a v diagnostických ústavech. V těch jich je v současné době až dvaadvacet tisíc. Každý rok je ústavní péče soudně nařízena zhruba 1600 dětem. Za takto vysoké číslo je Česká republika kritizovaná Evropskou unií i OSN. „Nikde v Evropě nemají tolik dětí v ústavní péči,“ potvrdila šéfka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Opakující se kritika směřuje spíše než k dílčím problémům k celkovému systému péče o ohrožené děti. „Nejde tedy o nedostatky, které by bylo možné konkretizovat a řešit v rámci jednoho resortu, ale o selhání systému jako celku – tedy především o selhání koordinace, spolupráce a slaďování činností odpovědných resortů,“ píše se v analýze ministerstva práce. Evropská unie i OSN nicméně snahu Česka změnit stávající systém vítají.
***
Není dostatek náhradních rodin a vůbec se zatím neujala pěstounská péče na přechodnou dobu, ač byla uzákoněna
