Chceme-li to říci cynicky, tak na světové konferenci o ochraně klimatu prohráli nepřizpůsobiví. Neuspěli ti, kteří chtějí se změnami podnebí bojovat. A vyhráli ti, podle nichž se máme oněm změnám přizpůsobit. Překlenovací dohoda o dalším snižování emisí CO2, na kterou svět čekal už před rokem v Kodani, prostě nebude. Tedy ne že by to překvapilo, ale teď je to jasné. Po Cancúnu se už nebude mluvit o Kjótu 2, ale o tom, jak se lidé v tom či onom regionu klimatickým změnám přizpůsobí. Ti bohatší samozřejmě snáze, ti chudší zase mají vyšší migrační potenciál – tu máš, čerte, kropáč.
Proč vlastně dohoda není? Protože největší rozvojoví znečišťovatelé, vedení Čínou, Indií a Brazílií, ji nechtěli, což se vědělo dlouho předem. Přináší-li tedy Cancún nějakou změnu, pak morální. Západ si už vůči rozvojovému světu nemusí připadat jako morální dlužník, jako ten, kdo vydělal na jeho úkor. Sám sobě totiž nařídil tu nejtvrdší kúru. Německo prohlásilo, že veškeré výnosy z aukcí emisních povolenek použije na ochranu klimatu (ne jen polovinu, jak velí předpis), ale marně. Pro Čínu, Indii a Brazílii byla globální dohoda nepřijatelná – a bez nich nemá smysl. Západ tedy po dlouhé době nemusí hledat vinu u sebe. Pokud ji tam hledat bude, to už je jiná otázka.
Druhým poraženým z Cancúnu je morální kýč. Neúspěch konference snad povede k přehodnocení některých reklamních strategií, třeba klipů environmentalistické skupiny 10:10, na které upozorňuje Der Spiegel: Dva žáky, skeptické k ochraně klimatu, nechá učitelka explodovat, až jejich krev postříká ostatní, a totéž se opakuje s úředníky i fotbalisty. Přesvědčí to někoho? Přesvědčí to elity v zemích, jež patří k největším znečišťovatelům či k nejvíce ohroženým? Pokud jste si mysleli, že ano, tak Cancún řekl ne.
