Sluch pracuje s velmi malými energiemi (od 10–18 J) a tyto malé energie mohou být zesíleny do detekovatelných hodnot. Možnosti tohoto zesílení jsou takové, že bychom mohli dokonce slyšet Brownův molekulární pohyb, laicky řečeno pohyb molekul.
Proto je nezbytné, aby informace přicházející z uší do mozku byly nějak filtrovány, aby dorazily zejména ty informace, které mají nějaký význam a liší se od pozadí. Na šum pozadí se lidské ucho velmi rychle adaptuje a tento šum nastaví jako nulovou hodnotu. Čím je šum větší, tím hlasitější musí být zvuk, abychom jej vnímali. A protože je ve dne šum pozadí obecně vyšší než v noci, můžeme v noci vnímat i velmi tiché zvuky. Na stejném principu je také založena jedna ze zkoušek sluchu. Pokud je postižen převodní systém – bubínek nebo ušní kůstky – je určitý zvuk vnímán lépe právě v postiženém uchu, neboť na rozdíl od zdravého ucha do něj nepřichází šum zvenčí. Podobnou situaci si můžeme nasimulovat tím, že si při vlastním mluvení ucpeme jedno ucho – vlastní zvuk uslyšíme hlasitěji právě v ucpaném uchu.
***
Vážení čtenáři, dotazy do této rubriky posílejte na adresu AMC Lidové noviny, ulice Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 nebo e-mailem na zahady@lidovky.cz.
Obálku označte Věda – záhady.
