Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

PROCHÁZKOVÁ píše z cesty: Člun za všechny úspory se jim rozpadl, na nový nemají

Petr Čech

  19:30
BEHRAM (TURECKÉ POBŘEŽÍ) - Reportérka Lidových novin Petra Procházka vyrazila do Turecka, kde mapuje cestu uprchlíků. Naráží na příběhy lidí, kteří všechnu sílu a mnohdy i všechny peníze vrhli do nejistého putování vstříc lepší budoucnosti kdesi v Evropě.

Fatima ze Sýrie a její rodina zaplatila za člun, který se rozpadl. foto: Petra ProcházkováLidové noviny

4. 11. 18.15

Projela jsem po pobřeží směrem k městu Izmir až na výběžek, kde je letovisko Cesme. Po cestě jsme potkala mezi obcemi Bademli a Denizkoy třeba tuto Kurdku ze Sýrie, jmenuje se Fatima. Její rodině se nedaří vyplout. Člun, za který zaplatili, se rozpadl, peníze na nový nemají...

Na nový člun Fatima a její rodina aktuálně nemá.

4. 11. 14.30

Je jich osm. Iránci. Mladí, pohlední, dobře oblečení s nejmodernějšími telefony a dobrou náladou. Usedají na terasu hotelu Assos, kde strávili několik posledních nocí (za osobu a noc platili 80 tureckých lir) a pečlivě si každou svou věc balí do igelitových sáčků. Ženy s dětmi pojedou prý až další den. Muži jako předvoj budou z řeckého břehu organizovat pomoc, kdyby se loď převrhla. Loučí se. Jakoby šli do války.

Mahjar a Ismail Petra Čecha zbožňují, ale o nepřívětivosti českých úřadů četli na internetu, takže jdou raději do Holandska. „Irán je krásná země, ale žít se tam nedá,“ vysvětlují důvody, které je motivovaly k dlouhé pouti. Jsou vlastně identické s těmi, které měli Češi v dobách totalitních, když emigrovali na svobodný Západ: Ismail nemůže z politických důvodů studovat, Mahjara málem zavřeli za jeho svobodomyslné názory, nemohou cestovat, nemají pasy, chtějí, aby jejich děti vyrůstaly jinak...

Před dvoukilometrovou cestou k místu, kde mají sraz s dodavatelem člunu, si sednou a zazpívají. Naposledy. Pak už jen nadávají. Na břehu je čeká maličký Afghánec, který zřejmě nedokázal přeplout do Řecka a zapojil se do místní pašerácké sítě. Člun ale nemá. Ukazuje, že k němu přišli muži s pistolí, namířili mu na hlavu a loď odnesli. Protože nedostal předem od Iránců zaplaceno, nemá důvod lhát. Křičí na něj, spílají mu, zuří, jsou zoufalí. Vracejí se do hotelu. Možná Afghánec nabízel levnější služby a konkurence si na něj posvítila. Těžko říct. Převaděčská mafie si přísně střeží své teritorium, navzájem si jednotlivé klany nelezou do zelí, a jakmile někdo chce měnit pravidla, zasáhne hrubá síla.

Íránci. Mladí, pohlední, dobře oblečení s nejmodernějšími telefony a dobrou...
Za hodinu a půl napočítala reportérka Petra Procházková ze skály nad behramskou...

Iránci jsou zoufalí. Ostatně nikoho, kdo by zoufalý nebyl, tady na pobřeží strachu a naděje v listopadu 2015 nepotkáte.

Petra Procházková píše z cest:

Další postřehy Petry Procházkové z cesty za urpchlíky čtěte ZDE.