Dne 14. prosince plénum Ústavního soudu umožnilo pokračovat ve vyšetřování miliardových zločinů. Soud změnil své dosavadní závazné stanovisko k prohlídkám bez soudního příkazu.
Popis případu Dne 21. srpna 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Českého spořitelního družstva, se sídlem v Roztokách, proti postupu Policie České republiky, která provedla prohlídku jiných prostor (kancelářských místností) a zabavila při ní výpočetní techniku a další věci.
Stížnost se týká údajných formálních nedostatků: příkaz k prohlídce podle stěžovatele nebyl předán správné osobě, nebyl dostatečně odůvodněn atd.
Dosavadní právní názory Ústavního soudu Dne 8. června 2010 vydalo plénum Ústavního soudu nález Pl. ÚS 3/09, který dosavadní právní úpravu - k prohlídce jiných (nebytových) prostor stačil souhlas státního zástupce - zrušil jako protiústavní. Svůj nález odůvodnil mimo jiné tím, že trestní řád neumožňuje ani následnou soudní kontrolu nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků soudem. O to naléhavější je soudní kontrola už na počátku.
Od června proto prohlídky kanceláří nebo sídel obchodních společností nařizuje soud.
Dne 2. září 2010 však II. senát Ústavního soudu (Dagmar Lastovecká, Stanislav Balík, Jiří Nykodým) zašel ještě dále. Z podnětu stěžovatele - Bytostav Poruba, a. s., rozhodl, že námitku protiústavního postupu lze vznést i zpětně. „Nic na tom nezměnila zcela správná námitka Krajského státního zastupitelství v Ostravě, že se prohlídka uskutečnila na základě tehdy platné a účinné úpravy podústavního práva, která neměla alternativu,“ uvedl v nálezu sp. zn. II. ÚS 860/10, jehož autorem byl soudce zpravodaj Jiří Nykodým.
Z hlediska hodnocení retroaktivních účinků II. senát uzavřel, že „pravá retroaktivita v případě vyslovení protiústavnosti již zrušeného zákona (jehož adresátem je veřejná moc) a posouzení předchozích skutkových jednání ústavně konformní právní úpravou s účinky ex tunc na straně veřejné moci je přípustná s ohledem na to, že nezakládá porušení principu ochrany důvěry občanů v právo“.
Důsledky rozhodnutí Jak uvedl deník Aktuálně.cz, nález by zpětně zpochybnil zajištěné důkazy ve stovkách trestních případů.
„Jenom na pražském vrchním státním zastupitelství tak bylo ohroženo na 80 procent všech kauz, v nichž jde celkově o sedm a půl miliardy korun,“ napsala novinářka Sabina Slonková.
Nový závazný názor Ústavního soudu Úvodem zmíněná ústavní stížnost Českého spořitelního družstva proti postupu Policie ČR připadla IV. senátu Ústavního soudu.
Ten však nesouhlasil se závazným názorem II. senátu, tedy že námitku protiústavnosti lze vznést i zpětně. Podle přesvědčení IV. senátu se účinky zrušení právní úpravy odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů. Pokud byl jinak příkaz k prohlídce nebytových prostor vydán platně, v souladu s tehdejší právní úpravou, nelze jej zpětně zrušit jako protiústavní.
Proto IV. senát předložil věc k rozhodnutí celému plénu, aby zaujalo stanovisko podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Zpravodajem byl předseda Pavel Rychetský.
Stanovisko pléna pak dalo IV. senátu za pravdu: „Z čl. 89 odst. 1 Ústavy ... a kontextu úpravy zákona o Ústavním soudu ... nelze dovodit nic jiného, než že se právní předpis ruší nikoli od počátku (ex tunc), nýbrž vždy až ode dne, který Ústavní soud v nálezu určí, a neučiní-li tak, pak dnem, kdy je publikován ve Sbírce zákonů (tedy ex nunc).“ Stanovisko připouští, že tomu tak nemusí být vždy: „V nálezech sp. zn. Pl. ÚS 13/05 ze dne 22. 6. 2005 a sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne 13. 12. 2005 Ústavní soud dospěl k závěru, že derogační nález, pokud zde existuje zvýšený zájem na ochraně ústavnosti, může být vykonatelný ještě před datem vyhlášení ve Sbírce zákonů; tato jeho vůle však musí být - nejen z důvodů požadavků zákona, ale i z důvodu právní jistoty - výslovně projevena.“
Zrušení právního předpisu pro futuro se jako princip projevuje i v tom, že při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna (kupříkladu za tím účelem, aby měl normotvůrce dostatečný časový prostor protiústavní úpravu nahradit normou ústavně konformní) se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat, jinými slovy „státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby ve svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě předtím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými“ (Vojtěch Šimíček: Ústavní stížnost, Linde 2005).
Odlišná stanoviska Odlišná stanoviska uplatnili soudci Stanislav Balík, Eliška Wagnerová a Jiří Nykodým. Ve vyhledavači stanovisek bylo v prosinci zveřejněno zatím jen stanovisko Jiřího Nykodýma. Většině vytkl, že takový výklad vede ke snížení standardu ochrany práv a svobod.
„Podle nyní přijatého stanoviska nadále bude třeba rozlišovat mezi ústavní stížností, na jejímž základě došlo ke zrušení zákona či jeho části pro rozpor s ústavním pořádkem, kde bude pravomoc Ústavního soudu nadále neomezená. Vedle toho budou existovat řádně podané ústavní stížnosti, z jejichž projednávání nevzešel návrh na zrušení téhož zákona či jeho části, které však budou zbaveny ochrany ústavnosti způsobené aplikací tohoto zákona či jeho části,“ napsal soudce.
