PRAHA Dnes je už jasně vidět, že původní plán Projektu 100 - uvést do českých kin během deseti let deset krát deset výjimečných filmových titulů z minulosti i současnosti - byl přehnaně skromný. Proč totiž končit u stovky, když je zásadních děl tuzemské i světové kinematografie daleko víc? Putovní přehlídka organizovaná Asociací českých filmových klubů tak dnes vstupuje už do patnáctého ročníku.
Předvoj nové várky nastoupil do kin už 5. ledna, kdy měl premiéru horor Nosferatu - fantom noci (1979). Slavné dílo představitele takzvaného nového německého filmu Wernera Herzoga je jednou z nejlepších variací na upírské téma v dějinách kinematografie: Draculovo plíživé ovládnutí severoněmeckého hanzovního města se zde stává mrazivou metaforou nástupu nacismu. Upírského knížete vynikajícím způsobem ztvárnil Klaus Kinski, s nímž Herzog natočil své nejlepší filmy - dále třeba tituly Fitzcarraldo či Aguirre, hněv Boží. Praotec upírů s živou hudbou Nosferatu - fantom noci je poctou praotci všech upírských filmů: Upírovi Nosferatu (1922). Režiséru Friedrichu W. Murnauovi se nepodařilo sehnat práva k románu Brama Stokera Dracula, a proto musel jména postav a dějiště příběhu lehce pozměnit. Projekce němého klenotu německého expresionismu dnes večer v pražském kině Světozor zahájí. Hudebně ji živě doprovodí Petr Kružík z kapely Priessnitz.
Dále letošní ročník Projektu 100 obsahuje zřejmě nejslavnější titul japonského klasika Akiry Kurosawy Sedm samurajů (1954). Epický snímek, který později posloužil jako předloha pro u nás mnohem známější western Sedm statečných, pravidelně figuruje v žebříčcích nejlepších filmů všech dob. Totéž platí i o Psychu (1960) od mistra děsu Alfreda Hitchcocka. Psychopat Norman Bates, inspirovaný sériovým vrahem Edem Geinem, se stal životní rolí i prokletím herce Anthonyho Perkinse, slavná scéna vraždy ve sprše patří k nejanalyzovanějším filmovým sekvencím vůbec a řezající smyčce Bernarda Herrmanna se staly nejkopírovanějším hororovým soundtrackem.
Nestárnoucí klasikou je také Farma zvířat (1954), kreslená adaptace slavného stejnojmenného románu George Orwella. Záměrně jednoduchá, až naivně „čistá“ animace tu slouží průzračné alegorii komunismu, v němž jsou si všechna zvířata rovna - ale některá si jsou rovnější. Animaci a inspiraci v britské literatuře má s Farmou zvířat tuzemský zástupce v Projektu 100 roku 2009 Něco z Alenky (1988). Experimentální filmař Jan Švankmajer ve svém prvním celovečerním filmu vyvrátil rozšířenou mýlku, že Alenka v říši divů je neškodně milá knížka, a dal jí podobu divokých surrealistických vizí.
Současnou kinematografii pak v putovním výběru reprezentuje dvojice filmů z poslední dekády. Requiem za sen (2000) Darrena Aronofského podle románu Huberta Selbyho Jr. je s formální bravurou natočený pád po sestupné spirále do drogového pekla, v němž Ellen Burstyn odvedla herecký výkon po právu nominovaný na Oscara. A argentinská Anténa (2007) prostřednictvím alegorie o diktatuře médií v našem světě vzdává poctu klasikům němého filmu, jako byli Fritz Lang, Georges Mélies nebo právě autor Upíra Nosferatu F. W. Murnau. Kinematografie je kruh, který se neustále otevírá i zavírá zároveň - a Projekt 100 znamená příležitost, jak si to každý rok uvědomit.
