Milovat - pro toho, kdo vůbec ještě dnes čte Dumasovy Tři mušketýry - d’Artagnana není žádný kumšt. Odvážný, ztřeštěný, se srdcem na dlani. Ale Aramis, to je jiná. Napůl kněz a napůl mušketýr, intrikář na nejvyšší úrovni, milenec vévodkyň převlečených za komorné. Muž, který si vždycky ví rady, vzdělaný (bibli cituje v každé situaci), neodolatelný, neohrožený, hbitý šermíř, ale také diplomat, strůjce umně splétaných zápletek a dvorských intrik.
Člověk ho nemůže nemilovat, i když o něm vlastně skoro nic neví. Jen to, že je mu vlastní vybrané chování, že pije nejlepší vína a chodí vždy elegantně oblečen v nejjemnější krajky, že pokud jde o shánění výstroje do války, nemá, ač zrovna chudý mušketýr, problém: zámožné milenky jej nenechají na holičkách. Vlastním (románovým) jménem abbé d’Herblay, rytíř d’Herblay, po deseti letech už biskup z Vannes a ještě později také vévoda z Alamedy. Vysoko postavený jezuita, který „tahá za drátky“ v nejvyšší politice. Alexandre Dumas starší jej prý napsal podle reálné postavy, mušketýra jménem Henri d’Aramitz.
Mě okouzlil už v dětství: štípal se do ucha, aby boltec zrůžověl, a ruce nosil kolmo, aby zbělely. To nedělal nikdo z lidí, které jsem znala.
PŘIŠLO NA STŮL Leon de Winter: Právo na návrat „Když mu skončila šichta v sanitce, zůstal Bram Mannheim trčet do půl třetí v noci v kantýně.“ Jak bude vypadat Izrael v roce 2024, až se scvrkne na úzký proužek pobřeží s Tel Avivem? Slavný holandský spisovatel a jeho reál-apokalyptická vize. Přeložil Ruben Pellar. Vydal Odeon Charles Bukowski: Tvrdej chleba „ležím s chřipkou a čtu Rabelaise / a kocour chrápe / záchod / syčí / a mě pálí oči.“ Posmrtně sebrané básně starého sprosťáka, který sám sebe považoval především za básníka. Přeložil Bob Hýsek. Vydalo Argo. A protože máme ještě trochu místa, tak ještě: „kocour mi nachcal / do počítače / a ten šel do / kytek.“
