Na kongresu ODS se stalo to, co se stát mělo.
Nikdo v takový výsledek sice nedoufal, ale mnoho lidí si ho upřímně přálo. Paralela mezi výsledky parlamentních voleb a zvolením nového vedení ODS se přímo nabízí. Selhaly prognózy o jasných vítězích a zprávy o neprolomitelných zákulisních dohodách. Na kongres se totiž nesjeli jen prověření delegáti s přesně nadiktovanými instrukcemi. ODS po dlouhé době ukázala, že má i členy s pudem sebezáchovy, kteří jsou schopní jej poslechnout a prosadit svůj názor. Padl mýtus o všemocných kmotrech, kteří umí cokoliv zařídit a kohokoliv vyřídit. V krátké době utrpěla už druhou velkou porážku i pražská ODS, která si ji za arogantní a bohorovné vystupování plně zasloužila. Kongres ODS také vnáší nový rozměr do koaličního vyjednávání a obsazení ministerstev bude mít jiné personální obsazení, než se dosud zamýšlelo. Petr Nečas získal jednoznačnou podporu svého pojetí politiky a delegáti mu k tomu přidali dva další místopředsedy, kteří chtějí to samé a jsou k tomu i vybaveni: mají vzdělání, umí se chovat, mají důstojnost a politiku dělají proto, aby za sebou něco zanechali, a nikoliv aby si něco odnesli.
Nové vedení dostává neopakovatelnou šanci, aby stranu očistilo. Dali první a hezký gól, ale utkání teprve začíná.
