Aby mohla historická hra aktivně zasáhnout do současnosti, je třeba, aby v ní byla zobracena typická událost ideologicky správně a bezpečně. (...) Je třeba najít v množství historických faktů ten, v němž se v určité chvíli nejjasněji odrazil třídní boj pracujících proti vykořisťovatelům. V případě události duchcovského viaduktu z roku 1931 to byly právě výstřely na silnici k Duchcovu a bylo to všechno to, co k nim vedlo, co po nich následovalo, byl to boj severočeských horníků proti jejich vykořisťovatelům. V této události se může nejplněji a nejpřesvědčivěji odhalit smysl historie naší republiky z roku 1931 a souvislost této historie s dneškem. Zároveň je třeba odstranit s tváře této historie vše, co ji skreslovalo. Víme, jak jsme byli za první republiky vychováváni ve školách, uměním a tiskem v bludech, v omylech nebo nejčastěji v úplné nevědomosti. Přesto nešlo před dítětem skrýt, že svět není rozdělen spravedlivě. Soucitem, dobročinností, všelidským abstraktním humanismem; náboženstvím a uměním byl člověk konejšen, aby se co nejvíc vzdálil bojujícím dělníkům, aby nebral jejich věc za svou a aby uvěřil v dokonalost československé demokracie. Za filantropickým humanismem se skrýval celý aparát diktatury buržoasie, policie a soudnictví především. Prolhanost této filantropie odkrývala jediná strana, pronásledovaná a vítězná strana komunistická. Toto vše Cachova hra správně a přesvědčivě odhaluje tím, že ukazuje na podstatu třídního boje.
Alena Urbanová: Nástup nové historické hry. Divadlo 1951, č. 1.
